Amálie Truncová

Kůň jménem Zázrak

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha má 164 stran.
Napsala: Zuzana Holasová
Ilustrovala: Barbora Kyšková
Žánr: dívčí román
Kniha má sedmnáct kapitol: Jezdecká škola, Oharek, Mirákl, Losování, Zelená dáma, Mrtvá rajtačka, Zapovězená louka, Filip, Křídlo anděla, Strašidelná noc, Klívie, Ohňoví koně, Osamělý dub, Noční jízda, Raven F. Aurel, Návštěva v nemocnici, Zkoušky základního výcviku.
Do Jezdecké školy Oharek přijíždí na prázdniny Ema s bratrem Mikym. Vyučují zde manželé Beránkovi. Ema s Mikym sem přijeli, aby s ostatními z kurzu složili jezdecké zkoušky. Ale rozlehlý statek, v kterém sídlí, je spousta záhad a ještě víc tajemství. Během pobytu musí zjistit, co je pravdy na pověstech o Mrtvé rajtačce, zelené dámě z obrazu a legendě o Ohňových koních. Také zjistí, že má škola prodávat koně a odvézt je do Itálie, kde bydlí paní Sabriniová, která je majitelkou jezdecké školy Oharek. Zjistí, že zelená Dáma z obrazu je babička paní Sabriniové a je to vlastně i mrtvá rajtačka, která se objevuje v noci a jezdí kolem dubu, kde tragicky zahynula na koni, když spěchala za milencem. Emy kůň se jmenuje Mirákl, ale jelikož nepatří mezi ty nejlepší a nejrychlejší koně, má skončit na jatkách. Chce Mirákla zachránit, ale jediný způsob je najít a přivést ohňové stádo, o kterém se vypráví, že kde se objeví, začne hořet.
Charakteristika postav: Ema je statečná, hodná a přátelská. Sice se bála pověstí, ale šla za svým snem. Miky je upovídaný a žárlivý. Dominika je bojácná. Hnáta a Pazoura jsou sestry, které se nebály. Jakub je syn Beránkových - je hodný a pracovitý. Filip je syn paní Sabriitové - je nebojácný a hodný. Beránkovi jsou trochu víc nervózní z nejisté budoucnosti. Pan Kvítko je malý, ale hodný a tajemný mužík.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. Četla jsem ji asi pět dní. Doporučila bych ji všem, koho zajímají knihy s dobrým dějem, zvláště Terce, protože vím, že má ráda koně. Zaujala mě napínavým příběhem a proto, že mám ráda koně. Má zajímavé zvraty, co se týká právě těch legend a skutečností. Velmi se mi líbila, protože mám ráda koně. Ale když jsem ji začala číst, tak mě to ze začátku tak nepřišlo, že by to mohlo být tak zajímavé.

Příhody kapky Katky

Napsala Petra Vaisová a Pavel Dolejší.
Ilustrovala Magda Veverková Hrnčířová.
Knihu vydalo nakladatelství a vydavatelství Pavel Dolejší v Humpolci v roce 2005.
Kniha má 46 stran.
Je to smyšlený příběh od žákyně páté třídy Petry Vaisové, která při vyučování při hodině slohu nedávala pozor. Paní učitelka ji napomenula a jako zvláštní úkol Petře zadala, ať napíše vypravování na téma Příběh kapky – co vše je možné zažít na zemi i v oblacích. Paní učitelka práci zaslala do literární soutěže a Petra získala druhé místo. Petřina maminka pracuje s vydavatelem, kterého příběh zaujal a rozhodl se vydat knížku. A tak vznikla tato kniha.
Je to příběh o kapce Katce, která se narodila na samém okraji obláčku. Pozorovala svět z okraje a ta země pod ní ji velmi lákala. Jednou přišel veliký mrak a kapka dostala příležitost – skočila dolů a vítr ji odnesl do nedalekého rybníka. Seznámila se tu s kapříkem jménem Karel. Ten ji povozil po rybníku a na její přání ji vymrštil ocasem na větvičku břízy. Tam potkala včelku Věrku, která ji seznámila se čmelákem Bručounem. Ten ji vzal na svá křídla a chtěl odnést na louku. Cestou se přátelsky zdravil s muškami, včelami a motýly. Ale řítila se na ně vosa Blažena. Srážka a kapka padá. Dopadla na slunečnici. A rozhodla se, že skočí konečně na zem. Tam potkala krtka Matyáše. Vyprávěla mu celý svůj příběh. Matyáš ji zavedl dlouhou podzemní chodbou k místu, kde visely kořínky rostlin, semínka kopretin a jetele. Katce se chodba velmi líbila a rozhodla se, že se o rostliny bude starat, že právě pro tuto chvíli byla na světě. Bude žít dál v rostlinkách, jimž pomohla dát život. A potom, až ji nebudou potřebovat, si ji vezme sluníčko k sobě zpátky na nebe.
Charakteristika postav: Kapr, včelka, čmelák i krtek pomáhali Katce splnit její sen. Vosa srazila čmeláka k zemi. Katka je zvědavá, ale šla za svým cílem.
Knihu jsem četla tři dny, je psaná jako jeden příběh. Patří mezi dětskou literaturu. Jedná se o příběh, ze kterého se můžeme dozvědět něco víc o přírodě.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Zaujala mě tím, že je to vymyšlený příběh dívky z páté třídy. Doporučila bych ji všem, koho zajímá, jak taková kapka vlastně vzniká, žije a jak se vrací znovu do nebe. Hlavně bych ji doporučila Míše a Kátě, protože si myslím, že by je tato kniha zaujala jako mě.

Nejznámější pohádky

Napsala Jaroslava Hromadová.
Ilustroval Jaroslav Němeček.
Vydalo nakladatelství OTTOVO Praha v roce 2008.
Kniha má 184 stran.
Jsou to smyšlené příhody různých vymyšlených postav třeba jako Alenka v říši divů nebo Jeníček a Mařenka. Nejvíce se mi líbila kapitola Alenka v říši divů: Alenka a její starší sestra seděly pod stromem, zatímco starší sestra se věnovala čtení a učení, Alenka která ráda snila, o tom, co jí její sestra četla. Byla roztržitá a nechala se unášet fantazií a usnula. Zdál se jí velmi zvláštní sen. Vše začalo, když uviděla králíka v svátečním obleku s cylindrem. Znepokojeně se díval na kapesní hodinky a nahlas opakoval: Přijdu pozdě, přijdu pozdě! Alenka se ho nahlas zeptala, proč máš tak naspěch, ale on jí neodpověděl a utíkal dál. Alenka byla velmi zvědavá, kam jde a rozběhla se hned za ním ho sledovat. Rozběhla se za králíkem a vůbec nemyslela na nebezpečí, která by ji mohla potkat. Spěchající králík běžel lesem, až nakonec dorazil k temné noře pod velikým stromem. Vklouzl dovnitř nory, ale když Alenka doběhla za ním, země se propadla pod její tíhou a dívka začala bezedným otvorem padat a padat. Naštěstí se jí sukně rozevřela jako padák a Alenka měkce přistála. Nacházela se v podivné místnosti. Uprostřed stál stůl a na něm klíč. Pod stolem ležela lahvička s nápisem: Vypij mě. Alenka vypila obsah lahvičky a začala se zmenšovat, až byla úplně malinká.
Knihu jsem četla tři dny. Je určena pro čtenáře od osmi let. Zaujala mě tím, jak je to všechno hezky vymyšlené. Doporučila bych ji všem, hlavně Kátě a Terce, protože si myslím, že by se jím líbila.
Charakteristika postav: Alenka je trochu popletená, protože se jí zdál divný sen a je i zvědavá, Králík je uspěchaný a ignoranský, neodpovídal Alence. Alenky sestra je šikovná i starostlivá, ale hlavně snaživá, stará se o svou mladší sestru.
Kapitoly: Alenka v říši divů, Kráska a zvíře, Ošklivé káčátko, Popelka, Perníková chaloupka.
Druh literatury: pohádka
Kniha se mi líbila hlavně tím, jak je stručně napsaná a nakreslenými obrázky.

V zakletém zámku

Napsala: Kateřina Bonnerová
Ilustroval: Ugo Maccari
Vydalo nakladatelství Beta Dobrovský a Ševčík Praha v roce 2001.
Kniha má 86 stran. Je rozdělená na kapitoly například: O Jeníčkovi a Mařence, O Aladinovi, Kráska a Zvíře, Pinocchio, O Šípkové Růžence, O Sněhurce.
Nejvíce se mi líbila kapitola o Jeníčkovi a Mařence: V malé vesničce žil dřevorubec se svou ženou a dvěma dětmi Jeníčkem a Mařenkou. Pak žena zemřela a dřevorubec zůstal s dětmi sám. Pořád s bolestí vzpomínal na svou manželku, ale říkal si, že děti potřebují matku, a proto jim musí nějakou opatřit. Nakonec to udělal, ale bohužel si nevybral dobře. Brzy se ukázalo, že žena, kterou přivedl do své chalupy, je sobecká, zlá a zpupná. Obě dvě děti trávily celý den jen venku, aby se zlé maceše vyhnuly, a raději si chodily hrát do lesa. Rodina byla chudá, a tak jednoho dne řekla žena dřevorubci, že pokud chtějí přežít, musí se zbavit dětí. Dřevorubec byl slaboch a ženu poslechl, i když při pomyšlení, že své děti navždy ztratí, celou noc proplakal. Druhý den hned ráno probudil Jeníčka a Mařenku a vzal je s sebou do lesa. Děti hnedka vstaly, rychle se oblékly a pospíchaly za tatínkem, že s ním budou trávit celý den.
Charakteristika jednajících postav: Jeníček a Mařenka jsou děti z chudé rodiny. Dřevorubec je hodný ale i zlý, nechal děti v lese na macešino rozhodnutí. Macecha je zlá, chce se zbavit Jenička a Mařenky.
Druh literatury: pohádka
Knihu jsem četla dva týdny. Doporučila mi jí moje starší sestra Nikola. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Zaujala mě zajímavými obrázky a příběhy. Doporučila bych ji Máje a Kátě, protože si myslím, že tato kniha by se jim líbila.

Čarovné prstýnky

Napsala: Markéta Zinnerová
Ilustroval: Pavel Sivko
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008.
Kniha má 99 stran.
Jsou v ní různé smyšlené příběhy, například: Zapomněnka vzdychá po prstýnku, Kubovy pouťové prstýnky, Kupte si štěstíčko!, Kuba jde do světa, Rokyta řídí dceři věno, Kdo se bojí, nesmí do lesa, Cinkej, klinkej!, Kuchtička Hanička se nechce dávat, Prstýnku, spěchej za prstýnkem!, Hromous s Leopoldem jsou samý nápad, Na hromouském zámku, Zlatá mříž je vysoká, Martinova Hanička peče koláče, Doma na horách.
Nejvíce se mi líbila kapitola Kubovy pouťové prstýnky: Na jedné straně stolu leží hromádka barevných sklíček, na druhé plíšky z kočičího zlata. Za stolem sedí Kuba, den mu k živobytí nestačí, a tak nastavuje noc. Jakpak ty prstýnky dělá? Stočí plíšek, připevní sklíčko a hotovo. A ticho je kolem k nevíře, snad by uslyšel i kunu, kdyby mu brousila kolem chalupy. Kunu by možná uslyšel, ale Zapomněnku ne. Tráva jí pod nohou ani nelehá, když se mu chodí pod okýnkem. Prstýnků plný stůl, kouká ze tmy do světnice a jak se blýskají! Všechna děvčata ve vsi mají skleněné korálky, jen ona ne. Každá má prstýnek s broušeným kamínkem a ona žádný. Zapomněnka si stýská, na stole se blýská a nic z toho. Aby jí podívání stálo zato, zvedne oči od prstýnků na Kubu. Mládenec je to ušatý, pihatý a okatý, čelo krčí, pořád mlčí a přebývá tu dočista sám. Z chalupy pomalu nevytáhne paty, jen co cestu poseče a jednou za čas pro to nejnutnější sejde do vsi. Odváží se zaťukat na okno. Kuba se nejdřív zalekl, ale když spatřil Zapomněnku, náhle ucítil zvláštní pocit. A když začala zpívat, hned věděl, že ten nejkrásnější prstýnek navlékne jí. Za pár měsíců se jim narodil kluk a po pár letech se kolem chaloupky proháněla kupa dětí.
Charakteristika postav: Zapomněnka je hodná a taky nemá šperky, kvůli tomu je smutná. Kuba je hodný mládenec.
Druh literatury: pohádka
Doporučila mi jí mamka. Je určena pro čtenáři od osmi let. Zaujala mě zajímavým příběhem. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi pohádky. Nejvíce bych jí doporučila Kláře, protože si myslím že tato kniha by se jí líbila. Knihu jsem četla týden. Líbíla se mi hezkým vyprávěním.

Deník malého Poseroutky – Poslední kapka

Ilustroval a napsal: Jeff Kinney
Vydalo nakladatelství: CooBoo v Praze roku 2013.
Druh literatury: dětská komedie
Kniha je psaná jako deník po měsících. V textu mě konkrétně zaujalo, že jak je Rowley u Grega, vždy se mu něco stane. Kniha se mi líbila právě tím, že je ve formě deníku.
Červen: Dneska byl poslední den školy, a všichni kromě Grega byli ve skvělé náladě. Všichni ostatní se těšili, jak se budou o prázdninách bavit, ale Greg se může těšit jen na lehy sedy a pochodová cvičení. Při obědě nechávali všichni kolovat svoje ročenky, aby jim je ostatní podepsali, a když se ta Gregova ročenka vrátila na poslední stránce bylo napsané: Nebuď vůl - buď cool od Fráji. Nejdřív Greg nemohl přijít na to, kdo ten Frája je, ale pak mu došlo, že jenom Rowley před pár dny stál u skříňky jednoho staršího kluka a ten chtěl, aby mu Rowley ustoupil. Takže potom Rowlemu řekl: Uhni od mojí skříňky, Frájo. Takže Rowley si teď myslí, že Frája je jeho přezdívka. Greg listoval stránkami, aby zjistil, kdo ještě mu ročenku podepsal. A u jednoho zápisu nadskočil, protože to bylo od Holly Hillsové. Napsala mu: Gregu zrovna moc dobře tě neznám, ale asi jseš docela fajn ozvi se Holly. Podal jsem to Rowlemu a on mi ukázal, co mu Holly napsala: Milý Rowley, jsi skvělý a je s tebou zábava! Doufám, že budeme příští rok ve stejné třídě. Buď pořád fajn. S láskou Holly. A Rowley byl rád.
Charekteristika postav: Greg je naštvaný že si neužije prázdniny. Rowley je hodný, ale myslí si to, co asi ani není. Holly je hodná holka, která se líbí Gregovi.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. Má 218 stran. Četla jsem ji asi tři dny. Vybrala jsem si ji, protože se mi líbí, jak je zapsaná. Doporučila bych ji všem, komu se líbí, konkrétně Filipovi a Matesovi, protože vím že četli další díly.

Čertice Trucajda

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Ilustrovala: Lucie Dvořáková
Napsala: Helena Lehečková
Druh literatury: pohádka
Kniha má 110 stran v 21 kapitolách - například: Jak čarodějnice Čárybabka a čertova kmotřička Belzebubka vynalezly couračku, Jak se rarášek Očko pomstil lakomému kupci, Jak čertice Trucajda chystala ve mlýně bál, Jak správce Cifroň sekýroval poddané.
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak se rarášek Očko pomstil lakomému kupci: V jednom městě na Vysočině bydlel obchodník Lakota. Měl tam velký dům a honosný krám, ale nic mu nebylo dost. Pořád měl málo. Jeho nejnápadnější vlastností byla hamižnost a jeho největší láskou byly peníze. Není divu, že ho nikdo neměl rád. Lakotovi to nevadilo, protože to nijak nepůsobilo na množství jeho úspor. Bylo mu to jedno. Oženit se stejně v žádném případě nemínil, jelikož se s nikým o nic nechtěl dělit. Kudy Lakota chodil, tudy bědoval, jak je chudý a ubohý. Když si někdo přišel půjčit peníze, sehrál Lakota hotové divadlo: Kdepak bych se já chudák zmohl na nějaké úspory!
Větrnice byla z rodu Meluzín. Ale nikdo by tomu nevěřil, tak málo se meluzínám podobala. Čertice Trucajda se objeví vždy, když se někdo hádá. Antonín a Franta se hádájí, že má každý pravdu o mlýně, jak se staví. Franta rozdává rady a Antonín se naštval, ale hned se objevila ve mlýně Trucajda a udělala si tam svůj pokoj, než se Antonín s Frantou udobřili.
Charakteristika postav: Antonín je naštvávavý, ale jeho rady jsou výjimečné. Franta rozdává rady, ale je taky naštvaný. Čertice Trucajda je divná, protože když se někdo rozhádá, je hnedka tam.
Charakteristika postav: Lakota dělá, že je chudý, přitom má peníze a přetvařuje se. Ti, kdo si peníze půjčovali, byli chudí.
Zaujalo mě, jak Lakota má spousta peněz, ale nedává je těm, kdo je opravdu potřebují.
Rytíř Toulavec nebyl jediný, kdo se dal na loupež a Toulovcovy maštale nebyly jediné loupežnické hnízdo. Jiným takovým místem se stala zřícenina hradu Potštejna na strmém kopci nad Divokou Orlicí. Rytíř Toulavec je divný, protože se dal na loupež.
Knihu jsem četla jeden týden. Doporučila bych Máje, protože si myslím, že by se jí líbila. Je zajímavá svými ilustracemi. Je určena pro čtenáře od šesti let. Četla jsem ji ráda, líbila se mi.

Čarodějky z jezdecké školy

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2004.
Ilustrovala a napsala Carola von Kessel.
Druh literatury: dívčí romány a povídky
Kniha má 120 stran v 12 kapitolách, například To to pěkně začíná!, Nové přítelkyně, Hodina jízdy s překvapeními, Neuvěřitelné odhalení, Kouzelná kniha, Vítejte v klubu Čarodějek!, Koně v nebezpečí!, Kouzlení s následky, Noční výlet, Takový průšvih, Velký podzimní hon, Kdo čaruje vyhrává.
Líbily se mi všechny kapitoly, ale nejvíce kapitola Neuvěřitelné odhalení. Čtyři holky Jula, Jana, Miki, Franciska spolu kamarádily. A Jana si měla vybrat, jestli pojede k babičce nebo na internát. Vybrala si, že pojede do internátu, protože kdyby jela k babičce, tak by musela být jenom jeden den v týdnu se svým koněm Manouem. Tady se potkala s kamarádkami. Byli spolu v pokoji číslo sedm. Jednou měli ukázat, jak jezdí na koni. Janě a Jule to šlo hned. Ale Miki a Francisce moc ne. Miki jezdila nejhůř, ale večer se vše objevilo proč. Všimla si, že pod sedlem měla špendlík, který koně celou dobu musel píchat, a proto jezdil tak pomalu. A udělala to její nepřítelkyně Patricie. A její učitel Rittmann se zlobil na Miki, nevěděl o tom. Jana šla ještě před večeří do knihovny a tam si vzala knihu o čarodějkách a že tam může rozluštit, co udělat své nepřítelkyní. Dívky každou noc se podívaly do knihy a vše vyřešily.
Charakteristika jednajících postav: Jana je zajímavá, pořád si čte knihu, co si vzala z knihovny. Jula je šikovná, šla jí jízda na koni, ale taky jí čekaly nepříjemností s nepřítelkyní. Miki je hodná, ale nedařilo se jí jezdit kvůli Patrícii. Franciska je hodná, ale s tou Patrícií začala ona. Pan Rittmann je učitel, který neví pravdu o Miki.
Kniha se mi moc líbila a jsem ráda, že ji mám. Vybrala mi ji moje starší sestra. Četla jsem ji, protože je to kniha pro můj věk. Doporučila bych ji Kláře, protože si myslím, že by má ráda koně. Je určena pro čtenáře od devíti až dvanácti let. Četla jsem ji tři dny.

Klub záhad - Pomsta hraběte Gundolfa

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2005.
Ilustroval: Wolfram Nowatzyk
Napsal: Thomas Brezina
Druh literatury: detektivka
Kniha má 116 stran v 18 kapitolech například: Pozvání, Času je málo!, 13 hodin, Hadí uštknutí, Děsivé obrazy, Hrůza začíná, Chodba, Lidožravý dům?, Nenechte mě na holičkách, Je to tak!, Nepěkný žert, Záhadné zmizení, Známá tvář, Nebezpečí na konci schodiště, Šok v zrcadle, Stáří, Tajemství, Ne!.
Uršula pevně svírala nažloutlý lístek a ruka se jí třásla. Papír šusti jako suché listí drcené mezi prsty. Byla u cíle. Před ní se proti zataženému nebi tyčila vila Skřekov. Šedý dům působil se svými sloupy, arkýři a širokou černou střechou jako staromódní, přísná guvernantka. Uršula si přitiskla dlaň k hrudi. Srdce jí zrychleně bušilo. Potila se, i když holé větve stromů právě rozvlnil studený vítr. Odhodlaně polkla a znovu si přečetla, co stojí na lístku, popsaném zvláštním písmem. Bylo tam napsáno že Uršula je pozvaná 31. března večer ve Vlaštovčí uličce číslo 9. Má přijít sama. Kdyby s ní kdokoli přišel, mohlo by hrozit nebezpečí. Úplně dole stálo Váš oddaný Gundolf hrabě ze Sřekova. Uršula papírek zahodila do koše. Za žádných okolností pozvání nehodlala přijmout. Jenomže když se setmělo, lístek začal zářit. Písmena náhle potemněla a vypadala výhružně. Raději ho vytáhla z koše a dala ho do skříně. Uršula neměla ani jedinou kámošku nebo kámoše, všichni se jí vysmívali, že je šprtka. Pozvání si pořádně promyslela a nakonec ho přijala.
Charakteristika postav: Uršula je hodná a chytrá dívka. Pan Gundolf chystá lumpárnu, ale nepovede se mu to, protože Uršula bude chytřejší.
Knihu bych doporučila přečíst všem holkám. Moc se mi líbila. Vybrala mi ji moje sestra Nikolka. Doporučila bych ji hlavně Míše, protože si myslím, že by se jí líbila. Je určena od čtenáře od devíti až dvanácti let. Četla jsem ji tři dny. Kniha je zajímavá tím, jak Gundolf dokáže tak postrašit Uršulu, aby za ním přišla. V jiné kapitole mě zaujalo, jak Jupiter Katz dokázal zvednout telefon a přitom to telefoní číslo nikdy neznal.

Kniha tajných přání

Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2011.
Napsala: Stefanie Dorr
Ilustrovala: Michaela Škultéty
Žánr: romány a povídky pro dívky
Počet stran: 136
Kniha má 16 očíslovaných kapitol. Nejvíce se mi líbila 6. kapitola.
K Lenině úlevě se Anna-Sofie a Eva-Marie brzy otřepaly. Chovaly se stejně jako vždycky. Ignorovaly ji samy od sebe, aniž by si Lena musela vzít na pomoc kouzelný zápisník. Nejraději by byla, kdyby na tyhle neblahé epizody zapomněla a všechno bylo jako dřív. Což znamenalo žádný kontakt s Pomlčkami a hlavně žádný kontakt s tím příšerným Paulem. Poslední dobou měla pocit, jako by měla knedlík krku, což bylo jasné znamení, že je toho na ni moc. Byla zkrátka ve stresu. Ostatně nebylo k divu, měla toho spoustu například školu, domácí úkoly, venčení Goetha, cello, hlídání Bena a neuvážený zápis do deníku, který říkal, že si na ni máme udělat čas.Neměla ani možnost zajít si do kostela vyčistit si myšlenky. I Goethe se tedy musel smířit s nezábavnou procházkou po ulici místo svého milovaného parku. Jen co se vrátili z procházky, zazvonila Lena u Teschkeových. Otevřela jí paní Teschkeová, která vypadala, jako by v poslední vteřině unikla před tsunami: rozcuchané vlasy a na tričku a obličeji měla velké zelenohnědé skvrny, podle všeho pozůstatky Benova oběda. Ale oči jí zářily nadějí, těšila se na volné odpoledne. Pojď dál, Ben se právě probudil, řekla a Leně se zdálo, že se jí v očích trochu škodolibě zablesklo. Ben už sám chodil a občas se zdálo, že má skutečně sebevražedné tendence. Zatím se ale sladce usmíval a něco vzrušeně brebentil a u toho se dále usmíval.
Charakteristika postav: Lena je zkušená, ale má toho hodně. Goethe je pes, který si zamiloval park. Ben je trochu líný, nechodil navštěvovat Lenu. Paní Teschkeová je hodná paní.
Kniha je určena pro dívky od devíti do dvanácti let. Četla jsem ji čtyři dny. Doporučila bych ji všem dívkám, hlavně Kačce a Máje, protože si myslím, že by se jim kniha líbila. Zaujala mě dobrou ilustrací. Doporučila mi ji mamka a sestra. V textu mě zaujalo, jak Lena nakonec vše zvládla. Líbila se mi hezkým vyprávěním.