Tereza Vtípilová
Eliška a opuštěné štěně
Příběhy z farmy Naděje vydalo nakladatelství C Press V Brně roku 2014.
Počet stran: 132
Knihu napsala Jassie Williamsová.
Ilustrátorka: Tereza Samiecová
Druh literatury: příběh
Eliška měla jednou vystoupení a čekala na svého tatínka až příjde. Když tatínek přijel, představení začalo. Eliška najednou básničku zapomněla. Začátek básně věděla, že je tam něco o narcisech. Chvíli tam stála a po chvilce utekla ven. Jednou přijela na farmu Aša. Nejprve šla ke stájím pozdravit poníka Stanleyho. Rory Tent byl manažer farmy. Řekl jí, ať jde dovnitř do tepla, protože napadl sníh. Doma jí přivítala Kerry, koordinátorka projektu Neděje. Byl tam taky Jack - Ašin kamarád. Měl fotbalový míč a Aša se ho zeptala, na co ho má. Jack odpověděl, že je pro Cyntii. Cyntie bylo prasátko. Jednou přijelo nějaké auto. Byla to Eliška, Kerry jí šla přivítat. Když se seznámila se všemi, šli se podívat na Kudrdlinku. Kudrdlinka byla ovce, která měla mít jehně. Tatínek odjel domů s malým Leonkem a Denisou. Leonek byl bráška Elišky. Denisa se o Leonka starala. Druhý den byla Aša s Eliškou na zahradě. Aša chtěla vědět, proč s nimi nepřijela její maminka. Eliška jí smutným hláskem řekla, že jí v nemocnici umřela. Jednou přijela dodávka. Vystoupil z ní Dave. Rory šel k dodávce a Dave vyndal z auta štěně. Štěně se jmenovalo Ťapka. Rory zavolal na Ťapku. Ťapka byl vystrašený a utekl. Rory přesvědčoval, že ho najdou. Tak pátrali a po Ťapce ani stopy. Mezitím se Kudrlince narodilo jehně. Za měsíc přijela Eliška na farmu. Byla smutná, že nikdo nenašel Ťapku. Jednou šla se Sašou a Jakem do stodoly. A tam slyšeli kňouravé zvuky. Ťapku našli ve stodole mezi balíky sena. Doma ho umyli, vyčesali a dali mu najíst. Deku mu položili na zem a za chvilinku na ní usnul. Šly se tedy podívat do chlíva na Kudrlinku s jehňátkem. Domluvili se, že když je Eliška na farmě první rok, tak dá jehňátku jméno ona. Eliška jehně pojmenovala Líza. Večer přijel pro Elišku tatínek. Šli spolu k autu, Ťapka vyběhl a utíkal za Eliškou. Kerry, Rory a ostatní se domluvili, že dají Ťapku Elišce. Ta byla ráda a tatínek povídal, že si doma bude mít s kým hrát. Byl první den školy a Eliška dávala botičky Leonovi. Ten řekl své první slovo – maminka. Ve škole se jí moc líbilo. Ťapka byl rád, že si s ní může po škole hrát.
Charakteristika postav: Eliška byla pracovitá, pomáhala na farmě. Denisa byla starostlivá, starala se o Leonka. Tatínek byl hodný, povolil vzít si Ťapku domů. Rory byl zodpovědný, byl manažerem farmy. Kerry je pracovitá, starala se o domácnost. Jack byl směšný, chtěl Cyntii – prase - naučit fotbal. Aša je chytrá, hodná, podělila se s kuřátky o svačinu. Dave byl srdečný, staral se o pejsky.
Kniha je zajímavá tím, že v příběhu vystupují děti a zvířátka. V textu mě zaujalo. Že Jack chtěl učit prasátko fotbal. Doporučím ji ostatním, protože se dobře čte.
Kniha se mi líbila, protože mám ráda štěňátka. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji dostala na vánoce. Doporučila bzch ji Kátě, protože má ráda zvířátka.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji sedm dnů.
Ripleyho záhady: R-Tým
Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2013.
Ilustroval a napsal: Robert Ripley
Počet stran: 125
Počet kapitol: 11 - Prolog, Plavecké závody, Ztracené město, Tryskové batohy a pyramidy, Dravec, Žraločí šoky, Dramatický objev, Zemětřesení, Úchvatná podvodní lákadla, Žraločí děs, Megalodon
Druh literatury: dobrodružná detektivka a příběhy, které na sebe navazují
Jednoho dne si dávali Kobe a Alek závody v bazénu. Jack jim fandil. Zia jim řekla, ať jdou do tajné laboratoře. Pan Cain byl nejoblíbenější učitel klubu a ten jim řekl o Podmořském městě. Na práci povolal Kate, Li a Aleka. Pan Cain jim půjčil své auto Dravec 5 a pan Dr. Maxvell je vybavil dýchacími přístroj a tryskami. Kate chtěla řídit, sedla si do auta a rozjela se. Ve vodě se auto přeměnilo v ponorku. Za dvanáct hodin byli v Gibraltaru, tam je přivítal u přístavu Minas. Šli do hotelu a najedli se. Večer na vodě viděli někoho. Byli tam dva lidé. Li, Kate a Alek si mysleli, že jsou to rybáři. Ráno skočili do moře. Li uviděla na dně moře čouhající ruce a nohy, také viděli sloupy a rozestavěné domy. Alek u sloupku uviděl krabičku, Alek ji vzal do rukou a krabičku otevřel. Najednou začaly padat balvany ze skály. Alek a Kate utečou, ale Li to nestihla. Alek a Kate se jí snažili pomoci, ale marně. Najednou tam připlaval nějaký pán a chytl sloup a Li vyndala nohu. Plaval s Li nahoru. Když vyplavali, pán se zeptal, jestli je v pořádku. Pán se všem představil. Byl to Nikos Katomeri, budoval tam městečko. Chtěl tam udělat atrakce pro návštěvníky. Když sedali do ponorky, hledali Kate. Kate byla obklopena žraloky. Alek chtěl pro ni skočit, ale Nikos byl rychlejší. Kate stáhl pod vodu a plaval s ní k Dravci. Přijeli domů a chystali se na další záhadu.
Charakteristika jednacích postav: Nikos Katomeri byl hodný, pomohl Li vyndat nohu pod sloupem. Li je statečná, nebála se muže Nikose s blánami. Alek byl sportovec, uměl dlouho zadržet dech po vodou. Kate byla divoká, řídila Dravce 5 jako šílená. Kobe byl vyzyvatel, vyzval Aleka k závodu. Jack je fanda, fandil Alekovi a Kobému. Max je počítačový génius, vyrábí počítačové hry. Zia je výjimečná, ovládá počasí a elektriku. Pan Cain je hodný, půjčil jim auto DRAVEC 5.
Kniha je zajímavá tím, že umí auto DRAVEC 5 přemněnit na ponorku. V textu mě zaujaly ze země čouhající ruce a nohy.
Knihu doporučím ostatním spolužákům, protože právě knihy dobrodružné mám ráda. Bude se líbit hlavně Matymu a Sebikovi, protože četli podobné knihy. Vybrala jsem si ji, protože skoro vždy je v R- phounu napsaná zajímavost. Četla jsem ji, protože mi ji moje sestra Alenka s mamkou vybraly. Je určena pro čtenáře od 9 do 12 let. Četla jsem ji tři dny.
Yourkshirské povídky
Vydalo nakladatelství Baronet v Praze roku 2011.
Počet stran: 160
Počet kapitol: 10 - Heriot, Osiřelé jehně, Když kousne kůň, Tricki Woo, Zuzinka poslíček lásky, Opravdu šťastný Harry, Snílek Mick, Kytíčka se vrací domů, Myrtle je v pořádku, Nebezpečné skvrny, Vánoce a vánoce.
Napsal: James Herriot
Ilustrace: Lesley Holmes
Druh literatury: povídky
Bylo to ve Skotsku. Když nastoupil do Darrobovy univerzity, začínaly už traktory přebírat většinu prací. Jednou probírali přednášku o koních. Profesor Grand pověsil na tabuli velký obraz koně. Když přednáška skončila, James šel domů a na konci ulice uviděl doopravdického koně s uhlím. James se na koně chvíli díval a pak šel ke koni. Kůň Jamese chytil za flígr. Lidé se pomalu scházeli kolem Jamese a koně. Za chvíli přišel uhlíř. Když uviděl uhlíř Jamese a koně, křikl na koně, ať ho pustí. Kůň ho nech těl pustit a uhlíř uhodil koně po břichu. Kůň Jamese pustil. James nemohl chvíli dýchat od sevření koně. Když se doplazil na konec vesnice, ještě slyšel nadávat uhlíře. Takže nikdy nechoďte ke koni, když ho neznáte a když u něj nikdo není.
Charakteristika postav: Uhlíř byl starostlivý, měl starost o Jamese, aby mu kůň něco neudělal. James byl ochotný, viděl na koni, že je smutný.
Kniha je zajímavá tím, že se James stará o zvířata. V textu mě zaujalo, že James chtěl prohlídnout koně. Doporučím ji ostatním, protože tam vystupují zvířata a James.
Kniha se mi líbila, protože mám ráda zvířátka. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji dostala od mamky. Doporučila bych ji Sebastiánovi, protože si myslím, že by se mu dobře četla. Je určena pro čtenáře od 11 let. Četla jsem ji 14 dní.
Modrý kocourek
Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2007.
Počet stran: 62
Autor: Ivana Peroutková
Ilustrátor: Helena Zmatlíková
Druh literatury: pohádkový příběh
Byla jednou jedna holčička a ta se Jmenovala Madlenka. Bydlela v krásné zahradě. O zahradu se staral pan Li. Byl až z daleké Číny. Jednou zahodila svoji konývku. Pan Li jí poradil, že by mohla u jezírka s bílými lekníny. Jak šla, uviděla sousedovy kočky a začala je hladit. Najednou uviděla svou zelenou konývku. Konývku našla u jezírka. Když se vrátila, byla moc nešťastná. Pan Li oznámil Madlence, že musí daleko odjet. Ale slíbil Madlence, že jí pošle dárek. Netrvalo dlouho a dárek přišel. Madlenka krabici otevřela a uviděla kotě. Bylo celé šedé. Zatímco tatínek dělal domeček, kotě spalo. Vymýšleli mu jméno. Madlence napadlo, že mu dá jméno Šedulka. Tatínek a maminka s tím souhlasili. Když odešla do školy, kočky sousedů Micinka, Mikeš a Mourek naučili Šedulku spoustu věcí. Také ho zařadili do kočičí rodinky. Šedulka každý den chodil k jezírku, jak vyrostl. Šedulka byl zvědavý, a tak šel za plot. Jak šel někdo kolem, řekl, že je to modrá kočka. Jednou si všiml, že má modré i tlapky. Šedulka se bál, že ho nikdo nebude mít rád a tak utekl do města. Šedulka se polekal pana Doubravy. A tak rychle vyskočil na strom, odkud uviděl dům. Z okna uviděl stůl a na něm mléko. Šedulka omylem převrhl láhev a utekl. Šedulka počkal, až maminka s Kačenkou odejdou a pak skočil do necek. Když tam byl dlouho, vylezl a šel se sušil na slunce. Ale připadal si, že je čím dál modřejší. A tak šel a uviděl sklep. Vlezl dovnitř. Zatím kočky začaly pátrat kde je Šedulka. Za chvilku Šedulku kočky našli a dovedli ho domů. Madlence se líbil a tak si ho nechali. I když nebyl šedý.
Charakteristika jednajících postav: Šedulka byl učenlivý, protože se naučit šplhat po stromech. Madlenka je hodná, protože se starala o šedulku, Pan Li je dobrosrdečný, poslal dárek Madlence. Maminka a tatínek jsou hodní, souhlasili se jménem kocourka.
Na knize mě zaujalo, že Madlenka se stará o kocourka Šedulku. Doporučila bych ji všem, kteří mají rádi kočky.
Kniha se mi líbila - hlavně, jak se Šedulka učil. Doporučila bych ji Ondrovi a Máje, protože si myslím, že mají rádi koťátka a kočičky. Vybrala jsem si ji, protože mám ráda zvířátka. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji týden.
O zvířátkách pana Krbce
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2002.
Napsal: Stanislav Havelka
Ilustroval: Vladimír Renčín
Počet stran: 78
Počet kapitol: 15 - Osudné rozhodnutí, Pavučinová Růženka, Boj o Kulíkov, Spadla z nebe, Nové dobytí Kulíkově, Kokeš se smiřuje s Kocandou, Ruprecht dostal nápad, Detektiv Kukula ví, jak na to, Kokeš na varhany, Trampoty s oblečením, Spokojená nevěsta, Ruprecht zase dostal zase nápad, Poprvé společně, Vzácná návštěva, A sláva nakonec
Druh literatury: pohádky
Jednou zaťukal někdo na Kulíkově na dveře. Pan Krbec s kocourem Kokešem šli otevřít. Stála tam teta Klotylda s kozou Kló. Pan Krbec neměl slova. Po chvilce je pan Krbec pozval dál. Teta Klotylda jim nařídila, ať to na dvoře uklidí. Sova Kukula a kavka Kocanda zametaly, kocour Kokeš nabíral kupky smetí na lopatku. Pan Krbec vozil smetí z hradu na smetiště. Najednou zafoukal vítr a smetí se zase vrátilo zpět. Sova Kukula a kavka Kocanda řekly panu Krbci, že tetu s kozou na hradě nechtějí. Po chvilce si pan Krbec promluvil s tetou Klotyldou. Pro kozu postavil přístřešek. Klotylda s kozou Kló odešly z hradu. Klotylda si otevřela továrnu na mléko. Všichni byli spokojeni.
Charakteristika postav: Pan Krbec je hodný, stará se o hrad a o zvířata, které má. Sova Kukula a kavka Kocanda jsou pracovité, pomáhají panu Krbcovi. Kocour Kokeš je lstivý pomáhá Ruprechtovi a zároveň panu Krbci. Teta Klotylda s kozou Kló jsou přísné, chtěly mít na dvoře uklizeno.
Kniha je zajímavá tím, že v ní zvířátka mluví. V textu mě zaujalo, že Ruprecht vyleze z obrazu.
Kniha se mi moc líbila, protože Ruprecht stále něco vyvádí. Knihu doporučím ostatním spolužákům, protože pohádky mají určitě rádi. Konkrétně bych ji doporučila Máje, protože si myslím, že zvířata má ráda. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji týden.
Veselé pohádky a říkadla
Ilustroval: Jaroslav Vodrážka
V roce 1963 knihu vydalo Lidové nakladatelství v Praze.
Stran: 160
Názvy některých pohádek a říkadel: Řepa, Kohoutek, Hnědka, Husy, Prasátko jde po lese, Kůň, Sestřička Alenka a bratříček Ivánek a spousta dalších pohádek a říkadel.
Autor: Michail Alexandrovič Bulatov
Druh liteatury: pohádky a říkadla
Máša a medvěd: Byla jednou jedna holčička Máša. Bydlela s babičkou a dědou. Jednou se rozhodla, že půjde na jahody a na houby s kamarádkami. Děda a babička jí říkali, ať neleze za keříky a za stromy. Aby na ní kamarádky viděly. Máša neposlechla a ztratila se. Najednou uviděla chaloupku. Zaťukala a nikdo neotevřel. Vešla dovnitř. Večer přišel do chaloupky medvěd. Byl rád, že mu někdo bude vařit a uklízet. Máša nemohla utéct, protože ten les neznala. Jednou se domluvila s medvědem, že půjde dát babičce a dědovi koláče. Tak Máša mu výslužku připravila a tajně si do koše vlezla. Medvěd šel a chtěl si vzít koláček a z koše se ozvalo Já tě vidím! Medvěd se lekl a šel dál. Když uviděl dům, zaťukal. Psi ho ucítili a začali štěkat. Medvěd se lekl a utekl. Babička a děda otevřeli a tam nůše s koláčky. Koukli se dovnitř a tam Máša. Babička a děda byli rádi, že se jim vnučka vrátila.
Charakteristika postav: Máša je neposlušná, neposlechla dědu a babičku. Babička a děda jsou starostliví, starají se o vnučku. Medvěd je zlý, chtěl si nechat Mášu jako služku.
Kniha je zajímavá tím, že tu jsou básničky. V textu mě zaujala říkanka jak Máša říkala medvědovi, ať neujídá koláčky. Kniha se mi líbila, protože Mášu a medvěda mám ráda. Knihu doporučím ostatním, myslím si, že by je zaujala, konkrétně knihu doporučím Máje, protože má ráda zvířátka. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Četla jsem ji tři dny.
Pták Ohnivák a jiné pohádky
Vydalo nakladatelství Agentúra CESTY, Bratislava v roce 2004.
Počet stran: 64
Počet kapitol: 6 - Pták Ohnivák a liška Ryška, Král Tchoř, Jezinky, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Jirka s kozou, Hrnečku, vař
Autor: Karel Jaromír Erben
Ilustroval: Artuš Steiner
Druh literatury: pohádka
Byl jednou jeden král. Ten měl dceru, ale ta byla stále smutná. Král dal vyhlásit, že ten, kdo princeznu rozesměje, dostane ji za ženu. Kdesi žil i jeden pastýř se svým synem Jirkou. Ten se rozhodl, že půjde zkusit princeznu rozesmát, ale že chce s sebou kozu. Cestou potkal jednoho a ten měl nohu na rameni. Když by nohu sundal, doskočí sto mil. Tak šli spolu dál. Cestou potkali druhého, který měl na očích prkýnko. Když by prkýnko sundal, uvidí na sto mil. O kousek dál potkali třetího. Ten měl láhev pod ramenem a místo zátky v ní držel palec. Tak ho vzali s sebou. Když došli do města, koupili pentle a přivázali je na kozu. Přespali v hostinci. Hostinský dal kozu do pokoje a vedle v pokoji spaly tři dcery hostinského. Mance se líbila jedna pentle a tak šla vedle ke koze. Dlouho se nevracela a tak Dodla jí šla naproti. Po chvíli tak šla Káča a ta se také nevracela. Ráno našel Jirka kozu s dcerami. Šli po městě a potkali rychtáře. Ten křikl na Káču, plácl jí přes sukni a nemohl se odtrhnou. Princezna to uviděla a začala se smát. Přece král nemůže dát princeznu cizímu pastýři. Tak král dal Jirkovi úkol - asi sto mil je studánka, jestli za minutu z ní donese vodu, stane se králem. Jirka povolal prvního, ať tam doskočí. Tak skočil a byl u studánky. Byl už čas a on se nevracel, a tak Jirka řekl druhému, ať sundá prkénko a ať se podívá, co tam dělá. Druhý se podíval a řekl Jirkovi, že spí. Jirka řekl třetímu, ať postříká toho prvního. První vstává a už nabírá vodu a už skáče zpět . Bylo to těsné, ale stihl to. Král dal Jirkovi druhý úkol - zabít jednorožce. Jirka s kamarády pomocí kamenů a šišek ho zabili. Hlavu uřízli a donesli králi. Protože Jirka byl obyčejný chasník, nechtěl mu král dát princeznu za ženu. Král chtěl Jirku zabít. Služebná tuto hroznou zprávu slyšela a řekla ji Jirkovi. Jirka řekl třetímu, aby sundal patec z láhve, všechny vojáky připravené ke střelbě na Jirku postříkal a tím je oslepil. Král viděl, že Jirka vyhrál a svolil ke svatbě s princeznou.
Charakteristika postav: Jirka je odhodlaný, chtěl rozesmát princeznu. Kamarádi jsou hodní, pomohli mu. Princezna a král jsou laskaví, chtěli mít někoho nového v království.
Kniha je zajímavá tím, že jsou v ní známé pohádky. V textu mě zaujalo, jak mohli vidět, skákat a stříkat na sto mil.
Kniha se mi líbila, zvláště to, jak se u kozy spojili. Doporučím ji ostatním, myslím si, že by je zaujala, konkrétně knihu doporučím Máje, protože některé pohádky zná.
Kniha je určena pro čtenáře od devíti let. Četla jsem ji týden.
O Labuti a jiné pohádky
Podle vydání Národní báchorky a pověsti z roku 1928 byla nově vydána roku 2000 v nakladatelství Vyšehrad Praha.
Autorka: Božena Němcová
Ilustrátorka: Hedvika Vilgusová
Stran: 72
Druh literatury: pohádky
Byla jedna macecha královna, která neměla ráda krále ani svého syna. Na trůnu vládl princ. Macecha chtěla vládnout sama, a tak šla za čarodějnicí. Macecha chtěla, aby se princ stal labutí. Nebylo to tak jednoduché. Tak čarodějnice maceše řekla,že přijde do zámku v poledne. Další den v poledne přišla, čarodějnice potřebovala princovy vlasy. Macecha věděla, že spí pod stromem. Tak macecha ustřihla princovy vlasy, donesla je čarodějnici a ta začala kouzlit v zamčeném pokoji. Potom macecha polila lektvarem prince. Princ při spánku najednou uslyšel, že mu někdo říká, ať najde princeznu, která ho bude milovat a pak se zpět promění. Princ se vzbudil. Stala se labutí a plaval si v jezeře. Král prince hledal, ale nenašel. V království byli všichni smutní, jenom se radovala macecha. Princ plul a plul, ale nevěděl kam. Holub o jedné princezně věděl a tak mu ukázal cestu. Byli před královstvím a labuť začala zpívat. Královna to slyšela. Holub zaťukal na okno, a řekl princezně Lídě, ať zítra přijde k labuti. Další den se měla rozhodnout, koho si vezme za muže. Všechny pozvala ven a řekla, že si vezme labuť, protože ji miluje. Labuť se proměnila v prince. Vzali se a všichni byli šťastní, dokonce i čarodějnice. Macecha jako jediná byla naštvaná.
Charakteristika postav: Lída je hrdá, vysvobodila prince. Princ je laskavý, pomáhal otci. Král byl spravedlivý, vládl dobře království. Macecha byla zlá, protože chtěla proměnit svého syna. Čarodějnice nebyla tak krutá, protože neproměnila prince navždy.
Názvy pohádek: Zlatý vrch, Dobré kmotřičky, O labuti, O kocouru, kohoutu a kose, Jak Jaromil k štěstí přišel.
V textu mě zaujalo, že pohádky jsou dlouhé. Kniha je zajímavá tím, že v každé kapitole vystupují zvířata. Líbila se mi, protože takové pohádky mám ráda. Doporučila bych ji těm, co mají rádi pohádky, protože každý pohádky nečte. Konkrétně bych ji doporučila Verče, protože zvířata má ráda.
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Mohou je číst i maminky malým dětem. Četla jsem ji týden.
Tří minutové příběhy o zvířátkách
Knihu vydalo nakladatelství Svojtka v Praze roku 2008.
Napsala a ilustrovala: Eva Kalinová
Stran: 109
Druh literatury: bajky - příběhy se zvířaty
Názvy příběhů: Žárlivý kozel, Lišák a hrozny, Spravedlivý lev, Pošetilý bača, Krutý nevděk, O kočce a myších, Není vejce jako vejce a další.
Jednou odpoledne odpočíval jelen se svým synkem na mýtině. Po chvilce oba dva uslyšeli pušky a štěkot psů. Srneček chtěl utéci, ale jeho otec pomalu vstal a řekl mu, že má silné paroží a mohutné tělo. Že bude bojovat se psy, srneček se schoval do vysoké trávy a tam se má dívat, jak bude bojovat. Psi přiběhli, ale jelen se neubránil. Pro myslivce to bylo snadné ho ulovit. A tak srneček zůstal sám. Ale malý srneček naštěstí už ví, že než se dá s někým do boje, měl by znát jeho zbraně a správně odhadnout své síly. Ze srnečka vyrostl velký a krásný jelen. Jednoho dne ho cesta zavedla k zurčícímu potůčku. Naklonil se nad hladinu, aby se napil. Najednou uviděl, jak hezky vypadá. Tělo měl mohutné, ale nohy slabé. Najednou uviděl vlka, tak začal utíkat. Vběhl omylem až do hlubokého lesa, kde rostl nízký a hustý porost. Svým mohutným parožím se ale zaklesl do větví tak pevně, div si nezlámal vaz. Právě jeho nádherné paroží ho zradilo! Začal uvažovat. Když se vyprostil a vlka setřásl, odpočinul si. Ale mladý jelen si naštěstí na rozdíl od svého otce včas uvědomil, jaké jsou jeho nejsilnější zbraně, hbité a vytrvalé nohy, ostražitost a obratnost.
Charakteristika postav: Jelen je hloupý, předváděl se před srnečkem, co dokáže, Srnec je chytrý na rozdíl od svého otce, dokázal přemýšlet.
Kniha je zajímavá tím, že zvířátka prožívají dobrodružství. Zaujalo mě v textu to, že jsou to poučné příběhy. Doporučila bych tuto knihu ostatním, protože se dobře čte, jsou v ní příběhy o zvířátkách.
Kniha se mi moc líbila, protože zvířátka mám ráda. Vybrala mi ji Ali. Zaujalo mě, jak se o srnečka otec staral. Doporučila bych ji hlavně Verunce, protože má ráda zvířata.
Knihu jsem četla tři týdny. Je pro čtenáře od šesti let.
Zlatý klíček
Vydalo Lidové nakladatelství v Praze roku 1970.
Počet stran: 121
Počet kapitol : 28 - Modronoska daruje mluvící poleno svému příteli Karlovi, První představení v novém loutkovém divadle, Co bylo za tajnými dveřmi, Buratino se dovídá tajemství zlatého klíčku a další.
Napsal: Alexej Tolstoj
Ilustroval: Jan Černý
Druh literatury: příběh
Před dávnými a dávnými lety žil v jednou městečku na břehu Středozemního moře starý truhlář Giuseppe, řečený Modronoska. Jednou se mu do rukou dostalo poleno, bylo to obyčejné poleno, jakým se v zimě topí v krbu. Chtěl z něho udělat nohu ke stolu. Tak se dal do práce. Chtěl otesávat, ale poleno začalo vřískat. Truhlář si myslel, že se mu to jen zdálo. Tak vzal sekyrku a sotva se dotkl polena, vyjekl znovu hlásek. Truhlář se polekal. Všude to prohledal, ale nikdo. Tak vzal hoblík, ťukl do něho zezadu kladívkem, aby želízko povylezlo. Položil poleno na hoblici, ale sotva odlétla první hoblina, došlo mu, že zvuky vydává to poleno. Jednou šel Buratino do komůrky pod schody. Najednou uslyší divné zvuky. Uviděl stvoření, které se trocho podobalo švábu, ale hlavu mělo jako kobylka.Sedělo na stěně nad krbem. Představil se jako Cvrček. Řekl mu, že v té komůrce žije už sto let. Poradil mu, ať začne chodit do školy, že má nechat uličnictví. Buratino byl smutný a tak skočil na židli, ze židle na stůl, popadl kladívko a hodil ho po mluvícím Cvrčkovi. Starý moudrý cvrček těžce vzdychl a zalezl za krb navždycky pryč ze světnice.
Charakteristika postav: Truhlář je šikovný, vyráběl nábytek. Cvrček je hodný, dával Buratinovi rady. Buratino je tvrdohlavý, neposlechl Cvrčka.
Kniha je zajímavá tím, že je to dřívější ruská verze. V textu mě zaujalo, že poleno mluvilo. Doporučím ji ostatním, protože pohádkové příběhy má každý rád.
Kniha se mi líbila, protože mám ráda pohádkové příběhy. Vybrala jsem si ji, protože jsem ji dostala od babičky. Doporučila bych jí Johance, protože si myslím, že čte pohádkové příběhy jako já. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četla jsem ji týden.