Patrik Tůma

Z deníku kocoura Modroočka

Vydalo nakladatelství Albatros pro děti a mládež v Praze roku 1986.
Kniha obsahuje 105 stran.
Autor: Josef Kolář
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Druh literatury: pohádka
Název některých kapitol: Začínám, Večer se Zelenoočkou, Den se Zelenoočkou, Stonal jsem, Setkání s Bělovousem Zrzundou, U maminky Zelenoočky, Chytat ptáky zakázáno, Už nikdy nebudu chytat veverky, Bledě modrá, Učím se zpívat, Jdeme do světa, Zrádná tma, Bílé pírko, Fousek a jeho pán, Zachránil mě Franta Šramota, Jak se vlastně pasou žížaly, Žluťák, Bylo to velice vážné, Brzobohatý, Proč má kůň smutné oči, Kiki, Kiki je rozmazlená, Kiki je odvážná, Zachránil jsem Kiki, Zase ve velikém domě, Veliká událost.
Charakteristika postav: kocour Modroočko – hodný, ale urážlivý, nikdo si z něj nemůže udělat legraci. Je zvědavý, protože je mladý a chce poznat svět okolo sebe. Dvounožec – hodný, stará se o svá zvířata. Kočka Zelenoočka – hodná a starostlivá matka, stará se o koťata. Kocour Zrzunda – hodný a chytrý, je to starý kocour, vysvobodil Modroočka z plotu. Kiki – zlobivé kotě. Zlobilo tak, až si Dvounožec přestal všímat Modroočka.
Pohádky jsou hezké, četl jsem je dva týdny. Líbily se mi myšlenky kocoura Modroočka.
Kniha je o kocourovi Modroočkovi, který bydlí s člověkem, kterému říká Dvounožec. Je to ještě kotě, a tak je hloupý. Snaží se poznat svět okolo sebe. Má kamarády Zelenoočku, Bělovouse Zrzundu, iki a Frantu Štramotu. S nimi zažívá různá dobrodružství. V kapitole Zachránil mě Franta Štramota se kocour setkává se zmijí, která na něj zaútočí, ale zachrání ho ježek. V kapitole Setkání s Bělovousem Zrzundou Modroočko uvízne hlavou v plotě a zaútočí na něho husy. Objeví se Franta Šramota, zachrání ho a vysvětlí, k čemu má vousky. V kapitole Zrádná tma šel Modroočko ve tmě a spadl do jezírka. Začal se topit, ale nyní si už musel pomoci sám.
Kniha je zajímavá příběhy, pohledem zvířete na člověka. Zaujaly mě na ní napínavé a humorné příběhy. Doporučil bych ji Michale Šlitrové, protože má ráda pohádky a i ostatním, neboť se zde dozvíme věci ze života zvířat. Líbila se mi, neboť je psaná srozumitelně a má hezké obrázky. Není moc dlouhá a ani nudná. Občas jsem se i pobavil a u některých kapitol i zasmál. V něčem je i poučná. Je určena pro děti od pěti let.

Človíček a Človíčka

Napsali: Zdeňka a Pavel Teisingerovi
Druh literatury: pohádka
Za dob pravěku človíčkovi bylo smutno, nikoho neměl a myslel si, že je sám. Když hrál na harfu, najednou uslyšel flétnu. Zjistil, že je to jiný človíček. Chtěl se s ním spřátelit a zjistil, že je to Človíčka. Aby nebyl ani jeden z nich sám, začali spolu bydlet a prožívat společná dobrodružství.
Charakteristika postav: Človíček je chytrý a vynalezlavý, vymyslel spoustu nástrojů. Človíčka je urážlivá, s ohledem na opice nechtěla nosit kožich. Opice jsou škodolibé, smáli se Človíčce kvůli kožichu. Buvol je hodný, pomáhal Človíčkovi se sklizní.
Knihu bych doporučil Patriku Šustrovi (má rád pohádky), aby si přečetl i druhý díl pohádky. Je určena pro děti od šesti let. Četl jsem ji čtyři týdny.
Názvy kapitol: Jak to všechno začalo, Jak se pohodlně vyspali, Proč nechtěla nosit kožich v létě, Jak si posolili vajíčka, Jak jel proti proudu, Jak si začali psát, Jak pekli chleba z bílé mouky, Jak poslali písničku do světa.
Kniha má padesát tři stran. Vydalo ji nakladatelství Albatros, Praha 2010.
Ilustrace: Josef Lamka
V kapitole Jak si posolili vajíčka jedou Človíček a Človíčka k moři na voru. Zde zjistí, že mořská voda je slaná. Další příběh Jak se pohodlně vyspali je o vzniku postele. Každá kapitola v této knize je dobrodružstvím, protože zde Človíček a Človíčka objevují pro nás již samozřejmé věci jako například postel, vor, sůl, oděv. Nejdřív jsem viděl tato dobrodružství v televizi jako večerníček. Moc se mi to líbilo, proto jsem si koupil knihu. Líbily se mi i obrázky na knize, tak jsem byl zvědavý, zda to bude stejné jako večerníček. Také mě zajímají věci z pravěku. Ostatním spolužákům bych ji doporučil, protože si můžou představit, jaké to bylo asi v pravěku.
Nejvíc mě na knize zaujalo, jak mohli být dřív lidé vynalézaví. Kniha je napsána tak, že to každý pochopí. Má středně velká písmena, a tak se dobře čte.

Človíčkova dobrodužství

Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2009.
Ilustrace: podle Josefa Lamky překreslila Marcela Walterová
Napsal: Pavel Teisinger
Druh literatury: pohádka
Ve světě veleještěrů, veleryb a jiných příšer právě zuřila sopka a jednou se stalo, že človíčkovi prsknul nějaký horký kámen na hlavu. Ten ho probudil a začal se odehrávat jeho životní příběh. Neměl nic k jídlu. Nejdříve jedl jen ovoce a bobule, ale nakonec si vyrobil zbraně a vymyslel oheň. A také nějaké to maso ochutnal, postavil si dům a žil štastně.
Na knize se mi nejvíc líbil Človíček svou vynalézavostí. Uměl se poučit ze svých chyb, neboť jako neandrtálec toho o světě moc nevěděl a musel se vše naučit a vše poznat. V kapitole Jak přinesl zajíce v koši si Človíček vypěstoval úrodu, kterou mu snědli zajíci. Človíček si upletl koš, zajíce chytil, pustil a zjistil, že se dá koš použít i na jiné věci. V kapitole Jak si vykřesal jiskřičku se naučí rozdělávat oheň. Kniha byla jako večerníček, stejně jako její volné pokračování o Človíčku a Človíčce. Je srozumitelně napsaná a má pěkné obrázky.
Charateristika postav: Človíček je chytrý a vynalézavý, vymyslel spoustu nástrojů. Kanec je zlý, honil Človíčka po lese. Králíci jsou hladoví, snědli Človíčkovi celou úrodu. Buvol je hodný, pomáhal Človíčkovi na poli. Tygr je zlý, snědl Človíčkovi rybu.
Doporučil bych ji Patriku Šustrovi, protože má rád pohádky. Je určena pro děti od šesti let. Četl jsem ji čtyři dny.
Názvy kapitol: Jak se poprvé probudil, Jak si vykřesal jiskřičku, Jak se poprvé řízl a píchl, Jak za sebou zabouchl dveře, Jak přinesl zajíce v koši, Jak si nabral vodu, Jak se svezl do kopečka.
Kniha má čtyřicet devět stran.

Turtles - Hrdinové z podzemí (Želvy ninja)

Vydalo nakladatelství Egmont v Bratislavě roku 1991.
Napsala: Maureen Spurgeonová
Ilustrace: Clic Publishing
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kapitola 1: Jak to všechno začalo: Profesor Joši byl slavný bojovník, který učil bojové umění nindžutsu. Oroku Saki, jeho žák, ho podvodem vyhostil z města. Profesor Joši před ním utekl do stok v New Yorku a tam žil spokojeně s krysami. Jednoho dne šel nad kanálem kluk a nesl čtyři želvy. Okolo jelo auto, kluk se lekl a želvy spadly do kanálu, kde je našel Joši. Do kanalizace se dostalo radioaktivní bahno, kdo s ním přišel do styku, proměnil se v části takového tvora, se kterým se naposledy stýkal. Joši se proměnil v krysu, želvy se začaly podobat lidským bytostem. Profesor je učil nindžutsu a dostal jméno Tříska, protože dokázal rukama rozštípat dřevo na třísky.
Kapitola 2: Sbohem Třísko: Joši a želvy najdou zbytek mutagenu. Joši se promění v člověka a zatouží po jejich společnosti. Vyjde ze stoky a tak prozradí svůj úkryt. Objeví ho Oroku Saki-Trhač a začne boj o život. Joši se promění nazpět v krysu a dál žije ve stoce se želvami.
Kapitola 3: Boj krysímu králi: V New Yorku se přemnoží krysy a útočí na celé město. V této kapitole bojují želvy proti krysařovi, králi krys, který pomocí flétny ovládá krysy a pomocí nich chce ovládnout celé město. Bohužel ovládne i Třísku a uvězní novinářku April, která je kamarádkou Třísky a želv. Nakonec vše dobře dopadne.
Kapitola 4: Velký útok: Trhač se snaží odčerpat veškerou energii z celého města, aby pomocí ní mohl otevřít bránu do Dimenze X, kde má své vojsko. Cestu jim zkříží želvy a Trhač opět prohraje.
Kapitola 5: Následuj svého vůdce: Leonardo nemůže zvládnout život v neustálém úkrytu a utíká z něj a od kamarádů, chce pomáhat lidem. Tři želvy losují, kdo bude místo něho vůdce, nakonec se dohodnou, že budou vládnout na střídačku. Krank, šéf Trhače je nešťastný z jeho neúspěchů, tak vynalezne stroj, který změní město v Antarktidu. Želvy mu chtějí překazit plán a narazí na medvěda, nakonec vyhrají a stroj zničí, vrátí se slunce.
Charakteristika postav: Leonardo je vůdcem, je ukázněný, chytrý, obratný. Barva modrá. Katana. Michelangelo čte komixy, má rád banány. Barva oranžová. Nunčaky. Donatello je geniální přírodovědec a technik, barva fialová. Zbraň Bo. Raphaelo je vtipálek a snílek, barva červená. Zbraň dýky. Tříska je moudrý, skromný. Trhač je zlý, zlomyslný. Krank, vůdce Trhače, chce ovládnout svět. April je chytrá a zvědavá novinářka.
Knihu jsem dostal od mamčiného kamaráda, dřív ji dostal on jako dítě. Protože jsem viděl film, tak jsem si ji přečetl a moc se mi líbila. Je napínavá.
Kniha má 83 stran, četl jsem ji pět dní a doporučil bych ji Zdendovi Zástěrovi, protože má rád napínavé příběhy a hraje se mnou PC hru o želvách ninja. Je pro čtenáře od deseti let.

Rukověť lovce draků

Vydalo nakladatelství nakladatelství Volvox Globator v Praze roku 2009.
Ilustrace: John Heritage
Napsala: Adélie vin Helsin
Druh literatury: dobrodružná, fantasty
Kniha je napsaná jako deník Adélie vin Helsin. Adélie po otcově smrti, kterého zabil drak, s nimi bojuje, aby pomstila otce a ochránila bratra. Její bratr je mnich, který neumí bojovat, zajímá se o knihy a chov skotu. Amélie dostala dopis od otcova starého přítele, který ji žádá o pomoc v boji s draky, kteří sužují jeho zem. A tím vše začíná. Příběh se odehrává v Konstantinopoli. V otcově knihovně si vypůjčí jeho staré rukopisy, kde je i mimo jiného popsáno, jak válčit s draky a stavby těla těchto stvoření. Poté se vydají na cestu. Bratr studuje nauku o dracích a své informace předává sestře. Satan, který vládne drakům, vyšle celou jejich armádu do boje, aby Adélii zastavili. Ta je v boji zraněna. Vyléčí ji Léčitel, Adélie se uzdraví a dobro zvítězí nad zlem.
Na knize se mi nejvíc líbilo, že je psaná formou rukopisu. V knize jsou malé přílohy, což jsou dopisy pro Adélii. Kniha je psaná starým písmem, proto se hůře četla, ale o to víc mě lákala.
Charakteristika postav: Adélie je statečná, bojuje s draky a příšerami. Casper je bratr Adélie, mnich. Je ochotný, neboť vyhledával Adélii rukopisy, a sečtělý. Draci jsou zákeřní, aby dosáhli svého. Léčitel Delugpa poskytne přístřeší Adélii a bratrovi, léčí Adélii. Knihu bych doporučil Zdeňkovi, protože má rád napínavé příběhy. Četl jsem ji čtrnáct dní, je těžká na četbu kvůli stylu psaní. Má 35 stran a přílohy.
Názvy kapitol: Deník Amélie vin Helsin, O dracích varování první, Do neznáma, Caspar, V Konstantinopoli, O dracích varování druhé, O dracích varování třetí, Nečekaný souboj, Do hor, Dračí svět, Zotavení, Zabít draka, Zbraně a oděv, Vyvolání nelidského pomocníka, Bitva, Slovo na závěr.
Knihu jsem dostal od Ježíška. Je určena pro čtenáře od devíti let, kteří mají rádi fantasty a historii.

Staré řecké báje a pověsti

Vydalo nakladatelství Ottovo s.r.o. v Praze 3 roku 2006.
Ilustroval Václav Fiala.
Napsal Eduard Petiška.
Druh literatury: báje
Kniha se mi líbila, protože obsahuje pověsti se zajímavým dějem.
Mladý Faeton přiběhl s pláčem ke své matce. „Nikdo mi nevěří, že můj otec je král slunce. Mohu za ním jít matko? Šel až do slunečního království. Před ním byl veliký trůn a na něm seděl otec Faetona. Hned mu vše vylíčil. Když pojedu na tvém voze, otče, budou mi věřit. Vyber si jiné přání! Ale když jinak nedáš, tak si jeď. Dám ti radu, koně nesmí být ani nízko ani vysoko. Faeton sedl do vozu, jel po nebi a všichni mu věřili. Faeton však zapomněl na radu a jel nízko. Koně se splašili, Faeton spadl, na místě byl mrtev, a koně způsobili zánik planety. Stromy, chrámy, lesy, vesnice, zkrátka vše, co tu bylo, lehlo popelem a svět se vzbudil až za tisíc let.
Knihu bych doporučil Davidovi, protože čte podobné knihy.
Charakteristika postav: Faeton je zaslepený pýchou, měl z toho, že mu všichni věří, takovou radost, že zapomněl, co mu otec řekl. Král slunce (otec) je modrý, říkal Faetonovi, že jeho vůz není dobrý na projížďku.
Knihu jsem četl dva měsíce. Má 191 stran. Je určena pro děti od devíti let.
Názvy některých kapitol: Prometeus, Potopa, Faeton, Orfeus, Založení Théb, Pentheus, Midias, Tantilos, Nioba, Phelos.

Ať žijí rytíři

Knihu vydalo nakladatelství Albatros media, a.s. v roce 2010 v Praze 4. Má 180 stran.
Napsala: Ivona Březinová
Ilustrace: Patrik Stanko
Kniha je psaná jako dobrodružný příběh.
Za vlády Martina z Vamberka jeho čtyři děti Michal, Petr, Tereza a Kateřina byly uneseny Albrechtem z Krvenosu. Když jel Martin se svým přítelem Vladimírem do boje se Saracény (Turci). Zde zemře přítel Martina, Vladimír. Dětem se podařilo utéct ze zajetí Albrechta, který se únosem chtěl zmocnit vlády nad Vamberkem. Děti cestou potkají svého otce Martina, který se vrací z boje. Petr, jeden ze synů Martina, při svém návratu domů vymyslí pupínkovadlo, které slouží jako zbraň. Hodíš ho po nepříteli a on dostane pupínky. Všichni se vrátí domů, kde na ně čeká sestřenice Jana. Je velice pěkná. Albrecht se pokusí znovu dobýt Vamberk, ale opět prohraje.
Charakteristika: Martin z Vamberka je vládce země, je statečný, protože bojuje s Turky. Albrecht z Krvenos je ctižádostivý, chce se zmocnit Vamberka. Michal je statečný při boji s loupežníky při útěku domů. Petr je chytrý, vymyslel pupínkovadlo. Kateřina je malá, uplakaná, chce domů. Tereza je poctivá, neboť se při hrách dohaduje s bratrem, který podvádí.
Kniha je zajímavá svojí vtipností a napětím. Doporučil bych ji pro její vtipnost. Lehce se čte. V knize mě nejvíce zaujaly bitvy a historie. Doporučil bych ji Davidu Hájkovi, protože čte podobné knihy. Je určena pro čtenáře od devíti let, četl jsem ji dva měsíce.
Názvy kapitol: Královský posel, Zrada, Na útěku, Láska na tvrzi, Pasti, Strašidlo na hradbách, Sevření hada.

Král bez přilby

Autor: Oldřich Daněk
Vydalo nakladatelství Daranus v Řitce roku 2008.
Počet stran: 437
Druh literatury: historický román
Příběh se odehrává v roce 1304. Syn Přemysla Otakara II., Václav II., nerad válčí, a tak ho unesli braniborští vojáci. Na pomoc mu přišel Čeněk z Kamenice, který by udělal cokoli, aby získal rytířské ostruhy. Podaří se mu Václava vysvobodit. Braniborský král Falkštejn se pokusí uplatit Čeňka z Kamenice, aby zradil Václava a on se dostal k moci. Čeněk toto odmítne a vznikne další bitva. Václav díky své chytrosti vyhraje a tím kniha končí.
Kniha je vlastně dějepisem, píše se v ní o bojích v Čechách, Polsku, Rakousku a v Uhrách. Je škoda, že není ilustrovaná.
Charakteristika postav: Přemysl Otakar II. je otec Václava, slavný rytíř, takzvaný král železný a zlatý. Václav II. je syn Přemysla Otakara II., je bojácný, nerad používá k boji zbraně, je diplomat, válčí rozumem, proto je to král bez přilby. Čeněk z Kamenice je čestný, nezradil Václava, je udatný. Falkštejn je špinavý, protože uplácel.
Kniha je zajímavá, protože zachycuje dějiny naší země. Líbila se mi, protože mám rád historii. Knihu jsem dostal jako dárek. Doporučil bych ji Davidu Hájkovi, má rád čtrnácté století. Je určena pro náročné čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji s přestávkami pět měsíců.
Názvy kapitol: Zatčení, Bílá věž, Cesta na Hlubokou, Dny před bitvou, Bitva, Cesta na Zbraslav.

Pohádky ze Zapomenuté země

Napsal: Dominik Filip
Ilustrovala: Eva Hašková
Druh literatury: pohádka
Nakladatelství Kruh v Hradci Králové roku 1987.
Počet stran: 272
V jednom království žil zlý král, který trápil svůj lid. Poddaní si ale mysleli, že už za chvíli zemře. Král se každý den prohlížel v zrcadle a počítal, jak mu jen přibývají vrásky. Žádný lék nebyl a ještě měla přijet na hrad krásná urozená paní. Celé město mluvilo o tom, jak je bohatá a jak bude krásně ustrojena, a král se do ní zamiloval. Pak mu došlo, že je den od dne šerednější. Poddané každý den sužoval, jestli neví o nějakém léku. Čertu bych se zaprodal, abych mohl být mladý, a než to dořekl, stál u něj černý pán a podával mu pergamen a pero. Král bez zaváhání uchopil pero a psal. Druhý den našel lahvičku. Ačkoliv váhal, zda to není jed! Ale pokušení bylo veliké a napil se. Poté opět přijela urozená paní a líbezněji se usmívala na krále. Král si přestavil, jak ji povede do zámku. Vypil večer celou polovinu lahvičky. Ráno slyšel komorný dětský pláč, otevřel dveře a viděl dítě, jak ukazuje na prázdnou lahvičku na stole. Překvapený komorník uchopil dítě a kolébal ho, ale dítě brečelo a komorník mu do flaštičky nalil vodu a dal dítěti napít a dítě pilo. Lidé si mezitím zvolili jiného vládce. Tento král jednal lidsky. Deset let poté na hrobu starého krále lezlo podivné chlupaté dítě, a když se to král dozvěděl, dal mu jméno Spiritus.
Charakteristika postav: Starý král je hloupý, zaprodal se peklu. Urozená paní je vybíravá, nechtěla starého krále. Čert je mazaný, nabídl králi smlouvu.
Kniha je plná pohádek z hor, má dvě části. Je pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Knihu bych doporučil Davidu Hájkovi, protože má rád pohádky.
Názvy kapitol: Zlatá studánka, Vodníkova dcera, O hvězdě života, O zlatovlasé Majce, O draku černokněžníku a zakleté zemi, O hejkalovi, U skály divoženek, O bouřlivém koni, Sušené peníze, Mezi skřítky a dalších třicet kapitol.
V knize se mi líbily pohádky, jelikož byly poučné. Na knize mě zaujal i název.

Krása nesmírná

Napsal: Pavel Hrach
Ilustrace: Václav Fiala
Vydalo Lidové nakladatelství Praha roku 1989.
Počet stran: 215
Žánr: ruské lidové pohádky
V hlubokém lese žil Kuzma sám a sám. Měl ubohý malý domeček a kurník, na návštěvu tam chodila liška. Tak se jednou vydal na lov, byl pryč, přišla liška a zakousla mu jednu slepičku. Poté se vrátil. Druhý den se znovu vydal na lov a potkal lišku. Ta vběhla do chaloupky a zakousla slepičku. Třetího dne zatloukl Kuzma dveře a vylezl oknem a šel na lov. Liška se rozběhla k domu a Kuzma za ní. Ale co teď, když bych musela oknem, ale i tak liška proskočila. Kuzma lišku lapil. Liška prosila, aby ji nezabil, a ať jí upeče slepici na másle, a že ho nezklame. Kuzma jí uvěřil, upekl jí slepici a pustil ji. Liška běžela, spokojeně si lehla do trávy a vyla. Kolem šli vlci a ptali se, cože je liška tak spokojena. Navykládala jim, že byla na hostině u cara a dosyta se najedla. Vzala je k carovi. Vlci si vzali i jiné smečky. Poté co přišli, zvolala, budˇ zdráv, Kuzma ti posílá darem vlky. Druhý den se to opakovalo a car dostal černé medvědy, pak také dostal kuny a soboly. Kuzma již neměl nic, žádné slepice, ale zato měl bodovou mírku a měšec stříbrných. Pak druhý den přišla liška a doprovázel ji Kuzma. Car ho vítal a jmenoval ho svým zetěm, posadili se do zlatého kočáru se třemi koňmi. Jeli se podívat, kde Kuzma bydlí. Co dělat? Cestou vyskočil z kočáru, vzal si luk a šel k zlatému paláci, zabil draka, kterému kraj patřil, a tak jen málem utekl před osudem, který ho čekal.
Charakteristika postav: Kuzma je chytrý, lapil lišku a přelstil cara. Liška je lstivá a hloupá, nechala se nachytat a přelstila zvířata. Car je zvědavý, chtěl vědět, jaké má Kuzma bydlení.
Kniha je zajímavá tím, že zde jsou ruské pohádky, a tak nemůžu vědět, jak to skončí. Vybral jsem si ji, protože má hezké obrázky.
Knihu jsem četl měsíc. Je pro děti od osmi let, ale já bych ji doporučil od deseti - hůř se čte.
Knihu bych doporučil Davidu Hájkovi, protože má rád pohádky a příběhy ze starých dob.
Názvy kapitol: Dva Ivanové,O věrném vraníkovi, Kuzma Brzobohatý, O měděném, stříbrném a zlatém carství, O překrásné Vasilise, Létající koráb, Žabka carevna, O stříbrném talířku, Bílá kachnička, Dvě sestry a dalších čtrnáct kapitol.

Rytíři: Cesta do minulosti

Knihu vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2010.
Autor: Nikolas Harris
Ilustrace: Dana Sýkorová
Kniha má 27 stran + přílohy.
Žánr: dobrodružná literatura
Tomáš a Hanka jeli o prázdninách ke svému dědečkovi, který vlastní hrad i se středověkou knihovnou. Zrovna stavěli podle knihy model mangonelu (katapultu), když najednou vypadla jedna podivná kniha. Děti hned začaly číst, ale nedošlo jim, že čtou zaklínadlo, které otvírá bránu do středověku. Ocitli se ve sklepě hradu a měli na sobě divné oblečení. Tomáš měl kápi, gotickou košili přes kterou měl nasazený pásek s kapsou a na nohou punčochy. Hanka měla modrý šat, bílou zástěru a baret (šátek), a měli oba kožené špičaté boty. Venku byli slyšet lidé, Tom a Hana otevřeli vrata a viděli stejně oblečené lidi - dvořany, rolníky, zbrojnoše a mnoho dalších. Přišel k nim chlapec a povídá: „Vidíte toho šaška, nikdo ho zde nemá rád.“ Děti se zeptaly, kdo to je, a zjistily, že je to pán Geoffrey de Beauvil, pán hradu, který vládne železnou rukou. Jakmile pán domluvil, rozkázala jim paní Jana, aby se vrátily do kuchyně ke své práci. Když jim Hanka vše vysvětlila, začala jim pomáhat. Zanedlouho se konal turnaj, kde poznali oblíbeného rytíře Guye. Ten jim řekl, aby mu přinesli zbroj. Jenže to byla past, přilba byla tak úzká, že nešla sundat. Aby toho nebylo málo, jejich podplacené vojsko na ně začalo útočit. Za tím vším byl pán Geoffrey. Dětem se podařilo Guyi sundat přilbu, hrstka věrných hrad bránila, Tom zde mohl přijít o život, ale Guy ho shodil na zem, a tak ho šíp smrti netrefil. Obránci zvítězili a Geoffrey byl zatčen, děti se vrátily ke svému dědečkovi a na letošní prázdniny nezapomněly.
Tom byl statečný, pustil se do bitvy. Hanka byla chytrá, aby se vyhnuli práci, řekla pravdu. Geoffrey byl zlý, vládl železnou rukou a podplácel vojáky proti svému hradu. Jana byla dobrosrdečná, pomáhala dětem. Guy byl opravdový rytíř, zachránil Toma.
Kniha je zajímavá, protože je o cestě do středověku. Doporučil bych ji Davidovi, protože má rád středověk. Je pro děti od devíti let. Četl jsem jeden týden.

Kníže čeká na zbraně

Napsal: Bohumír Fiala
Ilustroval: Karel Toman
Vydalo nakladatelství Profil v Ostravě roku 1975. Kniha má 177 stran. Četl jsem ji tři týdny.
Žánr: historický román
Píše se rok 500 našeho letopočtu. Do naší vlasti přicházejí Slované, ale ne jako národ, spíše to je mnoho desítek kmenů. S nimi přicházejí i nájezdníci Avaři. Slované se jim těžko brání. Ale jednoho dne přijde z Franské země, kde se dnes nachází jižní Německo. Kupec Sámo sjednotí kmeny, postaví se Avarům a zvítězí. Slované si ho zvolí za knížete, a tak jim Sámo vládne. Ale po Sámově smrti se Slované rozdělí. A až po třista letech se lid znovu sjednotí a vznikne nový stát - Velká Morava. Kniha je napsaná jako autobiografie, je to prodloužené vyprávění o minulosti.
Charakteristika: Sámo je moudrý, sjednotil Slovany. Slovani jsou nevděční, po smrti Sáma se rozdělili. Avaři jsou líní, raději dobývali a kradli, než aby sami pracovali.
Kniha se mi moc líbila. Vybral jsem si ji, protože mě lákalo období v této knize popsané. Doporučil bych ji Davidovi, protože si myslím, že by ho zaujala.
Kniha je pro děti od devíti let.
Názvy kapitol: Koho osud nemá rád, Na útěku, Mezi Moravany, Úkol jen pro odvážné, Do říše stepních jezdců, Na vlastní pěst, Procitnutí.

Hook

Vydalo nakladatelství BBart v Praze roku 1992. Kniha má 80 stran. Četl jsem ji tři týdny.
Autor: Charles Vess
Žánr: komiks fantasty
Právník Petr Banning má na svoji rodinu málo času. Prošvihne dokonce i důležitý baseballový zápas svého syna. Na přemlouvání své ženy Moiry si vezme pár dnů volna a odletí s rodinou do Londýna navštívit babičku Wendy. A tam se teprve začnou dít věci. Petrovy děti Jack a Maggie jsou uneseny pirátským kapitánem Hookem do Země Nezemě. Petr cítí, že přišel o děti proto, že je zanedbával, ale neví , co má dělat. V noci ho navštíví malá víla Zvoněnka Zvonivá a připomene mu, že jako malý kluk býval Petrem Panem a vedl v Zemi Nezemi partu ztracených chlapců. Jedním z nich byl Petr Pan, který nikdy nechtěl vyrůst. Dokázal tehdy v souboji porazit zlého kapitána Hooka. Víla Petra odnese do země Nezemě. Ztracení chlapci ho nepoznávají, stejně jako jeho vlastní děti, které podlehly kouzlu kapitána Hooka. Petr se snaží upamatovat se na své dětství a znovu nalézt ztracenou schopnost létat. Hook mu na to dává tři dny. Pak s ním vybojuje rozhodující duel. Ten probíhal držením rukojmí, střehem, sekem na břicho a krytem, výpadem a podivným odsunem. Nakonec odzbrojením. Boj probíhal na lodi.
Charakteristika postav: Petr Pan je hravý, nechtěl nikdy vyrůst, měl bujnou fantazii. Hook je zlý, unesl děti. Právník Petr je starostlivý, kvůli práci kašlal na rodinu, ale chtěl, aby měli hodně peněz a aby se měli dobře.
Kniha se mi líbila, ale chybělo tomu to, co mám rád – gotika a historie. Doporučil bych ji Martině, protože četla Narnii a ta je této knize trochu podobná.
Kniha je pro děti od osmi let. Je psána jako jeden příběh.

Čaroděj Zeměmoří

Napsala Ursula K. Le Guinová, přeložil Petr Kotrle.
Ilustoval Karel Soukup.
Vydalo nakladatelstí Triton roku 2003 v Brně.
Žánr: fantasy
Kniha má 166 stran, četl jsem ji necelý měsíc.
V Zeměmoří ve vesnici Deset Olší v horách se narodil chlapec. Matka mu ale zemřela. Dali mu jméno Duny, jeho otec byl kovář a jelikož měl Duny šest starších bratrů, kteří odcházeli z domu, tak se o něj brzy neměl kdo starat. Dunyho práce nebavila, takže šel hledat sestru své matky. Je to čarodějka, a tak k ní šel do učení. Čarodějka ho vzala, ale musel přísahat, že o tom, že ho učí, nikomu neřekne. A pro jistotu ho zbavila řeči. Za pár měsíců mu řeč vrátila. Duny od ní slyšel slova, kterým nerozuměl. Slova si zapamatoval, chtěl je vyzkoušet, a proto řekl, že se jde projít. Ohlédl se, jestli ho někdo nevidí, a zakřičel ta slova, která zněla: Nort hierth malk man hay merth hay. V tu chvíli se k němu rozběhly kozy, které kouzlo přilákalo. Sestra jeho matky ho začala učit nová kouzla, věděla že Duny má talent. Duny se vydal na cestu, která měla zachránit Zeměmoří, protože se začíná stahovat ruka stínu, která z něj má strach.
Charakteristika: Duny je chytrý, aby nemusel pracovat, šel za čarodějnicí. Čarodějnice je dobromyslná, naučila Dunyho kouzla, ale pro jistotu ho na nějaký čas zbavila řeči.
Kniha se mi líbila, četl jsem ji, protože mi ji doporučil kamarád. Já bych ji doporučil Davidu Hájkovi, určitě by se mu líbila, čte podobné knihy.
Kapitoly: Bojovníci v mlze, Stín, Škola čarodějů, Vypuštění stínu, Pendronský drak, Pronásledovaný, Let sokola, Pronásledování, Iffish, Širá moře.
Kniha je pro čtenáře od deseti let, kteří mají rádi fantasy příběhy. Zaujaly mě na ní obrázky. V textu mě zaujal talent mladého kouzelníka v kapitole Bojovníci v mlze, protože se tam učí kouzla.

Příběhy od Pavoučího kamene

Napsala: Ajda Brumovská
Ilustrovala: Jitka Walerová
Počet stran: 128
Žánr: dětské příběhy
Názvy kapitol: Narodila se Malvínka, Kamarád koník Toník, První jarní schůze, Sestra Apolenka, Setkání s Kokem, Jak se Apolenka vychloubala, První déšť, Duha, K čemu slouží rosa a další kapitoly
Vydalo nakladatelství R 3 v Praze roku 1991. Knihu jsem si vybral, protože mi ji dala babička. V textu mě zaujalo přátelství.
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Aleně, protože by se jí mohl líbit děj.
Pod borovým kopcem se narodila víla Malvínka. Narodila se sama, proto plakala. Uslyšel ji koník Toník, který jí šel utěšit, a stali se přáteli. Toník Malvínce řekl o první jarní schůzi, je to něco jako sčítání lidu. Víla Malvínka a koník Toník tam šli. Malvínka tam potkala Apolenku, to byla taky víla, a jelikož Malvínka nic neznala, proto se vydaly za pavoukem Koukem. Kouk je chytrý mnich, který Toníka a Malvínku učí co je rosa, duha, proč je první déšť tak důležitý, a také že si mají dávat pozor na zlé pavouky. Poté se vydají na poučnou výpravu, kde se Toník nachytá do pavučiny. Zachrání jej pomoc Píska a Víska, kteří se k partě přidají. Brzy se konala další schůze. Nikdo nevěděl, o čem bude, tak navštívili královnu. Královna jim řekla, že to bude kvůli zázraku pavoučího kamene. Broučci tedy přišli, už to bylo necelý rok od narození Malvínky. Narození Malvínky způsobil zázrak pavoučího kamene a proto byla rada. Tím příběh končí.
Charakteristika postav: Malvínka nezkušená víla protože nic nevěděla. Apolenka je hodná, přivedla Malvínku ke Koukovi, který ji učil. Kouk hodný mnich, který učí Malvínku. Vísek a Písek hodní pavouci, dobří pomohli zachránit Toníka. Koník Toník pravý kamarád utěšoval Malvínku.
Knihu jsem četl jeden měsíc.

Medvědi, vlci a já

Napsal: Igor Mráz
Ilustroval: Martin Kiss
Vydalo nakladatelství Víkend, s.r.o., roku 2007 ve Vimperku.
Kniha má 140 stran, četl jsem ji měsíc s přestávkami obden.
Názvy kapitol: Myslivcova odměna, Nečekané rozloučení, Vykleštěný pytlák, Jak úspěšně pytlačit, Gumový houser, Genetická modifikace lesa, Zachráněná Emanuela, Rozzlobený pan primář, Jedno mně, jedno sobě a jedno státu, Líný kočičák a dalších 37 kapitol.
Myslivcova odměna: Myslivec Igor Mráz vypráví, jak se staral o zvěř v Barborině. Dokonce se pokusil udělat experiment se solí, a díky tomu přijde do lesa nová zvěř. Hodný pan hajný mu dovolil lovit v jeho lese, a tak se mu podařilo střelit pěkného jelena.
Nečekané rozloučení: Myslivec Igor Mráz se zdržel v Lubonci, kde u svého kamaráda chystá oslavu kamarádových padesátin.
Vykleštěný pytlák: Myslivec Igor Mráz vypráví, že pytláci by neměli chodit po cestách. Mnoho pytláků to ví, ale jeden zelenáč to nevěděl, a tak se dostal do maléru.
Jak úspěšně pytlačit: Jak minulá kapitola vypráví, pytlák by neměl chodit po cestách. Tato kapitola vydává rady pro ty, co nemají průkaz myslivce.
Gumový houser: Náš vypravěč a myslivec šel se svým kamarádem lovit pstruhy poblíž Lipan. Měli s sebou jednu pušku. Patřila myslivcovu kamarádovi, ale ten na ní vyrobil novou mušku. Zatím ji nezkoušel, a tak když uviděl housera, hned zamířil a vypálil, ale měl to špatně vyrobené, proto ho netrefil a myslivec si z něj začal dělat srandu, proto se jeho kamarád vymlouval, že to je gumový houser.
Genetická modifikace lesa: V této kapitole myslivec Igor spolu s nějakými počítačovými mistry a několika myslivci přemýšlí, jak to v lese vypadalo před sto lety a kolik zde bylo zvěře.
Zachráněná Emanuela: V této kapitole myslivec vypráví, kterak zachránil třídenní laň, kterou obklíčili i s její matkou vlci. Emanuelu se podaří zachránit, ale její matku ne, proto ji dají do Jarabinské.
Rozzlobený pan primář: Tato kapitola vypráví o tom, že je dobré mít za přítele doktora. Proto pozvou pana primáře na hostinu do lesa na svou chalupu. Ten ale není spokojený s hygienou, a tak se oddělí od party.
Jedno mě, jedno sobě a jedno státu: Tato kapitola vypráví o nenajedenosti našeho státu, že dnes se musí vždy polovic odevzdávat jako za gotiky, renesance, baroka a rokoka.
Líný kočičák: Na Liptově se neříká kocourovi kočičák a houseru husák, vše se tu říká nespisovně. Hajný Jacko z Bukoviny choval nádherného kočičáka, vypadal jako kříženec divoké kočky a kočky domácí. Byl ale hrozně líný a kulatý, jediné pohyby byly pochybné z hlediska chovatele. Igor Mráz se hajného ptal, zda ho nechce utratit. Ale on řekl, že ne, že chytá myši, i když na to nevypadá. Ale říkal také, že až bude starý, tak se už hýbat nebude moct, ale stejně si ho nechal.
Charakteristika: Myslivec Igor Mráz neznal,co kocour dovede, tak nabízel majiteli, aby ho nechal utratit. Hajný, majitel kočičáka je hodný, nechtěl kočku utratit, i když byla líná. Kočičák je povaleč, který když chtěl, dokázal ulovit myš.
Kniha se mi líbila, protože se jsem se zde mnoho dozvědět o myslivosti. Vybral jsem si ji, protože mě zaujal název. V textu mě zaujaly příběhy, které se opravdu staly. Knihu bych doporučil Davidovi, protože se zajímá o vše, co se kolem nás děje.
Kniha je pro čtenáře od deseti let.
Literatura: pravdivé příběhy.

Mušketýrská čest

Napsala Dagmar Novotná.
Obálku ilustroval Marcel Brusák.
Vydalo nakladatelství Moravská Bastej MOBA, s. r. o., Brno roku 2009.
Druh literatury: historický román
Kniha má 259 stran, četl jsem ji jeden měsíc.
Praha rok 1642, celá Evropa se topí v krvi bitev třicetileté války. Nejvíce trpí české země, v kterých to vše začalo. Do plání pod pražským hradem se opíral lehký vánek a rozhýbal poslední drny ohořelé trávy. Všude plápolal oheň a bylo jasné, že se to samo nezapálilo, musel to být žhář. Šermíř Kryštof Brend se procházel po louce, když spatřil kouř. Rozběhl se a spatřil ohořelé tělo studenta. Kryštof vběhl do ohně, hodil studenta přes rameno a utíkal na radnici. Když vstoupil do radnice, položil tělo studenta před soudce. V tváři soudce byl poznat nepatrný náznak toho, že se mu dělá špatně. Pak se soudce zeptal, kdo to je. Kryštof odpověděl, že neví, ale že mu ten člověk připomíná studenta. Soudci to připadalo divné a pro přišel blíž k tělu a podíval se na krk studenta, byl podřízlý. Soudce napadlo, jestli studenta nepodřízl Kryštof svým rapírem a pak ho podpálil a odnesl na radnici. Hned se ho zeptal, jestli někdy sloužil vlasti v armádě. Kryštof odpověděl, že byl vojákem deset let. Soudci přišlo divné, že není v armádě na doživotí jako všichni ostatní vojáci. Kryštof odpověděl, že byl za dobrou práci propuštěn kapitánem Coloredem. Ale jelikož to soudce nechtěl dále řešit, poslal Kryštofa do armády znovu za to, že zabil. V armádě zůstal až do bělohorské bitvy, kde padl.
Charakteristika postav: Kryštof Bend je dobrý šermíř a člověk, který chtěl lapit vraha mladého studenta, ale vymstilo se mu to. Soudce je líný, raději poslal dobrého člověka do armády, protože nechtěl hledat vraha. Kapitán Coloredo je čestný, poslal Kryštofa domů.
Kniha je pro čtenáře od deseti let.
Kniha se mi líbila, protože mám rád historické romány. Doporučil bych ji Martině, protože by si určitě představila čestného mušketýra Davida. V textu mě zaujala nespravedlnost a čest. Knihu jsem si vybral, protože mě zaujal nadpis a tento druh literatury mám rád. V knize mě zaujalo nebezpečí, které doprovázelo středověké bojovníky.

Pohádky z iglú

Napsal: Jan Suchl
Ilustroval: Josef Paleček
Vydalo nakladatelství Albatros roku 1987 v Praze.
Názvy kapitol: Jak vznikly mraky, Alkoun, Rybář a velryba, Malá myška z velkýma očima, Vrána a lumík, Kažak, O havranovi a misce, Mečouni, O lišce, která chtěla být ženou, O zaslepené sově.
Kniha má 57 kapitol, četl jsem ji dva týdny.
Počet stran: 220
Jak vznikly mraky: Kdysi dávno, když ještě nebyl led ani sníh, chytila medvědice rybáře a odnesla ho do svého doupěte. Ona a její medvíďata rybáře hlídaly, aby jim neutekl. Medvědice usnula a medvíďata jen lehce podřimovala. Rybář se zvedl a medvíďata vykřikla: on se hýbá. Medvědice se zvedla, ale rybář předstíral, že spí a klepal se zimou. Medvědice poslala své děti pro dřevo a usnula, rybář vzal klacek a omráčil medvědici. Začal utíkat a medvědice mu byla v patách. Ze zoufalství bodl klacek do země a objevila se řeka. Medvědice se ptala rybáře, jak se dostal přes řeku. Rybář odpověděl, že vodu vypil. Medvědice začala pít, až praskla a tělo mrtvé medvědice vytvořilo mraky.
Charakteristika postav: Rybář je chytrý, přelstil medvědici s mláďaty. Medvědice je omráčená, proto chtěla vypít řeku.
Alkoun: Jedni manželé si přáli mít pět dětí, ale narodily se jim jen dívky. Pátá dívka byla neštěstím. Matka ji praštila do nosu a ten jí začal krvácet. Matka ji vyhnala, dcera spadla do jezera a proměnila se v alkouna.
Rybář a velryby: Rybář se vracel z lovu s prázdnou, najednou se na břehu objevila velryba. Chtěl ji zabít, ale velryba slibovala, že když ji nechá žít, že kudy projde, popluje houf ryb. Rybář uvěřil a velryba dodržela svůj slib.
Malá myška z velkýma očima: Malá myška chtěla poznat celý svět, a proto ji medvědice začarovala a dnes má velké oči.
Vrána a lumík: Hladová vrána potkala vlka a lišku s kusem masa. Prosila, aby jí dali kousek masa, ale oni že ne. Vrána potkala lumíka, lumík řekl, že ho může sníst, když mu zatancuje. Vrána souhlasila a začala se točit, lumík nečekal a zmatené vráně utekl.
Kažak: Kažak byl chlapec sirotek, kterého nikdo nechtěl. Ujala se ho jedna rodina, dívka mu dala nůž. Měsíc se též slitoval, zničil ty, co mu ublížili a dívka, co mu darovala nůž, se stala jeho ženou.
O havranovi a misce: Muž šel na lov a zvěř nikde. Padnul únavou. Havran mu daroval misku, díky které lovec neměl hlad.
Mečouni: Bylo pět bratrů a ti měli krásnou sestru. Když byla na vdávání, přišel ženich a čtyři bratři. Vypukla rvačka o sestru, kterou někdo praštil, až umřela. Ženich s bratry skočili do moře, proměnili se v mečouny a odpluli na jih.
O lišce, která chtěla být ženou: Lovec se vrátil domů a uviděl podezřelý pořádek. Byla to liška, která se chtěla stát lovcovou ženou.
O zaslepené sově: Sova spatřila dva zajíce a letěla je ulovit. Havran ji varoval, ať chytne jen jednoho, ale sova si nedala říct a roztrhla se vejpůl.
Druh literatury: poučné příběhy
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Davidovi, protože mi doporučil podobnou knihu. V textu mě zaujaly napínavé příběhy, vybral jsem si ji, protože mi ji doporučila mamka. V knize se mi líbily také obrázky.

Zlomený meč

Napsal: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Vydalo nakladatelství Albatros, a. s., Praha v roce 1967.
Kniha má 139 stran, četl jsem ji týden nemocnici, kde mi krátila čas.
Žánr: raně středověký příběh
Názvy kapitol: Díl I – U přívozu, Starý Guslar, Proti Římu Díl II – Katvalda, Zlatý poklad, Západ.
Díl I.: Převozník čekal u břehu, když najedou, plula po řece kupa roští. Chtěl jej odstrčit, aby nepřekáželo, ale spatřil v něm dítě, bylo to nemluvně, holčička. Převozník měl se svou ženou syna Mojmíra, a ten měl teď novou sestru. Dívka dostala jméno Běla. O pár let později si hrály děti u vltavského břehu, ozvalo se dunění kopyt a někdo křičel: za ním nesmí nám utéct! Byli to římští vojáci, kteří pronásledovali bojovníka Katvaldu. Děti ho schovaly doma. Když byli z dětí dospělí, přišel si pro Bělu její pravý otec, byl to starý guslar. V českém knížectví stále byla invaze Římanů, a tak se Češi rozhodli vyhlásit Římu válku. Ale když se přišli Římané přesvědčit, zda je to tak, tvářili se, že není, spojili kmeny a začali se připravovat na boj.
Charakteristika postav: Převozník byl milý, nenechal Bělu utopit. Starý Guslar byl podobný kukačce, protože neměl peníze, aby Bělu živil, tak ji poslal po vodě a po letech za ní přišel. Děti byly dobré, přivedly Katvaldu, i když jim mohli vypálit Římané dům.
Díl II.: Katvalda byl slavný římský válečník, ale odmítal plenit ty země, které byly proti Římu, a tak ho chtěli popravit. Nyní přišla jeho chvíle, naučil Čechy tavit kov a vyrábět zbroje, když přišla válka, zaútočili na velké římské město a vyhráli, nalezli mnoho zlata, později však zabili Mojmíra a Katlvalda zbaběle utekl jako prašivý pes na západ.
Kniha se mi líbila, protože zde byla některá slova, která se již nepoužívají, a pod textem bylo, co to znamená. Vybral jsem si ji, protože, mě zaujaly obrázky.
Knihu bych doporučil Davidu Hájkovi, protože jistě četl něco od Eduarda Štorcha. V textu mě zaujalo tavení kovu.
Kniha je pro čtenáře od devíti let.

Bohatýrské byliny

Napsala Helena Křižanová.
Ilustrovala Nora Musatová.
Vydalo nakladatelství ROH v Praze roku 1986.
Žánr: ruské pohádky
Kniha má 228 stran, četl jsem ji týden.
Názvy kapitol: Svatohor a zemská tíž, Uzdravení Ilji Murovce, První boj Ilji Murovce, Ilja a Slavík loupežník, O dvou bratrech, Ilja Murovec a Jegor Svatohor, Danila Louvčanin a jeho žena, Bohatýr Suchman, Sadko, Dunaj. Kapitoly jsou psány jako jeden příběh.
V Rusku se narodil bohatýr Volha Svjatoslavič, matka ho uspávala, ale on spal jen hodinu, zvedl se a povídá matce, aby jej nebalila do plen, ale ať mu dá kyj a obleče ho do zbroje. Matka se ulekla a utíkala pryč. Rostl každou hodinu a byl stále chytřejší. Sám velký kníže Kyjevský vyslal družinu, aby chlapce poznal. Když se vrátili, nevěřil svým uším. V Ruském carství se narodil Ilja Murovec a rostl tak rychle, ale neměl sílu. Ve třiceti letech byl stále na peci a naříkal. Přišli tři starci a chtěli najíst a napít. On jim řekl, že by rád, ale že nemůže. Pozval je dovnitř, ať se sami obslouží. Starci mu dali sílu a Ilja se vydal do světa. Tam bojoval s loupežníky a spolu se Svjatoslavičem, kterého potkal na cestě, se vydali dál do světa.
Charakteristika postav: Svjatoslavič je bojovný, chtěl se stát válečníkem. Ilja je ubohý, neměl sílu ani k chůzi. Starci jsou dobří, dali Murovci sílu.
Knihu jsem si vybral, protože byla poslední v mé knihovně. V textu mě zaujalo přátelství. Doporučil bych ji Pavlíně, protože má ráda pohádky. Je pro čtenáře od devíti let.