Martin Šustr

Nejznámější pohádky aneb Učíme se anglicky

Nakladatelství: Jan Vašut, s.r.o.
Místo a rok vydání: Praha 2005
Autor a ilustrátor: Joanna Zaranská
Kniha má 144 stran, přečetl jsem všechny.
Jsou to naučné pohádky.
Kniha se mi líbí, protože je česky i anglicky a navíc je na každé straně sloupek s obrázky a anglickými slovíčky a ještě vzadu slovník.
Děj knihy:
Tradiční české pohádky jako Červená Karkulka, Sněhurka, Jeníček a Mařenka, Šípková Růženka, Kocour v botách, Popelka, Ošklivé káčátko v české a anglické verzi.
Knihu bych doporučil všem, protože se tam například dozvíte, jak se anglicky řekne Šípková Růženka.

Honzíkova cesta

Autor: Bohumil Říha
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Vydalo nakladatelství Panorama v Praze roku 1981.
Kniha má 109 stran, přečetl jsem všechny.
Knihu jsem četl pět dní. Kniha je pro děti od 5 let.
Jedná se o příběh ze života malého chlapce.
Děj knihy:
Maminka dostala dopis od dědečka a babičky, aby poslala Honzíka k nim do Koníkovic, protože se jim stýskalo. Maminka neměla čas odvézt Honzíka, proto ho poslala samotného vlakem. Na nádraží čekal na Honzíka dědeček se psem Punťou. Babička dostala od Honzíka kuličku, protože zapomněl na dárek. Honzík pomáhal dědovi podojit kozu, potom si s dětmi vyrobil draka. Večer spal Honzík poprvé sám, takže nemohl usnout. Poté se mu zdálo, jak pouští draka a ten mu ulítl. Dědeček ukázal Honzíkovi v družstvu vepře a kozu. Pak si Honzík zahrál s Ferdou o kuličku a tu prohrál. Honzík se taky podíval do školy, kde se děti učili o kočce. On ji přinesl ostatním ukázat, ale ona utekla. Honzík ji šel hledat a přitom usnul pod dubem. Nakonec pro Honzíka přijela maminka. Všichni kamarádi se s ním přišli před odjezdem rozloučit.
Kniha se mi moc líbila a určitě bych ji doporučil i ostatním čtenářům.
Hlavní postavy: Terezka, Viktor, Ferda, babička, dědeček, pes Punťa a pochopitelně Honzík.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní pěkné ilustrace.
Charakteristika jednajících postav: Honzík je hodný, hravý, milý malý chlapec, který jede za babičkou a dědou a u nich prožívá pěkné chvíle. Ferda je pyšný na sebe i na své kuličky, které vyhrál. Také se snaží podvádět.

Kvak a Žbluňk jsou kamarádi

Z anglických originálů Frog and Toat are Friends, Frog and Toad Together, vydaných nakladatelstvím Harper and Row, New York, 1970, 1971, přeložila Eva Musilová.
Původní ilustrace Arnold Lobel
V Klubu mladých čtenářů vydal jak svou 9082. publikaci Albatros nakladatelství, a. s., Praha, 2002.
Kniha je určena pro začínající čtenáře. Počet stran 105, přečetl jsem jich 105.
Přiřazení knihy: pohádka.
Hlavní postavy: Kvak a Žbluňk.
Děj knihy:
Tato knížka vypráví příběhy o dvou žabácích. Přišlo jaro a Kvak šel probudit Žbluňka, kterému se nechtělo vstát. Prý až v květnu, tak vzal kalendář, ve kterém vytrhal listy až do května. Pak ho ukázal Žbluňkovi a ten vyskočil z postele, že je jaro. V létě Kvakovi nebylo dobře a ten chtěl, aby Žbluňk vyprávěl příběh. Žbluňk žádný příběh neznal. Tak se snažil vymyslet příběh, až si ublížil a musel si lehnout místo Kvaka. Druhý den se šli koupat. Kvak se styděl za své plavky. A chtěl, aby ho nikdo neviděl. Ale když vylézal z vody, tak ho všichni viděli a smáli se mu. Žbluňk nikdy nedostal žádné psaní, tak mu Kvak napsal dopis. Že je jeho nejlepší kamarád. Žabáci si zkoušeli, jestli mají pevnou vůli nesníst všechny koláčky, které upekli. Tak se nakonec dohodli, že je dají ptáčkům. Kvak měl ošklivý sen o tom, jak se zmenšoval, až byl maličký a nikdo ho neslyšel, ani Žbluňk. Když se ráno probudil, tak byl šťastný, že je normální. Udělali si s Kvakem velikánskou snídani a strávili spolu další krásný den.
Kniha se mi líbila. Četl jsem ji tři dny.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní vtipné články.
Charakteristika jednajících postav: Kvak a Žbluňk jsou kamarádi, kteří si pomohou i v těch nejtěžších chvílích, i když se oba ztrapní.

O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

Autor: Václav Čtvrtek
Podle ilustrací Bohumila Šišky a Ladislava Čapka upravila Markéta Šišková.
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství, a.s., Praha, 2003.
Kniha je určena pro děti od 5 let.
Přiřazení knihy: pohádka.
Hlavní postavy hajný Robátko, jelen Větrník, Josefka, pan Kotrč a pes Heršpic.
Děj knihy:
Hajného Robátka vyhodil pan Kotrč z jeho lesa. Tak si s Josefkou zasadili nový les a jelen Větrník ho očaroval, aby vyrostl. Pan Kotrč se svým psem Heršpicem strašně rádi škodili hajnému Robátkovi a jelenu Věrtrníkovi. Neustále vymýšleli samé naschvály. Jednou pan Kotrč poslal krtky do lesa k Robátkovi, aby mu v celém jeho lese udělali krtiny. Ten nejmenší krtek jim velel. Hajný řekl, že si přinese motyku a vykope strouhu, která je vytopí. Tak krtek něco pošeptal ostatním. Ti začali dělat za každým krokem hajného a Větrníka krtinu. Až se pod nimi propadla zem. Ale Josefka je vytáhla za copy a zachránila. Druhý den se rozhodl, že si upeče buchty a donese je Josefce. Ale buchty spálil. To ale netušil, že Josefka mu upekla buchty také. Ty byly jako zlato. Nakonec se Robátko zeptal, jestli s ním Josefka nechce zůstat. Tak se buchty staly svatebními a ti dva zůstali spolu na věky v hájence i s jelenem Větrníkem.
Kniha se mi moc líbila. Má 84 stran a přečetl jsem ji celou.
Kniha je zajímavá tím, že v ní jsou poučné pohádky.
Charakteristika postav: Josefka je dobrosrdečná, protože pomáhá Robátkovi, například mu pomůže zasít les. Robátko je chytrý, Vždycky spolu s Větrníkem vyzrají nad Kotrčem. Jelen Větrník je pomocníkem Robátka za všech okolností. Kotrč Robátkovi tropí neplechy, například pomocí medvěda, kterému daruje med, aby Robátkovi zničil jeho nový les.

Nejkrásnější pohádky o čertech

Ilustroval Karel Franta
Pohádku Kouzelné dary autorsky zpracoval Jiří Horák, pohádky Rychtářovi a čertovi a Jak Pakala a Tandala napálili čerty adaptovali Vladislav Stavovský a Jan Vladislav ze švédských a rumunských pramenů, pohádky Proč blesk neudeří do kovárny a O zakletém mlýně z polských volně převyprávěl Oldřich Sirovátka, pohádku Boženy Němcové Čert a Káča jazykově upravily Věra Formánková a Jarmila Servítová, pohádky Čert čeledínem a Anděl vyprávěl Václav Říha, pohádku bratří Grimmů Náhrobek přeložila Helena Neocelotová, pohádku O mlýnku, který mele na dně moře P.Ch.Asbjörnsena a J.Moea přeložila Jiřina Vrtišová.
Vydal jako svou 8617. publikaci Albatros, nakladatelství pro děti a mládež,a.s., v Praze roku 1997.
Kniha je určena pro děti od 7 let.
Přiřazení knihy: pohádka.
Kniha má 56 stran přečetl jsem jich 56, četl jsem ji tři dny.
Děj jedné pohádky:
Jednou přišel čert ke kováři s bolavým zubem, a volá: "Kde je zubař?" a kovář povídá: "A proč?" "Bolí mě zub!" Kovář říká: "Zubař je nemocný." Čert prosil kováře, aby mu ho vytáhl sám. Tak čertovi poručil, aby dal hlavu do svěráku. Pak utáhl pevně zub a rozžhavil kus železa nad ohněm. Rozžhaveným železem ťukl čerta do nosu ten ucukl a zub byl venku. Od té doby žádný čert nestrčil do kovárny nos a ani do ní neudeřil blesk.
Kniha se mi moc líbila a doporučil bych ji Lukášovi.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní články o čertech.
Charakteristika postav: čert je zlý, protože kovářovi tropí neplechy. Kovář je chytrý, protože nad čertem vyhraje.

České dějiny očima psa 2, aneb Co bylo, to bylo

Autorka: Martina Drijverová
Ilustroval Petr Urban
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství a. s., Praha, 2006.
Kniha je určena pro čtenáře od 10 let.
Přiřazení knihy: pohádky a pověsti o naší historii.
Kniha má 101 stran přečetl jsem jich 101, četl jsem ji deset dní. Moc se mi líbila.
Děj knihy:
Tato knížka vypráví o historii a má tu zajímavost, že ty dějiny sleduje pes. Tomu připadají některé události zajímavější než jiné, něco přehlédne a leccos hodnotí jinak než člověk.
PES A GOLEM
To byl jeden čaroděj jménem Jehuda Löw ben Becalel. Jednou Rudolf II. řekl rabínovi, že by chtěl vidět postavy z bible. Rabín si k tomu vyžádal na Hradě prázdnou tmavou místnost a tam císaře pozval. Rabín řekl císařovi: "Nesmíš se smát." Císař viděl duchy a zasmál se. To začal padat strop! Ale rabín zvedl ruku a klesající trámy pokynem zarazil. Tu komnatu potom uzavřeli a nikdo tam nesměl.
Rabín vymýšlel nové a nové věci. Měly lidem přinášet užitek, ovšem někdy to jaksi nevyšlo. Typickým případem byl Golem. Golem byl obrovský hliněný panák. Rabín Löw ho na vltavském břehu uhnětl z jílu a dal mu lidskou podobu. Když do Golemových úst vložil šém, socha oživla. Golem měl pomáhat, a tak ho dal rabín rovnou k ruce své ženě a odešel do synagogy. "Dojdi na trh pro jabka," nařídila rabínova žena Golemovi, ale nevěděla, že příkazy musí upřesňovat. Takže když poslala Golema na trh pro jabka, přinesl celý stánek i s bábou, co tam prodávala. Lidé proto rabína prosili, ať Golema uspí. Vždyť on nemá rozum a nadělá víc škody než užitku. Rabín slíbil, že panáka nechá navždy spát, nicméně pro jistotu ho umístil na půdě Staronové synagogy.
Kniha je zajímavá tím, že jsou zde zajímavé příběhy.

České dějiny očima psa, aneb Co bylo, to bylo 1

Autorka: Martina Drijverová
Ilustroval Petr Urban
V Klubu mladých čtenářů vydal Albatros, nakladatelství a. s., Praha, 2004.
Kniha je určena pro čtenáře od 10 let.
Přiřazení knihy: pověsti o naší historii.
Kniha má 119 stran přečetl jsem jich 119, četl jsem ji sedm dní. Moc se mi líbila.
Děj knihy:
Tato knížka vypráví o historii a má tu zajímavost, že ty dějiny sleduje pes. Tomu připadají některé události zajímavější než jiné, něco přehlédne a leccos hodnotí jinak než člověk.
Přiřazení knihy: pověsti.
Názvy kapitol: Pes na hoře Říp; Pes a silný Bivoj; Pes, Libuše a Přemysl; Pes v dívčí válce; Pes a Horymír; Pes v lucké válce; Velkomoravská říše, Konstantin, Metoděj… a Pes; Pes a kníže Václav; Pes a Slavníkovci; Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka a samozřejmě Pes; Vratislav, Kosmas a Pes; Pes za vlády Vladislava II.; Pes a spousta Přemyslovců; Pes a Jan Lucemburský; Pes a Karel IV.; Pes a král Václav IV.; Pes a mistr Jan Hus.
PES A SILNÝ BIVOJ
Tento příběh se vypráví z pohledu psa.
Krok nastoupil po Čechově smrti a bral vladaření náramně vážně. Nic nerozhodl bez svolení bohů. Takže prakticky stále pobýval v posvátném háji a modlil se. Bál se špatného rozhodnutí. Krok měl tři dcery. Kazi byla z vojvodových dcer ta nejhustší, a tak jí měl nejraději. Libuše viděla do budoucnosti, což pes nevěděl, k čemu to je dobré. A třetí dcera Teta míchala zázračné lektvary a žvýkala ty svoje kořínky. Zato Kazi psa doprovázela na louku a házela mu klacíky. A to ty dvě si s ním nehrály. Za hradem Budeč se Kazi scházela s lovcem Bivojem, který byl chudý. Krok ale chtěl pro ni bohatého ženicha. Bez jeho souhlasu žádná svatba nebude. Jednoho dne měla Libuše vidění, že jsou všude hadi. Tak Krok přikázal se přestěhovat na druhý břeh řeky. Postavili si tam hrad Vyšehrad a zaseli si tam políčka s obilím. Které jim tam ničil velký divočák. Krok se ptal na nejlepšího lovce v kraji. A navíc vojvoda slíbil odměnu tomu, kdo divočáka zabije. Tak Bivoj se vydal se psem na lov kance. Kterého ulovil a donesl ho Krokovi k nohám a zabil ho oštěpem před ním. Krok se ho zeptal, jak ho má odměnit. Bivoj požádal o Kazinu ruku a vojvoda musel vyhovět. Svatba byla velká a pes dostal při lovu stříbrný obojek.
Knihu bych doporučil Lukášovi a Jankovi. Nejvíc mě zaujala kapitola: Pes a silný Bivoj. Knihu jsem si vybral, protože jsem už četl druhý díl.
Kniha je zajímavá tím, že jsou zde zajímavé příběhy.

Nejkrásnější pohádky o pyšných princeznách

Pohádku Dlouhý nos přeložil Josef Spilka ze slovenského originálu Pavla Dobšinského Slovenské rozprávky. Dánskou pohádku o malé Mette vyprávěli Jan Vladislav a Vladislav Stanovský podle pramenů čerpaných z knihy K. Stroeba Severské pohádky. Českou národní pohádku O Jozovi Božena Němcová poprvé publikovala v sešitovém vydání u Jaroslava Pospíšila v roce 1845. Tuto pohádku s rozšířeným názvem O Jozovi a Jankovi jazykově upravily podle 2. vydání Národních báchorek a pověstí z roku 1854 Věra Formanková a Jarmila Servítová. Pohádku Král Drozdivous a Protančené střevíčky přeložila Helena Helcelotová z německého originálu bratří Grimmů Německé pohádky. Autorskou pohádku Hanse Christiana Andersena Pasáček vepřů přeložila Jiřina Vrtišová z dánského originálu Pohádky a povídky.
Ilustrovala Andréa Kolbelářová.
Vydal Albatros v Praze roku 2003.
Žánr: pohádka. Kniha je od 6 let.
Kniha má 57 stran a přečetl jsem jich 57. Knihu bych doporučil Lukášovi.
Kniha se mi líbila. Vybral jsem si ji, protože se mi líbily obrázky.
Byl jednou jeden král, který měl dvanáct dcer, jednu hezčí než druhou. Všechny spávaly pohromadě v komnatě, kterou každý večer král zamykal na zámek a závoru. Každé ráno odemykal dveře a všiml si, že střevíce jsou u všech dcer prošlapané od dlouhého tance. Ale nikdo nevěděl, kde celou noc tančily. Král dal vyhlásit: "Kdo zjistí, kde dcery jsou celou noc, může si vzít jednu dceru za manželku. A až umřu, bude králem on. Ale když za tři dny nezjistí, kde dcery tančí, tak mu useknou hlavu."
Přihlásil se princ, který dcery po tři dny neuhlídal, tak mu usekli hlavu. Pak se přihlásili bohatí a chudí, ale nikdo neuhlídal. Jednou šel chudý voják kolem a potkal stařenku. Ta se ho ptala, kam jde. "Sám nevím, stařenko."
Stařenka mu poradila, ať zkusí uhlídat, kam chodí královské dcery tančit. A poradila mu, jak na to. Dala mu neviditelný plášť a řekla mu, ať nepije víno před spaním a dělá, že tvrdě spí. Zavedli ho do pokoje vedle princezen a dali mu vino, ale on se ho ani nenapil a dělal, že tvrdě spí. Když princezny uslyšely, že tvrdě spí, tak přistoupily k posteli a poklepaly na ni a otevřelo se schodiště pod zámkem. Vojáček nelenoval a šel potichu za nimi. Přišli do první aleje, kde voják ulomil větvičku. A tak se to opakovalo v každé aleji. Došli k vodě, kde je očekávalo dvanáct loděk s dvanácti princi. Každá si sedla do loďky a voják si přisedl k nejmladší princezně. A nechal se převést na druhou stranu břehu, kde byl zámek, v kterém princezny tancovaly celou noc a to se opakovalo po tři noci. Třetí den šel voják ke králi s věcmi, co si vzal z podzemního království. A vše pověděl panu králi a princezny to potvrdily. Voják si vybral nejstarší princeznu a vzal si ji za ženu. Po smrti krále se stal králem on.
Charakteristika jednajících postav: král je dobrý voják, stařenka je chytrá, princezna rozumná.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní zajímavé pohádky o princeznách.

Povídej pohádku

Ilustrace Adolf Dudek, pohádky nemají autora
Vydal LIBREX, nakladatelství pro děti, v Ostravě v roce 1997.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní velice pěkné pohádky a ilustrace. Četl jsem ji čtyři dny. Kniha má 80 stran, přečetl jsem ji celou.
Přiřazení knihy: pohádky
Kniha je od 6 let. Velmi se mi líbila. Doporučil bych ji Veronice.
Pohádka Hrnečku vař
Charakteristika postav: žebračka je dobrosrdečná; matka stará, milá, chudá paní; její dcera je skromná, milá dívka.
To byla jedna chudá vdova a měla jednu dceru. Bydlely v chýši a jedly co se dalo. Aby měli dost jídla, vydala se dcera do lesa na jahody, že udělá kaši. Když obědvala, uviděla starou žebračku. Dcera jí dala kousek chleba a žena jí za to dala hrneček. Řekla: "Když ho doma postavíš na stůl a řekneš hrnečku vař, navaří ti kaše, kolik jen budeš chtít. Až budeš mít kaše dost, řekni hrnečku dost a on vařit přestane." Dcerka matce řekla, co se jí přihodilo, dala hrnek na stůl a řekla: "Hrnečku, vař!" Když byl hrnek plný, řekla: "Hrnečku dost!" A hrnek přestal vařit. Když se najedly, šla dcera na trh prodat vejce. Ale matka dostala hlad, tak vzala hrnek a řekla hrnečku vař! Hrneček začal vařit, ale matka zapomněla, co má říct, aby hrnek přestal vařit. Za chvíli byla plná kuchyň a pak celá chaloupka. Potom celá náves, v tu chvíli se vracela dcera domů a řekla hrnečku dost a kaše se přestala vařit. Večer se sedláci vraceli domů a museli se prokousat do svých chalup. Pak kaši jedli celé týdny. Od té doby matka vždy čekala na dceru, když dostala hlad.
Další pohádky: O Budulínkovi, O Červené karkulce, O kohoutkovi a slepičce, O perníkové chaloupce, O veliké řepě, O Smolíčkovi, O koblížkovi, O zvířátkách a loupežnících, O kůzlátkách, O Palečkovi, O třech medvědech.

Maminčiny pohádky

Napsala Ludmila Tesařová
Ilustroval Miloslav Disman
Vydalo nakladatelství Knihy nejen pro bohaté, Havlíčkův Brod, roku 1996.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní nejen známé, ale i zcela neznámé pohádky.
Četl jsem ji pět dní. Má 56 stran a přečetl jsem ji celou.
Žánr knihy: pohádky
Kniha je určena pro děti od šesti let. Velice se mi líbila. Doporučil bych ji Veronice.
Charakteristika postav v pohádce O Červené karkulce: Vlk je zlý, protože sežere Karkulku i babičku. Karkulka je roztomilé a pěkné děvče. Babička je stará, milá a chudá stařenka.
Další pohádky: Paleček, O perníkové chaloupce, Podivná země, Vodníkova Hanička, Šípková Růženka, O pejskovi a kočičce, Co si Bětuška vysloužila, Sůl nad zlato.
Děj pohádky Červená karkulka
Byla jedna holčička, které říkali Červená karkulka. Babička měla svátek, tak mamka upekla buchtu a do láhve přichystala dobrou smetánku. Pak poslala Karkulku k babičce. Cesta k babičce vedla přes les. Maminka Mařence domlouvala, aby se nikde nezdržovala a aby nezabloudila. Karkulka vzala košíček a vydala se na cestu k babičce. Ale tam potkala holčičky a začala si s nimi hrát, i když to maminka zakázala. Pak zjistila, že se hodně opozdila, tak si šla pro košíček, ale tam stál vlk. Vlk se jí zeptal: "To je tvůj košíček?"
"Ano a jdu k babičce, má dnes svátek." Vlk vyzvídal, kde bydlí babička.
"Tamhle v lese," odpověděla mu Karkulka.
Vlk ji vyzval: "Tak jí natrhej kytku." Vlk zatím běžel k babičce, aby tam byl dřív než Karkulka. Potom zaťukal na dveře a řekl Karkulčiným hlasem: "To jsem já Karkulka." Babička řekla, že je otevřeno, ať jde dál. Vlk skočil do světničky a sežral babičku. Pak si oblékl babiččiny šaty a lehl si do postele místo ní. Za chvíli přišla Karkulka. Zaklepala na dveře, ale nikdo se neozval, tak šla dál. Ve světničce bylo šero. Karkulka přistoupila k posteli a povídá: "Babičko, proč vám dnes oči tolik svítí?"
"To abych tě lépe viděla!"
"Babičko, proč máte tak dlouhé nehty?"
"To abych tě lépe mohla podržet!"
"Babičko, proč máte tak velké zuby?"
"To abych tě lépe mohla sníst," vykřikl vlk. Jak ale vyskočil, zamotal se do sukně a uhodil se do hlavy. Karkulka leknutím vykřikla. Naštěstí šel okolo myslivec, ten ji uslyšel vykřiknout, tak vešel a uviděl vlka. Pak popadl nůž, rozpáral břicho, ze kterého vyskočila babička. Ta mu hned poděkovala a radovala se, že se Karkulce nic nestalo. Od té doby byla Karkulka poslušná.

Tatínkovy pohádky

Autoři: Karel Jaromír Erben, Václav Říha, Beneš Metod Kulda
Ilustroval Miloslav Disman
Vydalo nakladatelství Knihy nejen pro bohaté, Havlíčkův Brod, roku 1997.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní také pohádky, které neznám.
Četl jsem ji šest dní. Má 63 stran a přečetl jsem ji celou.
Žánr knihy: pohádky
Kniha je určena pro děti od šesti let. Velice se mi líbila. Stejně jako předešlou knihu bych ji doporučil Veronice.
Charakteristika postav v pohádce Zkrocený vodník: Vodník je zlý, protože chodil trápit mlynáře. Mlynář se bojí, je bázlivý. Jeho pomocník je chytrý, protože vyzrál nad vodníkem.
Další pohádky: Rozum a Štěstí, Dvě Maričky, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O hloupých čertech a chytrém ševci, Drak dvanáctihlavý, Tři zlaté vlasy děda Vševěda.
Děj pohádky Zkrocený vodník
Byl jeden mlynář, kterého trápil vodník. Mlynář se bál, a tak chodil spát jinam. Jednou přišel pomocník mlynáře a prosil o nocleh. Mlynář řekl: "Nemohu ti nocleh dát, poněvadž tu straší hastrman."
Pomocník odpověděl: "Já se ho nebojí a chtěl bych vědět, co je zač a tak tu přespím." Koupil svíčku, vzal housle ze stěny a hrál.
Přišel vodník a pravil: "Nauč mě hrát na housle."
"Ty se na ně hrát nikdy nenaučíš." Nakonec mu je ale do ruky dal. Ovšem vodník měl dva prsty křivé, a tak mu hraní nešlo. Pomocník řekl, že mu je narovná. Vzal velký nebozez a vyvrtal ve sloupu u dveří dvě díry, otesal dva klíny a povídá: "Strč tam prsty, budeme je rovnat a až tě to bude bolet, řekni." Poté vzal palici a udeřil silně na klíny, až vodník zakřičel: "Už bolí!"
Pomocník odpověděl: "No počkej, to se musí dobře usadit." Popadl do ruky důtky a švihal hastrmana na zádech. Nakonec dodal: "Teď mi odpřísáhneš, že už tu nikdy nebudeš strašit a nevkročíš sem." Vodník odpřísáhl a už ho tu nikdo nikdy neviděl.