Matouš Vach

Kočky

Autor: Rainer Köthe
Vydalo nakladatelství Fraus Plzeň v roce 2005.
Ilustrovali: Reiner Zieger, Frank Klient, Milan Víšek
Tuto knížku jsem dostal vloni za vysvědčení. Knížka se mi líbí, protože mám kočky rád a chtěl jsem se o nich dozvědět více, protože máme doma kocoura Jupíka. To mi knížka splnila, protože teď už vím například to, jaká kočka je největší z kočkovitých šelem na světě. Že nejrychlejší savec je gepard a spoustu dalších věcí. Knihu bych doporučil Tereze Holečkové, protože má také ráda kočky.
Zařadil bych knihu do encyklopedií. Kniha je doporučena od 8 let a má 48 stran.
Obsah: Čeleď koček, Historie kočky domácí, Plemena koček, Tělesná stavba a smysly kočky, Chování kočky, Rady pro chovatele koček, Čísla, data a fakta o kočkách, Slovníček pojmů a rejstřík.
Úryvek z knihy:
Jaké existují druhy koček? Velkou a úspěšnou čeleď pravých koček člení zoologové do tří podčeledí: na malé kočky, velké kočky a gepardy. Zatímco naše kočka domácí spolu se svou divokou příbuznou, rysem a pumou patří ke skupině koček malých, řadí se lev, tygr, jaguár a levhart skvrnitý mezi kočky velké. Gepard má, a to nejen díky své zvláštní tělesné stavbě, zcela mimořádné postavení a tvoří samostatnou podčeleď. Přes zjevné rozdíly v tělesné stavbě či v chování jsou všechny druhy koček obratné a svému způsobu života perfektně přizpůsobené šelmy.

O modrém kocourkovi

Vydalo Ottovo nakladatelství Praha v roce 2003.
Počet stran: 39
Autor: M.Hellstrom Kennedy, z francouzského originálu přeložila Mgr. Sylvie Pýchová
Ilustrátor: Zdeněk Miller
Žánr: dětská literatura
Děj knihy: Jedná se tam o kocouru a Zuzance, která chtěla nějaké to zvířátko, které bude patřit jen jí. A to se jí splnilo.
Charakteristika postav: Zuzanka je holčička, Min-Čin modrý kocourek, kterého Zuzance poslal kamarád z Číny, maminka pronajímá pokoje cizincům, Ah Lo Sung je kamarád z Číny, tři kocourci Mourek, Čert a Micka, tatínek je hodný, postavil domeček pro kocourka, aby se mohl schovat.
Čím je kniha zajímavá: Tím, že je kocourek jiný než ostatní a jaké s tím má problémy a jak se to snaží řešit tím, že chce změnit barvu srsti a jak je nakonec rád že je takový, protože pan učitel všem vysvětlí, že je to normální, když je z Číny.
Vlastní názor na knihu: Kniha se mi moc líbí kvůli tomu, že kocourek má hodně nápadů a dobrodružství. Moc se mi líbí i obrázky od Zdeňka Millera.
Knihu bych doporučil všem, co mají rádi příběhy o kočkách. Je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji tři dny.

Lexikon ohrožených druhů strašidel (Lesních, lučních a domácích)

Nakladatelství: Xyz
Rok a místo vydání: 2006 Praha 10
Počet stran: 84
Autor i ilustrátor: Vítězslava Klimtová
Druh literatury: pohádkově poučná
Tato kniha vypráví o strašidlech, která bydlí v domě, v lesích a stromech.
A taky skřítků, kteří dokáží ledacos. Mě se nejvíc líbí Špulda šuplík, protože krade sousedům drahé věci, je to Šmejdil podkrovní s manželkou. Hezký je i Pidizub Mlsal (Dopíječ), protože je rozšířen, ale všichni co ho vidí si myslí, že to je halucinací v opilosti. Trpaslík domácí pravý, ten by se hodil k nám, protože často pomáhá s hlídáním dětí a má i spoustu svých dětí, líbí se mi kvůli jejich schopnostem. Nechci doma mít Houbábinku nazelenalou, protože se mi nelíbí, že se snaží, aby jedovaté houby vypadaly jako jedlé.
V knize můžeme najít skřítky, co máme doma a ani o nich nevíme a díky obrázkům se aspoň dozvíme, jak vypadají.
Knížku bych doporučil všem, aby věděli, na koho můžou narazit v lese, doma a na louce.
Kniha je věnována všem dětem, které s autorkou hledají skřítky.
Knihu jsem četl týden.

Krátké příběhy o zvířátkách

Autoři: Lucie Hammondová, Joan Stimsonoá, Nicola Baxterová, Tony Bradman
Vybrala: Ronne Randallová
Ilustroval: Peter Stevenson
Nakladatelství: Fragment Praha, 2001
Druh literatury: pohádkové příběhy
Počet stran: 48
Tuto knížku jsem si půjčil v knihovně, jsou tam krásné příběhy o zvířátkách, někdy směšné a taky někdy napínavé. Doporučil bych ji všem, co mají rádi zvířata. Je určena pro děti od dvou do pěti let. Četl jsem ji čtyři dny a stále si listuji těmi nejlegračnějšími příběhy.
Obsah: Králíkovy nové galoše, Kačer, který neměl rád déšť, Martinovy brýle, Špinavý dinosaurus, Duhoví králíci, Kotě a klokanice, Nahoru a dolů, Inka a bruslaři, Kuřata, Hnědý medvěd na návštěvě, Štěně na výzvědách, Potíže s mrňaty, Paní Trávomila má dvojčata, Kotě Cvalda.
Úryvek z knihy:
„Nešlapte mi po těch tabulkách!“ volal pan Králík a mával pastelkami. „Všichni zůstaňte stát na místě a poslouchejte. Můj nový systém je založený na barevné koordinaci! A řekl bych,“ dodal skromně, „že je geniální. Co myslíš?“ zeptal se své ženy. „Je geniální,“ kývla nejistě paní Králíková. A proč nejistě? To už si přečtěte sami a určitě se pěkně zasmějete jako já.

Cipískova loupežnická knížka

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: Radek Pilař
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2007.
Druh literatury: pohádkové příběhy
Počet stran: 88
Děj knihy: Jedná se o Cipíska a jeho rodiče. Cipísek pomáhá svému tatínkovi v lese a spolu napravují různé špatnosti. Dva starostové se hádali o císařskou silnici. A krčmář vodil hosty ke králičímu kožichu přebarvenému na vydru.
Charakteristika postav: Cipísek šikovný a hodný, Manka hodná a starostlivá, Rumcajs chytrý a silný, knížepán přísný, krčmář prolhaný, hradecký starosta panovačný.
Kniha je doporučena už pro předškoláky.
Kapitoly: Jak Cipísek pomáhal knížepánovi střelit sojku, Jak Cipísek pomohl uspat ježka, Jak Rumcajs vyspravil císařskou silnici, Jak Rumcajse málem utancovaly víly, Jak kvůli Cipískovi uletělo z Kbelnice posvícení, Jak Rumcajsovy boty vyhrály nad vojskem krále Vilíka, Jak Cipísek zvonil na zlatou lžičku, Jak Cipísek pomohl Rumcajsovi přetancovat čtvrtou vílu, Jak Rumcajs zbavil ševce šibenice, Jak Cipísek chránil jelení studánku.
Knihu bych doporučil všem, co mají rádi pohádky o Rumcajsovi, Mance a Cipískovi a jsou rádi, když dobro a chytrý rozum vítězí nad zlem a špatností.
Knihu jsem četl dva týdny. Je plná zajímavých příhod, které prožívá Cipísek.
Kniha je směšná, a když je mi smutno, přečtu si alespoň jednu kapitolu. Připomněla mně, jak jsme byli s taťkou na některých místech v Českém ráji a obědvali jsme U Cipíska.

O lvíčku Simbovi

Veselé i smutné příhody ze života lvího koťátka v africké stepi, ve zvěřinci a v zoologické zahradě.
Autor: Dr. V. J. Staněk
Ilustroval – fotografoval: Dr. V. J. Staněk
Vydalo nakladatelství Česká grafická Unie a. s. v Praze roku 1943.
Druh literatury: příhody zvířecího hrdiny
Počet stran: 61
Kniha je pro čtenáře od osmi let.
Tuto knížku mi dala mamka. Kniha je velmi stará a dědí se v naší rodině už několik generací. Pojednává o lvíčkovi Simbovi, který nejdřív žije na savaně se svou sestrou a maminkou, ale potom ho odchytí lidé do cirkusu a jeho cvičitel ho potom dá do zoo.
Knihu bych doporučil všem, kdo mají rádi příběhy o lvech i s fotografiemi. Četl jsem ji tři týdny.
Charakteristika postav: Simba je zdatný a hodný, lvička hravá a hodná, maminka obětavá a hodná, Kity je stará a hodná, Doris starostlivá hodná, Dorinka hodná a zvědavá, Simbíček hravý a často spí.
Kniha se mi líbí, protože jsou v ní pěkné fotografie zvířat.
Kapitoly: Simba – koťátko, Simbův nejdelší výlet, Cirkusová klec, Nová klec a nový vzduch, Simba a Doris, Simbova rodina, Simba král.
Úryvek z knihy:
Mohutný, dunivý hlas rozzlobeného krále slyší kdekterý živý tvor na míli daleko a skály kolem Simby zní jeho ozvěnou i potom, když už umlkl. Mladá lvice se zalekla té pohrůžky mocného krále a hned si našla klidnější zábavu. Teď je tedy ohrožená důstojnost královského rodu zachráněna a Simba blahosklonně otáčí hlavu ke své Doris. „Viděla jsi, jak jsem ji zkrotil? Ani vstát jsem nemusel, jen křiknu a stačí to! Dnes by se mi lvička – sestřička nesmála, že jsem malým.“

Lovci mamutů

Autor: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Místo a rok vydání: V Praze roku 1997
Nakladatelství: Albatros
Můj názor na knihu: Tato knížka se mi líbila, protože se dobře čte a jsou tam pěkné obrázky. Knížku jsem si vybral, neboť se mi líbí vyprávění o pravěku.
Charakteristika postav: Kopčem je dobrý a vynalézavý, hoši jsou bystří, Veverčák je vynalézavý, Rváč rychlý, lumíci jsou zlí stavitelé, Huňáč je zlý a pitomý, Lasička hrdá, Zajíc udýchaný, Kukačka hodná a chytrá, lovci jsou celkově chytří a rychlí, Čáp rychle leze, Husa se bojí, ženy jsou chytré a děti sladké.
Knihu bych doporučil klukům ve třídě. Četl jsem ji dva týdny a přečetl jsem z ní tři díly.
Kapitoly: Na břehu Dyje, Morava je krásná země, Mladí lovci, Útok zubrů, V táboře lovecké tlupy, Věstonická Venuše, Mamuti, Ztracená kořist, V jeskyni, Do nových lovišť, Lumíci, Boj s medvědem, Ohnivý kámen, V zimě, Lev, V jícnu Macochy, Na křižovatce pravěkého lidstva, Před Moravskou bránou, V zajetí, Útěk, Za tlupou, Návrat, Velký boj.
Setkáváme se s pravěkými lovci, kteří jsou hladoví a snaží se něco ulovit. Jenže je zima a zvěře je málo, protože i jiné šelmy mají hlad a loví. Nakonec se jim podaří ulovit mamuta a dosyta se najedí. Kopčemovi umře maminka kvůli sněhu, který na ni spadne. Kopčem si pak ochočí vlka a chodí s ním na lov. Pak se stane, že dítě vynalezne, jak rozdělat oheň a když to zkusil dospělý, tak se to podaří. Pak na lovce zaútočila velká zvířata a přežili to právě díky ohni. Lumíci byli lovci z lesa z podzemních jeskyní. Ty měli masa dostatek, protože uměli nastražit dobrou past na zvířata, ale ta s Kopčemem zase uměli lépe stavět. Stavěli ohrady s vrátky, kde pěstovali borůvky, aby jim to zvířata nerozdupala.
Druh literatury: román z pravěku
Knihu bych doporučil Michalu Makešovi, protože má rád pravěké romány. Je určena dětem od devíti let. Obsahuje 285 stran, já jsem přečetl tři díly.

Zamrzlá loď kapitána Flinta

Autor: Artur Ransome
Ilustroval: Jan Černý
Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: Praha roku 1991
Počet stran: 351
Literatura: dobrodružná
Dvě děti, Dorotka a Dick, se o zimních prázdninách seznámí ještě s dalšími pěti dětmi, Nancy, Peggy, Johnem, Zuzanou a Rogerem, které jsou také na prázdninách na statku u tetičky. Společně si hrají a představují si, že jsou polárními badateli. Jednou si kapitán Flint vyjede na lodi s dětmi a s maminkou. Flint řídil loď celý den a potom nechal řídit děti. Ty se ovšem hned pohádaly a kapitám flint jim nakonec řekl, že se u řízení budou střídat každých pět minut.
„To jsem z toho tedy jelen!“ řekl vysoký Holanďan. Dorotka se téměř ulekla, když ho slyšela promluvit anglicky a ne holandsky. Holanďan se zastavil. Sáňky se mu stočily a Dorotka si všimla, že má na kufru ještě docela nový lesklý štítek s nápisem: „Kajutní zavazadlo. K dispozici cestou.“
Postavy: Kapitán Flint zachránil děti na lodi. Nancy pomáhala Flintovi, ale byla i pyšná. Peggy pomáhala na lodi mamince. Maminka byla uspěchaná. John byl líný, protože nechtěl na výlet. Roger chtěl řídit loď místo strýčka.
Kniha se mi líbila, protože se mi libí dobrodružství. Doporučil bych ji Honzovi, protože také on má rád dobrodružství. Je pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Kapitoly: Záhadní veslaři, Signalizování na Mars, Setkání s Marťany, Iglú, Bruslení a abeceda, Sníh, Plavba Arktidou, Výprava přichází o svého vůdce, Karanténa, Bez Nancy, Ovce na skále, Záchranné práce, Po ledě na Špicberky, Nancy se ujímá vedení, Dny na Framu, Plachetní sáně, Nancy posílá obrázek, Fram v noci, Dorotka s Dickem se ujímají Framu, Kapitán Nancy dostává dvojí zprávu, Kapitán Flint se vrací, Nazítří ráno, K čemu může být dobrý strýček, Vlajka na Jezerce, Porada na Framu, Severní pól, Záchranná výprava, Polární noc, A ještě potom.

Malí Indiáni

Autor: Mabel Guinnip La Rue
Ilustrátor: Maud a Miska Petershamovy
Nakladatelství: Toužimský & Moravec
Druh literatury: dětská naučná kniha
Počet stran: 161
Kapitoly: Oči v komíně, Rudé ptáče, První pojmy, Rudé ptáče a krocan, V boji se sršni, Miláček Sněhové Vločky, Pero zlatého Orla, Tatínkova válečná čelenka, Indián jde do války, Hromový pták, Sníh kolem stanu, Veselá Tvář, Družina, Vraní Hoch, Ospalá Hlava, Nebezpečné teplo, Medvídek zůstane doma, Indiáni loví, Vraní Hoch si vyjel, Sněhová Vločka pracuje jako Pižmoň, Mladý lovec.
Úryvek z knihy: Malý indiánek visel ve své kolébce. Kolébka byla dobře přivázána k tyči v kuželovitém stanu. „Chrasti, chrasti, chrast!“ Děťátko si hrálo se suchými jeleními kopýtky. Visela nad ním s obruby kolébky. „Ú, ú, ú,“ šeptalo děťátko. A pak zase houkalo: „Huf, huf!“ Maminka Indiánka položila prst na ústa malého indiánka. „Vššš,“ řekla. „Nekřič! Uslyší tě Veliký Medvěd. Je venku v lese. Netrop hluk, děťátko. Aby nepřišel Veliký Medvěd! Veliký Medvěd je zlý a nesmí o tobě vědět.“ Zatím Veliký Medvěd chodil lesem. Pilně pátral na všechny strany. Ale Veliký Medvěd nemohl malého Indiánka zaslechnout. Nikdy ho nenašel. Nemohl ho nalézt. Malý Indián byl úplně zticha. Jako ten, kdo pevně spí.
Knihu bych doporučil všem, co mají rádi dobrodružství, Indiány a přírodu. Je doporučena pro čtenáře od devíti let.
Charakteristika postav: Rudé ptáče je chytré, dědeček je chytrý a vynalézavý, maminka uběhaná a upracovaná, tatínek moudrý, Sněhová vločka lítostivá a hravá, Vraní hoch hloupý, muži chytří a moudří.
Místo a rok vydání: v Praze roku 1993
Knihu jsem četl jeden měsíc.
Charakteristika postav: Rudé Ptáče je chytré, protože na všecho má svůj klíč, dědeček je chytrý a vynalézavý, protože vynalézá dobré věci, maminka je uběhaná a upracovaná, protože děti potřebují maminku, tatínek je moudrý, protože ví, jak na věci, Sněhová vločka je lítostivá a hravá, protože chce všecko, co má Rudé Práče, Vraní hoch je hloupý, protože vymýšlí blboviny, muži jsou chytří a moudří, protože mají dobré nápady.
Knihu bych doporučil hlavně Sáře, protože si myslím, že by si ji chtěla přečíst.
Kniha je zajímavá tím, že jsou tam i naučné věci, které museli malí Indiáni znát, a tak se to můžeme naučit i my. Líbila se mi tím, že jsem se dozvěděl, jak vyrůstají indianské děti a vše, co Rudé Ptáče prožívá.
Jedná se tam o Rudé Ptáče, Sněhovou Vločku a rodiče, kteří žijí v indiánské vesnici a Rudé ptáče a Sněhová vločka se učí všechno, co budou potřebovat v životě od svých rodičů a i od děděčka a ostatních mužů z vesnice. Při učení zažívají různá dobrodružství a zároveň si spolu hrají s ostatními dětmi.

Krtek a sněhulák

Autor: Hana Doskočilová
Ilustrátor: Zdeněk Miler
Nakladatelství: Albatros, a. s.
Místo a rok vydání: Praha, rok 2002
Počet stran: 35
Literatura: pohádka
Kniha je určena pro děti od šesti let.
Knihu jsem četl dva večery a doporučil bych ji všem jako čtení na dobrou noc a konkrétně Michalovi Makešovi, protože by se mu to líbilo.
Charakteristika postav: Krtek je přátelský, usměvavý, dobrák od kosti, protože všem pomáhá a dělá radost. Sněhulák je neznalý a nepoučený, nevěděl co se mu děje, že taje. Záchranář je hrdina, protože pomohl krtkovi a sněhulákovi k lanovce do hor, aby sněhulák neroztál.
Kniha se mi líbí, protože mám rád krtečka a příhody, které zažívá. Vždycky skončí dobře a je to moc hezky namalované. Miler je skvělý malíř.
Je zima s krtek si nemá s kým hrát, protože všechna zvířátka, co se s nimi kamarádí, spí. A tak krtka napadne postavit si sněhuláka, aby s ním mohl válet sudy. Sněhulák obživl a váleli spolu sudy a jezdili po břiše a koulovali se a všelijak jinak dováděli na sněhu. Pak ale přišlo tání a sněhulák se divil, proč taje a krtek mu to všechno vysvětlil a napadlo ho, jak sněhuláka zachrání. Zavolal záchranáře a ten je odvezl k lanovce na vysokou horu, kde je sníh i přes léto. Krtek dal sněhulákovi lyže, a tak tam sněhulák přečkal léto a v zimě se vrátil na těch lyžích ke krtkovi.

Cipísek

Autor: Václav Čtvrtek
Ilustrátor: Radek Pilař
Nakladatelství: Albatros a. s.
Místo a rok vydání: Praha, 2000
Počet stran: 149
Kniha je určena pro děti od šesti let.
Názvy některých kapitol: Jak se Cipísek narodil, Jak se ukázalo, že Cipísek má dobré srdce, Jak Cipísek probudil studánku, Jak Cipísek stavěl knížepánovi kuželky, Jak Cipísek hlídal starostovi klobouk a hůl, Jak Cipísek sloužil u jenerála, Jak Cipísek přechytračil lišku, Jak Cipísek předběhl jelena, Jak Cipísek povalil medvěda, Jak Cipísek hlídal kněžně klubko a další.
Charakteristika postav: Cípísek je odvážný, protože se odváží i na zvířata větší než on. Manka je starostlivá, protože se bojí o Cipíska, je i šikovná. Rumcajs je moudrý, protože ví, jak na věci. Knížepán je zlý a hloupý, protože všechny zlobí. Starosta je hodný, protože má dobré srdce. Jenerál je nabručený, protože ničemu nevěří. Liška není tak moc chytrá, protože ji přechytračil i Cipísek. Jelen je nejrychlejší z jelenů v lese Řáholci, i když si dělal přestávky. Medvěd je největší v lese Řáholci. Kněžna je nafoukaná, protože si myslí, že je královna světa.
Kniha se mi líbila, protože je plná různých dobrodružných příběhů, které vždy dobře končí. Rumcajs ať dělá, co dělá, dělá to dobrým pro radost a zlým pro zlost, a to radí i Cipískovi. Doporučil bych ji k přečtení Michalovi, aby se poučil a pobavil. Četl jsem ji jeden měsíc.
Kniha vypráví o loupežnické rodině v lese Řáholci u Jičína a hlavně o Cipískových dobrodružstvích. Bydlí spokojeně v jeskyni s maminkou Mankou a tatínkem Rumcajsem a starají se o les a zvířátka v něm, ale práci jim ztěžuje hlavně knížepán. Třeba když poručí Cipískovi stavět kuželky. Rumcajs vždy Cipískovi ze všech šlamastyk pomůže a vychovává z něj poctivého loupežnického synka. Cipísek je hodně šikovný a chytrý – dokáže přechytračit lišku, předběhnout nejrychlejšího jelena a povalit medvěda.
Žánr: pohádka

Ze starých letopisů

Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: v Praze roku 1975
Počet stran: 88
Autor: Ivan Olbracht
Ilustrátor: Adolf Zábranský
Literatura: historické pověsti
Charakteristika postav: Čech vůdce Čechů, bojovníci chytří, protože vědí o pracích na poli, Bivoj statečný a silný, Kníže je němý, ale umí si poradit i s handicapem. Václav vzdělaný a chytrý.
Kniha je zajímavá tím, že kapitoly jsou pověsti o naší vlasti. Líbí se mi, protože mám rád pověsti. Doporučil bych ji Lukášovi, myslím, že by si ji rád přečetl. Je pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Děj pověsti Horymír a jeho Šemík:
Horymír má koně jménem Šemík. Horymír chce, aby lidi přestali hledat stříbro a vrátili se na pole, ale Kníže Křesomysl nechce, protože ze stříbra má větší zisk, a uvěří horníkům. Dá zajmout Horymíra a soudí ho a odsoudí ho k stětí hlavy. Horymír řekl knížeti, jestli by se před popravou mohl projet naposledy na Šemíkovi. Kníže mu to dovolil. Horymír sedl na Šemíka a zavýskl. A kůň se začal velmi rychle otáčet a činit velké skoky. Horymír zavýskal podruhé. A kůň pod ním skočil od jedné hradní brány až k druhé. Horymír zavýskal potřetí a řekl: „Nuže, Šemíku, vzhůru!“ A přistáli na druhém břehu Vltavy. Po takovém činu kníže udělil Horymírovi milost. Ale Šemík si zle ublížil a věděl, že už nebude žít a požádal svého pána, aby ho nenechal napospas ptákům a dravé zvěři, nýbrž aby ho rozkázal pohřbít před vraty dvora. A Horymír tak učinil.
Názvy dalších pověstí: Z Kosmovy kroniky české 1125, Vítej zemi zaslíbená, a zachovej nás bez pohromy!, Krokovy dcery, Libuše a Přemysl, Založení Prahy, Sedm pohanských knížat, Bitva na Tursku, Zrádný Durynk, Z kroniky české Václava Hájka z Libočan 1541, Bivoj a jeho statečná dcera, Dívčí válka, Košířská věštkyně, Krosina dostala vína, Pokřtění kníže Bořivoje, Němý kníže, Boj o křesťanství, Svatobojův hřích a pokání, Svatý Ivan, Legenda křišťálová, Legenda o svaté Ludmile, Legenda o svatém Václavu, O věrném Podivenovi.

Třída jako řemen

Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: Praha roku 1981
Autor: Milan Pávek
Ilustrátor: Jindřich Kovařík
Počet stran: 118
Literatura: dobrodružná povídka
Charakteristika postav: Učitel Pražma je hodný a starostlivý. Sluníčko – ten měl v patách smůlu a dělal všechno dříve, než měl. Veselý se jmenoval tak, protože byl pořád veselý. Novotný – ten každý den nosil něco do školy. Dvořák byl jedničkář hlavně v matematice.
Kniha je určena čtenářům od šesti let. Vypráví o třídě, která společně prožívá různá dobrodružství a řeší různé záhady. S třídním učitelem Pražmou se moc neučí. Je legrační a zábavná tám, co zde všechno prožívají děti s učitelem Pražmou. Moc se mi líbila, rád jsem ji četl. Doporučil bych ji Nikole Truncové, myslím si, že by se jí určitě líbila. Já jsem ji četl jeden měsíc.
Názvy kapitol: Jak nám město Veselí provolávalo třikrát sláva, Vzpoura v přírodopisném kabinetu, Případ našeho školníka vynálezce, Tajemství naší staré paní Blažkové, Jak se ve Veselí nafukovali dva cizincííí, Jak jsme přepravovali dvojčata po telefonu, Jak Ivana Melicharová dosáhla klidně až na druhý konec města, Jak jsme vyráběli skoro zadarmo pětikoruny a jak Lojzovi Kudláčkovi lítali pečení holubi až do postele a do huby, Jak jsme dobyli písečnou poušť u Vlkova, jedinou ve střední Evropě, Jak jsme táhli na Prahu, Poprask v rychlíkovém expresu, Matěj Koloušek má nápad nad všechny nápady, A kdepak se ta dítka naučila tak pěkně česky?, Pepík Nováků a náčelník stanice zasahují, Nový svět a Matějova jízda na kompjútru, Ach ten netvor mi ukradl mýho Lojzíčka, Konečně Kristýnka Hrozinková a Kleopatr Novák, Robert to nemá zkrátka lehký.
Jednou takhle v pondělí ráno, hned po neděli, kdy je pondělí nejhorší, protože je zrovna po neděli, přišel náš třídní učitel Pražma do třídy a povídá: Póóózor! A my jsme hned všichni vyskočili a postavili jsme se do pozoru, protože náš třídní učitel má hromový hlas jako staří kapitáni od dělostřelectva. A když jsme všichni stáli, řekl nám: "Moje třído, mám pro vás novinu. Dnes se bohužel nebudeme moci učit množinám a nebude bohužel žádný diktát a také nic z přírodovědy a nic naučného, protože musíme všichni na výlet." Sluníčko šel vpředu s panem učitelem Pražmou. Když jsme přišli do lesa, Sluníčko zakopl o kořen a přilepil se ke stromu. A pan učitel zvolal: "Třído, víte, jak se tahá řepa?" A my jsme odpověděli: "Víme, pane učiteli Pražmo." Pak tahali za sluníčko, až ho vytáhli a sbírali smůlu ze stromu. Došli do školy a probírali si smůlu. A tak si takle užili dobrodružství.

Bronzový poklad

Autor: Eduard Štorch
Ilustrace: Zdeněk Burian
Nakladatelství: Olympia
Místo a rok vydání: Praha roku 1983
Počet stran: 141
Názvy kapitol: Na Vltavě, Medvědi, Zachráněný, Tajemný zločin, Do světa, Dobrodružná cesta, Po veliké řece, Tři kupci, Povídka třetího večera, Zlaté údolí, Válka a mír, Vysvětlený zločin, Půltřetího tisíce let.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji jeden měsíc. Doporučil bych ji čtvrťákům, konkrétně Martinovi, protože by se z ní mohl poučit o historii.
Kniha je zajímavá tím, že nám vypráví o tom, co asi prožívali pravěcí lidé v České republice.
Literatura: historická dobrodružná
Charakteristika: Křivá huba je namyšlený, protože zastupoval náčelníka. Červenka nemyslí na jiné, protože lidi měli chatu a ona ji nechala být. Číhavý medvěd byl zabrán Čižbou při bitvě. Skrček byl špion od druhého náčelníka. Čihař byl řemeslník, vyráběl zbraně, aby byl bohatý. Bručoun se jmenoval takto, protože byl věčně nabručený.
Kniha vypráví o pravěkých lidech, kteří prožívají život v létě a zimě. Několik drobných vesniček vroubí úpatí lesnatých hřbetů. Voda dává obyvatelům pražské kotliny dostatečné, třeba skrovné živobytí. Polní záhonky lnu, pšenice, ječmene a prosa svědčí o primitivním zemědělství. Na pastvinách se tu a tam pase hubený dobytek. Volání pastevců hlídajících zaběhlou kravku se rozléhá po lese. Potok Brusnice je neveliká stružka, má však čistou vodu, chutné pstruhy a raky. Knihu jsem si přečetl rád, protože vyprávění o pravěku patří k mým oblíbeným.
K večeru došla tlupa až ke strži, tam se usídlili. Hned ráno se šel Sigůl kouknout, kam půjdou, a uviděl velkou řeku, kde se usídlí. Byla to Vltava. Celý den šli podél té řeky, co mířila do jižních Čech. Nebyla tu cesta, takže si museli cestu udělat sami. Sigůl nezvolil zrovna nejpohodlnější cestu, ale byla kratší. Když už byli v půli cesty, Sigůl uviděl vyšlapanou cestu od zvířat, a proto přebrodili řeku Vltavu. Večer se usídlili vedle řeky a byla jim zima. Tak šli muži pokácet stromy. Z jednoho stromu vyběhla veverka, měla hlad, zaběhla si pro nějaké jídlo a jeden kluk upustil čtyři ořechy. Veverka si pro ně přiběhla, sebrala je a hnedka s nimi utekla do houštiny. Hned poté z houštiny vyletěl netopýr.

Dobrodružství s bobří stopou

Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 2003.
Autor: Jaroslav Foglar
Počet stran: 218
Ilustrace: Libor Balák
Kniha je zajímavá tím, že děti jdou na výpravu a hledají klíče k odhalení tajemství, kde je poklad. Četl jsem ji jeden měsíc.
Názvy kapitol: Nikdy se nevzdávej, Rokle Úmluvy, Příběhy starého týpí, Walitaka, Pepův třetí bobřík, K indiánské jeskyni, Štvanec, Stokoruna, Safírová stezka, Modla, Vstříc tajemství, Vzácný objev, Černí rytíři, Divoké vody, Rady a náměty do klubovny i do přírody, Hroty, Mapa, Strážce ohně, Legenda o bílém mamutovi a další.
Kniha je pro čtenáře od devíti let. Je pěkně napsaná s hezkými obrázky a dobře se čte.
Literatura: dobrodružná
Knihu bych doporučil Martinovi, protože by se dozvěděl více o Jaroslavu Foglarovi.
Charakteristika postav: Sádlík se hodně bál, protože navrhoval noční hlídky. Míla rád hledal, protože se od táty dozvěděl, kde je Údolí. Petr byl rád vedoucí skupiny dětí. Klára měla s sebou mapy a v nich hledala.
Kniha vypráví o skupině dětí, které odhalovaly tajemství. Ten den přinesl Petr do školy nečekanou zprávu, že byla jejich klubovna vykradena. Když se sešli, viděli, že několik knih chybí. Petr objevil ve své schránce jednu ze ztracených knih. Knížka byla nepoškozená, ale byl k ní přiložen lístek. Když to vyluštili, věděli, kam mají jít. Vydali se na dobrodružnou cestu po řece. Na plánku bylo zakresleno, kde se mají utábořit. A hned začali hledat, čím by zapálili oheň. Ráno se vydali dál, uplavali sotva pět kilometrů, museli přenášet kanoe, protože tam byla mělká voda. Celá cesta trvala jeden týden.

Osada Havranů

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1982.
Počet stran: 124
Autor: Eduard Štorch
Ilustroval: Zdeněk Burian
Literatura: historická
Knihu jsem četl jeden měsíc. Je zajímavá tím, že to je o pravěkých lidech, příběh je z mladší doby kamenné.
Názvy kapitol: V havraním rodě, Lupiči, Zmařený úklad, Smír, Nová srážka, Sokolí oko, Věrné bratrství, Bystrý havran.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Doporučil bych ji Martinovi, protože by mu to pomohlo v učení. Líbila se mi, protože jsem si chtěl přečíst něco o pravěku.
Charakteristika postav: Kňučák je chytrý, protože věděl, jak velkou část obilí má rozdělit. Divous byl nabručený, protože byl nespokojený s obilím. Veveřice je chytrá, věděla, jak co uvařit. Sachem byl spravedlivý, protože spravedlivě rozděloval obilí. Pes Hafaj byl chytrý, věděl, kam se má schovat. Vlčice byla pracovitá, sbírala každý den lesní plody.
Jednoho dne se probudí hlídka, zapiští na píšťalu, aby všechny probudila. Po probuzení se všichni nasnídali placek, po snídani šli všichni dělat svoji práci. Divous šel nasbírat chvojí na zátop. Večer ale, když vyšel ven, ho zkoulovali děti. Kdyby Divous byl v plné síle, tak by děcka rozehnal. Protože byl rozespalý a do práce se mu nechtělo, nejdřív snědl dvě placky. Když mu jeho žena přinesla další placku, tak ji vzal a zahodil ji do sněhu. Pes Hafaj ji našel a když ho uviděl Divous, tak se po něm ohnal, ale pes se skrčil a Divous ho netrefil. Pes se rozeběhl a běžel k náčelníkově chýši.

Povídání s liškou

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1978.
Počet stran: 151
Autor: fotograf - Jaroslav Holeček, text - Daniela Fischerová
Literatura: vyprávění
Kniha je zajímavá tím, že byly nejdříve nafoceny fotky ze života lišky a potom napsán příběh, kdy si jakoby povídá fotograf s liškou.
Kniha se mi líbila, protože jsem se dozvěděl spoustu nových věcí ze života lišky. Doporučil bych ji všem, konkrétně Tomášovi, protože si myslím, že ho zajímají zvířata. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji čtrnáct dní.
Názvy kapitol: O výprasku, z kterého nakonec nic nebylo, O mláďátkách - povídání z první krabice, Samá voda – povídání z druhé krabice, Útěk – povídání z třetí krabice, Lišče zmizelo – povídání ze čtvrté krabice. Jedná se o vyprávění pana fotografa, který se při čekání na nejlepší fotky seznámil s jednou liškou a její rodinou. Fotil ji pak často a k fotkám se vázaly příběhy, které on spolu s liškou zažili. Fotograf měl dva syny a těm to pak celé vyprávěl.
1. krabice: Je o tom jak se mu podařilo vyfotit liščí děti a jak si povídá s liškou, co to dá práce ty děti uhlídat, a co všechno je musí naučit.
2. krabice: Je o tom, jak se liška vypravila sehnat mláďatům něco na zub a oni na ni měli čekat v noře. Jenže lišce se nedařilo, jak by si přála, a na lovu se zdržela a zastihla ji bouřka. Rozvodnil se vyschlý potok a ona se nemohla dostat zpět k liščatům a měla hrozný strach, že se v noře utopí. Proto nevěděla ani jak, ale přeplavala potok a dostala se k mláďatům, která byla naštěstí v pořádku.
3. krabice: To se liška vypravila na lov až nebezpečně blízko k lidským obydlím. Tam se ji podařilo zakousnout slepici, ale bohužel ji vyčenichal pes, když se vracela s úlovkem. Slepici pustila, snažila se zmást stopu, a rychle prchala směrem k noře, kde měla druhý východ a podařilo se jí utéct i s liščaty. Měli ten den štěstí, protože déšť smazal jejich stopy.
4. krabice: Lišče jménem Šíša bylo strašně zvědavé. Vzdálilo se od nory a zabloudilo a bylo celou noc samo v lese. Potkalo jelena, ale taky nebezpečného rysa, nebo kunu. Potom se mu podařilo ulovit křečka a zahnat tak hlad a najednou poznal čtyři stromy a to jejich údolí. Byl strašně rád, že našel mámu a sourozence a taky byl hrozně pyšný na to, co dokázal, a máma se divila, že ho za to ani nevytřásla z kožichu.
Charakteristika postav: Liščata jsou zvědavá, protože vylézala z doupěte, liška byla uhoněná, protože musela chodit pro slepici. Fotograf je houževnatý, fotografoval i v dešti.

Klapzubova jedenáctka

Autor: Eduard Bass
Ilustrátorka: Jarmila Čapková
Počet stran: 114
Nakladatelství: Státní nakladatelství dětské knihy
Místo a rok vydání: Praha roku 1963
Knihu jsem četl jeden týden. Doporučil bych ji Michalu Makešovi, protože hraje fotbal. Je určena dětem od deseti let.
Literatura: humorný příběh
Kniha se mi líbila a zaujalo mě, jak Klapzuba žil s jedenácti syny. Je zajímavá tím, jak je cvičil na fotbal.
Charakteristika postav: Klapzuba byl chudý chalupník, chytrý a moudrý a ani peníze ho nezměnily. Nejstarší Honza byl hrozný čahoun, a tak byl v bráně, dva nejmladší synové Frantík a Jura byli drobní a mrštní, šli tedy na křídla.
Starý Klapzuba měl jedenáct synů a byl tak chudý, že nevěděl, co s nimi, a tak je začal trénovat na fotbal. Trénovali velice tvrdě, a když se Klapzubovi zdálo, že už jsou dost dobří, zajel do Prahy a přihlásil je do mistrovství. Byli zařazeni do třetí třídy a všechny zápasy vyhráli, nakonec Klapzubova jedenáctka vyhrála mistrovství celkovým skóre 122 : 0. Maminka si myslila, že už jim to trápení končí, ale starý Klapzuba prohlásil, že jim to teprve začíná. Teď když jsou nejlepší v zemi, musí být nejlepší i ve světě, a tak vyrazili do Barcelony. Kde si Klapzuba poradil s tím, že jeho kluky chtěli vyřadit ze zápasu nečesným zákrokem a na zápas je oblékl do kaučukových krunýřů a vyhráli zápas neskutečným poměrem 31 : 0. Když hráli v Anglii, dal k němu král do učení svého syna. Pak se ještě vypravili do Austrálie na poslední zápas. Ten taky vyhráli, ale na zpáteční cestě lodí se dostali do bouře a ztroskotali. Ale Klapzuba opět vytáhl ten obrovský kufr s kaučukovými obleky, všichni si je nandali a nafoukli a zachránili se na ostrově lidožroutů. Tam museli zápasit o své životy a nakonec se zachránili útěkem. Uprostřed Tichého oceánu je pak našli, jak hrají s otcem vodní polo, aby nevyšli ze cviku.

Rozkazy z éteru

Vydalo nakladatelství Sfinga Ostrava v roce 1992.
Počet stran: 142
Ilustrace: Teodor Rotrekl
Autor: J. M. Troska
Názvy kapitol: Záhadná loupež, Tajemství Atlantidy, Proč zanikla Atlantis, Lebka a kniha, V domácnosti hydronautů, Lodivod ze záhrobí, V polární noci, Amundsen, Svět volá, Nesnáze začínají, Učeň nad mistra, Chvíle beznaděje, Tajemná vražda, Výměna generace, Koňská hlava, Kam prchnout?, Kamarád v nouzi, Loď na východ, A opět koňská hlava, Stěny naslouchají, Tajemství triedru, Slavnost na rovníku, Zaživa v pekle, Dobří ďáblové.
Kniha je pro čtenáře od dvanácti let.
Literatura: vědecko-fantastická (sci-fi)
Knihu bych doporučil Martinovi, protože se mu líbí fantazie. Četl jsem ji jeden měsíc s přestávkami. Líbila se mi, protože je v ní plno záhad naší planety.
Charakteristika postav: Profesor Charni byl přírodovědec. Lékař se zajímal o antropologii. Pavel rád řešil záhady. Amundsen je polární cestovatel. Nemo je kapitán Nautila a průvodce po všech záhadách.
Anglický parník se vracel z Austrálie do Londýna. Cestují na něm kromě posádky i profesor Charni a Pavel. Bohužel se vrací bez zboží, protože všechno bylo ukradeno neznámými kovovými tvory. Jednoho se jim podařilo zajmout a uvěznit ve skladu, ale sám vybuchl. Celou škodu uhradil kapitán Nemo. Nemo pomocí světla provázel výpravu podmořskou hladinou po stopách Atlantidy a tam se opět setkávají s kovovými tvory - hydronauty. Podařilo se jim získat lebku pro antropologické studium a vzácnou knihu - důkaz o vysoké kultuře pravěké Atlantidy. Kniha se ale rozpadla. Lebka zřejmě patřila Kyklopovi. Nemo je dál provází po mořském dně na palubě ponorky Nautilus. Pod Grónskem se setkávají s Amundsenem, který tam díky vlastnímu slunci, jak říká zdroji světla a tepla, vytvořil příjemné místo k žití, plné zvěře a rostlin uprostřed ledu.

Pohádka o stéblu, bačkoře a měchýři

Autor: Kamil Bednář
Ilustrace: Marie Bognerová
Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1957.
Počet stran: 54
Kniha je pro čtenáře od sedmi let.
Charakteristika postav: Bačkora je stará a vetchá, ale dobrák a obětavá, už dosloužila. Stéblo je hubené, dříve neslo klas, ale vysypalo se a nyní je k ničemu. Měchýř je baculatý, posměváček, bez srdce, pyšný a nadutý, líný a vychytralý.
Bačkora už dosloužila a tak byla vyhozena, ale ví, že je někde země blažených, kde vše je samý smích, kde nikoho nic nemrzí a nikdo nikdy neslzí, kde bačkora i stará prožívá věčná jara. A tak se tam vypraví. Po cestě narazí na stéblo přes cestu a vezme ho s sebou, protože v té zemi se i stébla hubená mohou cítit blažená. Potom potkají měchýř a i toho se bačkoře zželí a vezme ho s sebou. Po cestě narazí na potok a stéblo ani bačkora neumějí plavat a tak oba prosí měchýř, aby je on plavec převezl na druhý břeh. Měchýř jim odmítá pomoci a poradí jim, že má bačkora přejít po stéblu. V půli potoka se stéblo ale zlomí a bačkora spadne do potoka. Měchýř se tak dlouho směje, až praskne a tak je konec lumpa posměváčka. Bačkora se ale neutopí, ale plave i se stéblem až do země blažené. A kde ta země leží, kde? Vy nevíte? Nu přece zde! Jenom se rozhlédněte, jak v lidských srdcích kvete!
Knihu bych doporučil těm, co mají rádi básničky, konkrétně Marii, protože si myslím, že se jí líbí pohádky. Je pro mě zajímavá tím, že ji četla prababička mé babičce.
Literatura: pohádková poezie
Knihu jsem četl jeden týden.