Zdeněk Zástěra

Kniha džunglí

Autor a ilustrátor: Walt Disney, americký filmový producent, režisér, scénárista, dabér a animátor. Kreslil ilustrace do knih a časopisů, založil zábavný park zvaný Disneyland.
Vydalo nakladatelství Praha 2002. Kniha má 96 stran.
Druh literatury: pohádka.
Stručný děj knihy: Mauglí připlul na lodi a Baghíra ho našel a dal ho k vlčí smečce, která ho vychovala. Protože Mauglímu v džungli hrozilo nebezpečí, rozhodli se Bálú a Baghíra, že ho odvedou do vesnice. Cesta byla plná nebezpečí, protože je ohrožovali zlý tygr Šér Chán a had Ká. I přesto ho dokázali do vesnice dopravit. Tím skončil příběh chlapce jménem Mauglí.
Charakteristika postav: Mauglí – hodný chlapec, který byl nucen žít v džungli. Bálú – hodný medvěd, který Mauglího chránil a hrál si s ním. Baghíra – hodný panter, který Mauglího chránil. Šér Chán – zlý tygr, který chtěl Mauglího sežrat. Ká – zlý hroznýš, který chtěl Mauglího uškrtit. Akéla – hodná vlčice, která vychovala Mauglího.
Kniha je zajímavá tím, že její děj je napínavý.
Kniha se mi velmi líbila, protože byla plná dobrodružství. Tuto knihu bych doporučil Martinovi, protože má rád dobrodružství.
Je určena pro čtenáře od sedmi let.
Četl jsem ji jeden měsíc.

Bill a Ben, kluci z květináče

Z anglického originálu přeložila Anna Křivánková.
Fotografie: BBC Worldwide Limited v Londýně
Vydalo Ottovo nakladatelství, Praha, v roce 2008.
Kniha má 93 stran.
Žánr: pohádky.
Názvy pohádek: Nezapomenutelná noc, Hloupé hry, Příšera z odpadků, Zrádná lepící páska.
Stručný děj pohádky Hloupé hry:
Bill a Ben házeli větvičky do vedlejší zahrady a nemohli je najít. Zjistili, že větvičky brala straka na hnízdo. Billa a Bena vzala do hnízda, kde se jim moc líbilo.
Charakteristika postav: Bill je rozpustilý kluk, Ben je rozpustilý kluk, Želva je mrzutá, Květina je hodná, Růže je namyšlená, Rajče je hodné, Žabák je kamarádský, Straka je hodná, Bodlák je zlomyslný.
Kniha je zajímavá tím, že má hodně obrázků, velmi se mi líbila.
Doporučil bych ji Veronice, protože má také ráda pohádky. Je pro čtenáře od pěti let.
Četl jsem ji jeden měsíc.

Výprava do deštného pralesa

Autor: Mary Pope Osbornová
Ilustrátor: Jutta Knippingová
Nakladatelství: Fragment, Praha 2005
Počet stran: 86
Žánr: dobrodružná kniha
Kniha je zajímavá tím, že je napínavá a dobrodružná. Líbila se mi, pěkně se čte. Doporučil bych ji Tomášovi, protože má rád dobrodružství.
Kniha je pro děti od sedmi let.
Četl jsem ji tři dny.
Názvy kapitol: Kde je Kaštanka?, Nástrahy pralesa, Zubaté rybky, Opičí trápení a další.
Anička s Kubou se vydali do lesa, do své stromové pevnosti, která se přesunuje do různých příběhů. Teď se přesunou do pralesa. A ve stromové pevnosti na ně čekala jejich kamarádka myška. Vždy měli nějaký úkol. Nyní měli zachránit Morganu. A tak se domeček přesunul do pralesa a Anička už chtěla vystoupit, ale Kuba ji zarazil a řekl Aničce, že se dočetl, že stromy v pralese můžou mít až 30 metrů. A tak otevřeli padací dveře zezdola shodili žebřík, po kterém slezli dolů. Šli hledat dvě věci na záchranu Morgany. Šli dál a dál až narazili na zvířata, která žijí v pralese. Najednou začalo šustit listí a všichni se schovali, protože věděli, že se řítí armáda masožravých mravenců. Kuba s Aničkou utíkali a najednou uviděli osvícenou louku a tak tam rychle běželi. V tom Kuba uviděl vor a tak na něj rychle nasedli. Když vyrazili najednou zjistili, že nemají pádla. Potom se dostali k liánám, kde se Kuba za jednu chytil, ale omylem se chytil hada, který tam visel. Tak pluli dál. Potkali opičku, která po nich házela mango. Aničce a Kubovi se to vůbec nelíbilo, a tak před ní utíkali až do domečku. Opička tam přiběhla a podala jim to mango. V tom Anička pochopila, že to je jedna z věcí k záchraně Morgany a položila ho k měsíčnímu kameni. Když zachránili Morganu, tak se přemístili zase domů.
Charakteristika postav: Kuba a Anička jsou dobrodružní, odvážní a hodní, protože zachránili Morganu.
Knihu jsem si vybral, protože je napínavá, dobrodružná a dobře se čte.

Nejkrásnější pohádky o čertech

Deset pohádek vybraných z pokladů našich a světových pohádkářů, například Boženy Němcové, Václava Říhy, Bratří Grimmú.
Autor: Oldřich Sirovátka
Ilustrátor: Karel Franta
Vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1997.
Kniha má 56 stran. Je zajímavá tím, že popisuje různé šlamastyky čertů. Líbila se mi, protože v ní vystupují čerti. Doporučil bych ji Honzovi, protože má rád příběhy o čertech. Je určena dětem od šesti let. Četl jsem ji pět dní.
Druh literatury: pohádky
Názvy pohádek: Proč blesk neudeří do kovárny, Kouzelné dary, O mlýnku, který mele na dně moře, Čert a Káča, Jak Pakala a Tandala napálili čerty, O rychtáři a čertovi, Náhrobek, Čert čeledínem, Anděl, O zakletém mlýně.
Pohádka Proč blesk neudeří do kovárny
Charakteristika postav: Čert byl zbabělý, protože utekl od kováře. Kovář byl poctivý a hodný, protože zastoupil zubaře.
Jednou přišel čert do kovárny za zubařem, protože ho bolel zub. Jen co překročil práh kovárny, zeptal se, kde je zubař a kovář mu odpověděl, že zubař je nemocný. Čert mu řekl, aby mu ten zub vytrhl on. Kovář mu odpověděl, že mu ten zub vytrhne. Kovář čertovi řekl, aby si položil hlavu do svěráku a potom rozžhavil kus železa. Plivl na kovadlinu a položil tam to rozžhavené železo. Najednou se ozvala taková rána, jako kdyby vybouchla puma. Potom rozžhaveným železem ťukl čerta na nos, ozvalo se bum a zub byl venku. Čert utíkal, co mu nohy stačily. A proto už nikdy neudeřil blesk do kovárny.

Bajky

Je to knížka příběhů o zvířátkách, ze kterých vždy plyne nějaké ponaučení.
Autor: Jean de la Fontain byl francouzský bajkař, básník, a prozaik.
Ilustrátor: Philippe Salembier
Vydalo nakladatelství Junior, s. r. o., v Praze roku 2008.
Litertura: bajky
Počet stran: 116
Kniha se mi líbila, protože zde vystupuje mnoho zvířátek, má krásné obrázky a vždy zvítězí dobro nad lstivostí. Je zajímavá krásnými bajkami, ze kterých vždycky plyne nějaké vtipné ponaučení. Je určena pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Monice, protože má ráda zvířátka a ráda si o nich čte. Četl jsem ji jeden týden.
Kniha obsahuje čtyřicet bajek, například Havran a lišák, Pes a odraz na hladině, Cvrček a mravenec, O lvu, který zestárl, Liška a čáp, Lev a komár. Vybral jsem si bajku Liška a čáp:
Čáp a liška bývali kamarádi. Jednou pozvala liška čápa na oběd. Uvařila dobrou kaši a nalila ji na mělký talíř. Začali jíst, liška se jen olizovala a potutelně pozorovala čápa. Ten přes dlouhý zobák kaši ani neochutnal, a tak ji liška snědla sama. Byl z toho smutný, ale rozhodl se, že to lišce oplatí. Na oplátku ji pozval také. Uvařil dobrou masovou polévku a nalil jido džbánu. Liška od rána nejedla, jak se těšila. Začali jíst, čáp svým dlouhým zobákem polévku snědl, ale lišce to vůbec nešlo. V tu chvíli pochopila, že ji čáp pěkně doběhl. Od té doby se liška s čápem už nemají rádi.
A ponaučení je: Co nechceš, aby ti jini činili, nečiň ty jim!
Charakteristika postav: Liška byla lstivá a vypočitavá. Čáp byl hodný a chytrý.

Případ pro tebe a Klub Tygrů - Záhada divokých duchů

Autor: Thomas Brezina – v Číně mu udělili titul „Mistr dobrodružství“ a v roce 2006 a 2007 byl v Rakousku zvolen spisovatelem roku.
Ilustrátor: Naomi Fearnová
Vydalo nakladatelství Fragment Praha roku 2009.
Druh literatury: dobrodružství a detektivky
Kniha je zajímavá tím, že mohu vstoupit do děje a pátrat se superlupou po stopách s Klubem Tygrů. Líbila se mi, protože je plná napětí a dobrodružství a já mohu být součástí příběhu. Doporučil bych ji Monice, protože má ráda koně a dobrodružství, a Honzovi, protože má rád tajuplné příběhy. Je určena pro čtenáře od devíti do dvanácti let. Četl jsem ji pět dní.
Názvy kapitol: Oholený kůň, Nějaký duch, Bermundský trojúhelník, Nebezpečí číhá nahoře, První podezření, Případ je stále záhadnější, Tajný východ, Noční hlídka, Duchové se vracejí, Pozor, léčka!, A co teď?, Záhadný telefonní rozhovor, Přihořívá, A teď rychle, Tak to je tedy konec!, Ruce vzhůru!
Příběh se odehrává v hřebčíně Guttmannových, kde bydlí pán a paní Guttmannovi, jezdecký istruktor Marek a dvě ošetřovatelky, Nina a Dagmar. Potom taky Klub Tygrů, ve kterém je Patrik, Biggi, a Lukáš, kteří se snaží vyřešit záhadu v tomto příběhu. Do hřebčína přijela dívka jménem Elena, která tvrdila, že by se ráda naučila jezdit na koni. Na vyjížďce ve skalních útesech se ale ztratila. Byla to však lest. Elena s Markem byli totiž komplici. Jsou to překupníci kradených věcí v zahraničí. Policie po nich už dlouho pátrala za krádež diamantů. Pan Guttmann koupil totiž nového koně, jmenoval se Fantom. Biggi z Klubu Tygrů zjistila, že má na hrudi vyholené místo a začalo pátrání. Toho koně totiž hledali Marek s Elenou, protože na tom vyholeném místě, byla napsána šifra, kde jsou ukryty diamanty. Takže po vyřešení různých záhad a díky detektivům z Klubu Tygrů se nakonec podařilo Elenu a Marka dopadnout.
Elena a Marek jsou zloději a překupníci, ubližovali lidem. Biggi, Patrik a Lukáš jsou členové Klubu Tygrů, jsou to kamarádi do nepohody. Manželé Guttmannovi jsou hodní a přátelští, mají rádi zvířata a děti.
Kniha má 115 stran.

Staré pověsti české a moravské

Autor: Alena Ježková – věnuje se tvorbě pro děti a mládež a získala Sukovu cenu dětských knihoven a cenu nakladatelství Albatros.
Ilustrovala: Renáta Fučíková – za svou dosavadní ilustrační tvorbu obdržela mnoho prestižních cen z celého světa.
Vydalo nakladatelství Albatros Praha roku 2005.
Literatura: pověsti
Knížka je zajímavá napínavými příběhy. Líbila se mi, protože se hezky čte a jsou zde pěkné obrázky. Doporučil bych ji Tomášovi, protože má rád pověsti. Je určena pro čtenáře od devíti let.
Knížka obsahuje 141 stran. Četl jsem čtyři dny.
Názvy pověstí: O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivojovi, O Libuši a Přemyslovi, O založení Prahy, O dívčí válce, O Horymírovi, O lucké válce, O Durynkovi, O Svatoplukovi, O Bořivojovi, O kněžně Ludmile, O knížeti Václavovi, O Ječmínkovi.
Vybral jsem si pověst o Bivojovi:
Jednou za kněžnou Libuší přijela její sestra Kazi. Usadily se ve stínu zahrady, aby je nikdo nerušil. Náhle je vyrušily výkřiky z hradu. Když přispěchaly na nádvoří, uviděly muže s kancem na zádech. Jeden stařec z průvodu Libuši řekl, že jí chtěli ukázat hrdinství tohoto mladíka. Jediný Bivoj přemohl kance, který jim celé měsíce ničil úrodu na jejich polích. Bivoj shodil kance na nádvoří, až to zadunělo. Před zraky Libuše, Kazi a vesničany kance propíchl oštěpem. Byl přitom zraněn na lýtku. Kazi mu ránu ošetřila a uspořádali oslavu na jeho počest. Bivoj druhého dne doprovodil Kazi na cestě domů. Zanedlouho se Kazi stala Bivojovou ženou a prožili spolu dlouhá léta.
Libuše je kněžna, byla chytrá a vzdělaná. Kazi je sestra Libuše, byla milá a hezká. Bivoj byl silný odvážný muž, protože měl rád nebezpečí a ničeho se nebál, ulovil holýma rukama kance.

Případ pro tebe a Klub tygrů – Létající přízrak

Autor: Thomas Brezina – v hlavě nosí stále tisíce příběhů, napsal již vice než čtyřista knížek.
Illustrator: Naomi Fearnová
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2009.
Žánr: dobrodružství a detektivky
Kniha je zajímavá tím, že čtenáře úplně vtáhne do svých příběhů a hrdinové se stávají přáteli. Líbila se mi, protože je plná napětí a čte se jedním dechem. Doporučil bych ji Veronice, protože má ráda napětí a dobrodružství. Je učena pro čtenáře od devíti do dvanácti let. Četl jsem ji tři týdny.
Názvy kapitol: Strašidelné letadlo, Smůla začíná, Opravdu tu straší, Hrůzná noc a další.
Příběh se odehrává v malé norské vesničče, která je zahalena tajemstvím. Před rokem se zde zřítilo letadlo a od té doby nad vesnicí létá světélkující přízrak. Do této vesnice se vydal Klub Tygrů se svými rodiči na prázdniny. Ubytovali se v hotelu pana Lundgrena a on jim po večeři vyprávěl příběh o spadlém letadle. Klub Tygrů se okamžitě rozhodl, že tomu musí přijít na kloub a záhadu vyřešit. Druhý den se dali do pátrání. V noci při spaní pod širákem uviděli světélkující letadlo, které lidé z vesnice považují za přízrak. Klub Tygrů šel ráno za ženou jménem Britta, která údajně nehodu letadla viděla. Luk z vyprávění usoudil, že letadlo bylo úplně jiné než viděli. Začali letadlo sledovat a zjistili, že je to model na ovládání. Vtom na ně letadélko začalo útočit a vypustilo jim do očí štiplavý dým. Když se vrátili do hotelu, v pokoji na zdi měli napsáno: “VYPADNĚTE! TO JE POSLEDNÍ VAROVÁNÍ!” Vedle toho byla nakreslená lebka. Klub Tygrů to nevzal. Při večerním grilování se seznámili s pětadvacetiletým klukem, který se jmenoval Björn. Vyprávěl jim, že hledá hroby vikingů a nakreslil jim plánek, aby ho mohli navštívit. Další den se Biggi, Luk a Patrik vypravili za Björnem, ale zjistili, že něco není v pořádku. Björn a Britta byli komplici. Britta se převlékla za vikinga a chtěla děti vystrašit. Zamkla je v polorozpadlém domě do sklepa. Klub Tygrů se osvobodil a vyběhli do horního patra. Tam našli model letadla. Mezitím Britta zapálila dům. Biggi, Luk a Patrik se v poslední chvíli zachránili. Slezli po provaze ze střešního okna. Začali utíkat, ale do cesty jim vstoupila postava vikinga. Patrik popadl klacek a postavu praštil, až ji spadla helma a vousy. Všichni strnuli, protože to byla Britta. Kluci ji svázali a Biggi utíkala pro policii. Brittu zatkli. Když se vrátili do hotelu, Biggi měla na posteli norsky psaný vzkaz. Klub Tygrů si vzkaz přeložil a vyřešil šifru. Potom nastražili past na druhého vikinga, protože zjistili, že je to jejich přítel Björn. Björna dopadli a poklad vikingů se dostal do správných rukou. Skončil v místním muzeu a Biggi, Luk a Patrik byli spokojeni s vyřešením záhady.
Charakteristika postav: Biggi, Patrik a Lukáš – členové Klubu Tygrů, kamarádi do nepohody, protože si ve všem pomáhají. Björn – kamarád jen na oko, protože chtěl získat poklad. Britta – vychytralá žena, protože chtěla take poklad vikingů. Lundgren – milý pan hoteliér, byl přátelský, protože měl strach, aby kvůli záhadě nepřišel o své hosty.
Kniha má 116 stran.

Případ pro tebe a Klub tygrů – Chrám hromů

Autor: Thomas Brezina - v roce 2007 a 2008 byl v Rakousku zvolen autorem roku.
Ilustrátor: Naomi Fearnová
Vydalo nakladatelství Fragment Praha v roce 2009.
Literatura: dobrodružství a detektivky
Kniha je zajímavá, protože je plná napětí a dobrodružství. Líbila se mi, protože je hodně napínavá, má pěkný děj a krásné obrázky. Doporučil bych ji Veronice, protože má ráda napínavé příběhy. Je určena pro čtenáře od devíti do jedenácti let. Knihu jsem četl jeden týden. Má 122 stran.
Názvy kapitol - například Únos, Čím dál větší záhada, Hon za mapou pokladu a třináct dalších.
Tento příběh začíná dražbou v malém, zchátralém domě kapitána Bollera, který před měsícem zemřel. Dražily se jeho pozoruhodné předměty, které nashromáždil za padesát let, když se plavil po moři. Klub Tygrů vydražil sedm vysušených zvláštních tropických ryb. Moc se jim to nelíbilo, až do té doby, než Biggi zakopla a upustila je. Rybky se rozlétly na kousky a vypadly z nich srolované kousky papírků. Když je rozmotali, zjistili, že v sobě ukrývaly plánek ostrova, kde je ukrytý poklad. Začalo pátrání plné nebezpečí. Podle mapy zjistili, že se jedná o ostrůvek s Chrámem hromů a leží poblíž velkého ostrova Grand Canaria. Klub Tygrů se chtěl na tento ostrov vypravit, ale začali je sledovat dva muži a jedna žena, kteří chtěli mapu získat pro sebe. Před odletem se seznámili s novinářem Mancusem, který byl přítelem kapitána Bollera. Mancus jim vyprávěl, že kapitán mluvíval o té mapě a říkal, že ukazuje cestu k zelenému ohni. Klub Tygrů po té odletěl na ostrov Grand Canaria, kde se ubytovali. Potom odpluli na ostrůvek s Chrámem hromů, který se jim po dlouhém pátrání podařilo najít. Nebylo to pro ně jednoduché, protože je stále sledovala ta zvláštní trojice lidí. Když našli Chrám hromů a rozluštili jeho tajemství, zjistili, že zde žádný poklad není. Našli ale něco neuvěřitelného. Po otevření brány se tady rozléhala obrovská zahrada zalitá zeleným sluncem. Zvláštní na ní bylo, že třeba mravenec byl obrovský jako kůň a rostliny byly obrovské jako stromy. Bylo to způsobené tím zeleným sluncem a to bylo pravé tajemství tohoto chrámu. V tom nejlepším úžasu je překvapila chtivá trojice divných lidí a chtěli je zničit. Biggi, Luk a Patrik začali utíkat a v poslední chvíli jim připlul na pomoc novinář Mancuso i s policií. Další den se členové Klubů Tygrů z novin dozvěděli, že ta povedená trojice byli nebezpeční obchodníci se zbraněmi a poklad chtěli získat pro nekalé účely. Vše dobře dopadlo a tajemství ostrova zůstalo utajeno.
Charakteristika postav: Patrik,Luk a Biggi jsou odvážní a chytří, protože prožili mnoho dobrodružství. Pietro Mancuso je zvídavý novinář, který chtěl díky Klubu Tygrů získat příběh o pokladu. Nebezpečná trojice jsou nebezpeční obchodníci se zbraněmi, kteří chtěli získat poklad pro sebe.

Volání rodu

Jedná se o příběh z doby bronzové.
Autor: Eduard Štorch
Ilustrace: Zdeněk Burian
Vydalo nakladadatelství Albatros Praha roku 2003.
Kniha je pro čtenáře od devíti let.
Počet stran: 102
Kniha je zajímavá tím, že se v ní vypráví o pravěku.
Druh: dobrodružný příběh
Kniha se mi líbila, protože vypráví o pravěku.
Kapitoly: Kupci, Na útěku, Na cestu, Rod volá, Vlci, Přes doly a hory, Tajemný dým, Tři ztraceni, Čechův rod, Pronásledování, V cizím území a další.
Knihu bych doporučil Martinovi, protože má rád pravěk. Četl jsem ji jeden týden.
Několik mužů z Čechova rodu se bavilo v chýši, když uslyšeli poplašné troubení. Celý rod se seběhl ke stráži. Společně vyšli na vrch, odkud je vidět velká část země. Na protějším kopci, kde nikdo nežil, uviděli silný dým, a proto se tam několik mužů vypravilo. Zpět se vrátili s mladým hochem, s ženou a malým tříletým chlapečkem. Všichni vypadali jako mrtví. Vždyť byla také ukrutná zima. V chlapečkovi poznal stařešina Čech syna jejich slévače Vlka. Když se totiž Čechův rod vydal hledat nový domov, rodina Vlka s nimi nemohla jít, protože byl starý Vlk nemocný. Ovšem slíbili, že jen co se Vlk uzdraví, přijdou za svým rodem. Ale Vlk brzy zemřel a jeho žena Luba se dvěma syny, dvanáctiletým Vlčkem a tříletým Špulíčkem, zůstala sama. Byla zima a oni se měli stále hůř a hůř. Proto se i v tak chladné zimě vydali se svými psy hledat svůj rod. Vlček se o vše staral, stal se jejich vůdcem. Měli před sebou spoustu překážek. Jednou z nich byla přemoci hlad, zimu a hroznou cestu sněhem, do kterého se stále bořili. Museli také uprchnout kupcům, kteří je chtěli obětovat a spálit se svým mrtvým kamarádem. Jen co přešli s mnohými nesnázemi přes zamrzlou řeku, jež je oddělila od zlých kupců, museli se bránit vlkům, kteří je napadli. Mezi nimi našel Vlček svého budoucího ochránce, divokého psa Divoše, který žil s vlky. Když už neměli co jíst, Vlček šel na lov. Tam ho zajal silný lovec, který ho odvlekl do tábora lovců. Když jim druhý den Vlček vyráběl z bronzu ostré hroty, což oni neuměli, a dělal, že je kouzelník, lovci se ho začali bát a on uprchl. Lovci ho ale pronásledovali. Proto šel k jeskyni, vstal a křičel na ně výhružně. Jeho hlas zaburácel. Řekl, že jsou tu s ním duchové. Ze skály se ozvaly divné zvuky, a proto lovci se strachem odešli.
Vlček zjistil, že ony zvuky vydával Špulíček, jež se tu s matkou schoval. Společně vyrazili dále. Když ušli již pořádný kus cesty, na chvilku se zastavili. Tu na ně zaútočil kanec. Divoš se ještě s dalším psem vrhli na kance, když se přiřítilo několik vlků. Vlček svou rodinu chránil ohněm a o ostatní se postaral Divoš. Přešli ještě jeden kopec, ale Luba již dál nemohla. Vlček věděl od lovců, že jeho rod je blízko, proto řekl, aby Luba udržovala oheň a on se vydá na cestu sám s Divošem. Ovšem daleko nedošel. Byl také již slabý, a proto zapadl do sněhu a neměl sílu vstát. A tady je našli lidé z Čechova rodu. Teď žijí společně se svým rodem a jsou šťastni. Je jaro a stařešina Čech vystoupil na horu Říp. Vyzval lidi, aby jich několik šlo do staré vlasti a přivedlo sem ostatní z rodu, sem, do nového domova. Přihlásil se i statečný Vlček, který je od svého příchodu velmi uznávaný.
Charakteristika postav: Hup je tažný pes, tahá sáně s nákladem. Medvěd je statečný lovec, loví sám velká zvířata. Vlk umí pěkně vyprávět o tom, jak lovili, zažil hodně dobrodružství.

Černý krasavec

Napsala: Anna Sewellová – žila v Norfolku a ráda cestovala v kočáře taženém koňmi.
Ilustroval: Eric Rowe
Vydavatelství: Junior Bratislava 1993
Žánr: dětská literatura – povídky
Knihu jsem si vybral, protože mne zaujal název a hezké obrázky. Doporučil bych ji těm, kdo mají rádi příběhy o koních. Líbila se mi, protože se hezky čte a má krásné obrázky. Je pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji tři týdny.
Kniha má 95 stran.
Názvy kapitol: Můj první domov, Hon, Zaučování, Birtwick, Ryzka, Rozhovor v sadě, Bouřlivý den, James Howard, Starý podkoní, Požár, Cesta pro doktora, Joe Green, Rozloučení, Earlshall, Proti ujařmení, Slečna Anna, Reuben Smith, Zloděj a darebák, Koňský trh, V londýnské drožce, Jerry Barker, Nedělní služba, výpomoc, Skutečný gentleman, Ubohá Ryzka, Jerryho Nový rok, Zlé časy, Farmář Thoroughgood, Můj poslední domov.
Tato kniha je o nádherném koni, který se jmenoval Černý Krasavec a i tento příběh vypráví on sám. Je to krásný kůň z dobrého chovu a svůj příběh začíná vyprávět od prvních dnů malého hříběte, které prožil se svou maminkou klisnou Kněžnou, tak se jmenovala a chovatelem Danielem. Když Krasavci byli čtyři roky, vyrostl z něho krásný kůň s bílou hvězdou na čele, bílou ponožkou na zadní noze a malým bílým znaménkem na hřbetě. Nastal čas učení, to znamenalo naučit se chodit pod sedlem, nosit udidlo a uzdu. Když jsem to všechno zvládl, vybral si mne statkář Gordon a odvedl si mne do Birtwicku. Tady jsem byl moc šťastný a poznal jsem nové přátele. Třeba šedou klisničku poníka Hopsalku, krásnou kobylku Ryzku anebo hnědého hřebce Sira Olivera. Potom hodného podkoního Johna, který se o nás dobře staral a malého Jamese, kterému bylo čtrnáct let, a všechno se teprve učil. Jednoho večera jsme museli pro lékaře, protože paní byla moc nemocná. I když jsme paní zachránili život, ten můj visel na vlásku, dostal jsem totiž zápal. Když jsem se z toho dostal, nastal čas loučení, protože paní se přitížilo a musela někam do teplejšího podnebí. Můj pán mne prodal svému příteli z Westerleighu. Náš nový podkoní York byl hodný. Jednoho dne musel odjet a dostal nás na starosti pan Smith. Byl sice dobrý, než se napil alkoholu. Jednou jsme vezli kočár do opravy a na zpáteční cestě se zastavil v hostinci u Bílého lva a opilý se mnou vyrazil k domovu. Cestou jsem ztratil podkovu a on nic netušíc hnal mne dál kamenitou cestou, až jsem si rozštípl kopyto a bolestí jsem padl k zemi. Smith po pádu zemřel, mne sice zachránili, ale poslali mne do nájemné stáje, kde nás šidili na ovsu a senu. Zbědovaného mne prodali na koňském trhu drožkáři Barkerovi, který si mne odvezl do Londýna. U něho jsem prožil hezké drožkářské období, potom těžce onemocněl a museli mne prodat. Koupil si mne obchodník s obilím a pekař, který svými náklady drožku přetěžoval, až jsem jednoho dne padl vyčerpáním. Když jsem opět nabral trochu síly, skončil jsem na koňském trhu. Tam mne koupil farmář Thoroughood pro svého vnuka a odvedl mne na svoji farmu. Potom přišel podkoní, který mne pečlivě vyhřebelcoval a upravil. Pořád si mne prohlížel a říkal, že mu připomínám Černého krasavce a povzdechl si, kde prý asi skončil. Po té si všiml malé bílé skvrnky na mém hřbetě. Té, které říkávali Krasavcovo znaménko krásy. „Ano jsi to opravdu ty,“ vykřikl radostí. „Já jsem ten malý chlapec Joe, který se o tebe s Johnem staral. Byl jsem strašně šťastný, že jsme se po letech opět sešli.“ Joe to všechno pověděl pánovi a paní a oni slíbili, že už mne nikdy neprodají. Takže jsem nakonec nalezl šťastný, klidný domov a víru v to, že všichni lidé nejsou bezcitní a krutí.
Černý Krasavec – hodný a poslušný kůň, protože je z dobrého rodu a byl k tomu vychován. Chovatel Daniel – hodný, starostlivý a trpělivý muž, protože má rád koně a rozumí jim. Podkoní John – pracovitý, hodný a upřímný chlapík, který pracoval od malička s koňmi a koně na všechno miloval. James – pracovitý a statečný chlapec, který měl rád koně a chtěl být stejně dobrý jako John.
Knihu bych doporučil Monice, protože má ráda koně a příběhy o nich.

Výprava za dinosaury - Magický domeček

Napsala: Mary Pope Osbornová
Ilustrátor: Jutta Knippingová
Vydavatelství: Fragment, Praha 2005
Knihu jsem si vybral, protože mne zaujal její název. Doporučil bych ji Patrikovi, protože má rád dobrodružné příběhy o dinosaurech. Líbila se mi, protože je o dinosaurech.
Žánr: dobrodružná literatura pro děti
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji dva týdny. Má 86 stran.
Kniha má deset kapitol: Domeček na stromě, Všude knihy, Cesta do neznáma, Punťa, Zářící medailonek, Údolí dinosaurů, Útěk před nebezpečím, Obří stín, Úžasný let, Hurá domů!
Sourozenci Anička a Kuba objevili v lese v koruně vysokého dubu domeček, ve kterém bylo plno krásných knih. Kubovi se líbila knížka o dinosaurech a začal v ní listovat. Anička si zase vybrala knížku o Pensylvánii, ve které byl obrázek Žabí zátoky, kde se zrovna nacházeli. Kuba otevřel knížku na stránce, kde byla založena modrou záložkou. Na obrázku byl prehistorický létající ještěr – pteranodon a Kuba si povzdechl, kdybych ho tak mohl vidět živého. Najednou se zvedl vítr a domeček se začal otáčet dokola. Když to všechno utichlo, vykoukli z okénka a zjistili, že jsou na tom samém místě, jako byl obrázek v té knize. K domečku přilétl pteranodon a Anička si ho chtěla pohladit. Kuba ji nechtěl pustit, ale ona mu proklouzla a už byla u něho. Křičela na Kubu, že je hodný, ať jde taky dolů. Poté, co Kuba slezl k Aničce, zjistil, že opravdu nic nedělá. Vše si pečlivě zapisoval do sešitu. Anička mu začala říkat Punťo. Po chvíli Anička vykřikla a ukazovala na kopec, kde byl obrovský dinosaurus. Kuba zalistoval v knize a zjistil, že je to triceratops. Šli si ho prohlédnout, byl obrovský a žral listy magnolie. Kuba si zase všechno zapsal. Pokračovali dál, když Kuba uviděl v trávě něco lesklého. Našel přívěšek s ozdobně vyrytým písmenem M. a říkal Aničce, tady už musel být někdo před námi. Najednou uslyšeli podivný zvuk, jako když někdo troubí na velkou trumpetu. Vyběhli na kopec a v údolí se prostíralo plno velkých hnízd vystavěných z bláta a v nich byla mláďata dinosaurů. Kuba zjistil, že jsou to anatosaurové. Najednou se vrátily samice s velkým křikem a za nimi se hnal obrovský tyranosaurus rex. Kuba vykřikl, Aničko, musíme honem zpátky do domečku. Když byli uvnitř, Kuba zjistil, že tam zapomněl batoh s knížkou i zápisníkem. „Musím se tam vrátit. Aničko, ty tady počkej.“ Vykoukli, kde je tyranosaurus rex a když ho nikde neviděli, Kuba sešplhal dolů a rychle utíkal na kopec, kde už viděl batoh. Rychle ho chňapl a honem k domečku. Jenže mezitím se tyranosaurus vrátil a stál mezi ním a domečkem. Kuba se rychle schoval a přemýšlel co teď. Mezitím Anička, která všechno viděla z domečku, slezla dolů a šla k pteranodonovi, který tam stále byl. Ukazovala něco směrem ke Kubovi a mávala při tom rukama. Tyranosaurus se blížil ke Kubovi „a co teď“? Najednou se nad ním objevil stín a pteranodon přistál u něho. Kuba přemýšlel, jestli má nasednout a letět. Nakonec sedl pteranodonovi a hřbet a ten se vznesl a Kubu donesl až k Aničce. Rychle vlezli do domečku, našli knihu o Žabí zátoce a přáli si, aby už byli zpátky. Opět se zvedl vítr a domeček se začal točit, a když vše ustalo a oni otevřeli oči, zjistili, že už jsou zase zpátky. Oba přemýšleli, co se vlastně stalo, vrátili knížku zpátky a vydali se k domovu. Najednou Kuba nahmátl v kapce medailon a říká: „Ono se to opravdu stalo.“ Potom se domluvili, že si tohle tajemství nechají jenom pro sebe, protože by jim to stejně nikdo nevěřil. Na zítra se zase domluvili, že se opět vydají do lesa a vylezou na strom do domečku.
Charakteristika postav: Anička je statečná, protože se nebála dinosaurů. Kuba má rád knížky a rád je čte, protože má dobrodružnou povahu. Tyranosaurus rex je zlý dinosaurus, protože požírá lidi.

Výprava za tajemným rytířem

Magický domeček
Autor: Mary Pope Osbornová
Ilustrátor: Jutta Knippingová
Vydavatelství: Fragment Havlíčkův Brod roku 2005
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl již více dílů a je plná dobrodružství. Doporučil bych ji Veronice a Tomášovi, protože mají rádi dobrodružství. Líbila se mi, protože je napínavá a dobře se čte.
Žánr: dobrodružná literatura pro děti
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji čtyři dny. Má 85 stran.
Kniha má deset kapitol: Tajemný les, Vzhůru za dobrodružstvím, Vodní příkop, Nezvaní hosté, V pasti, Kouzelná hůlka, Tajná chodba, Záhadný rytíř, V bezpečí, Objasnění záhady.
Anička s Kubou toho rána nemohli dospat. Vstávali brzo a povídali si, co se jim to minule přihodilo. Tatínek s maminkou ještě spali, a tak se přistrojili a šli do lesa k domečku. Vybrali si knížku o rytířích a hurá za dobrodružstvím. Domeček je přemístil do doby rytířů. Když vykoukli z okna, byla všude mlha a pod nimi projel rytíř na černém koni. Za chvíli mlha opadla a v dáli uviděli hrad a tak se k němu vydali. Zjistili, že tu mají hostinec a tak se tam šli podívat, jenže je zahlédl nějaký muž. Děti se polekaly, začaly utíkat a schovaly se ve zbrojírně. Když nikoho neviděli, všechno si tam prohlíželi. Kuba si vyzkoušel helmu a potom ji nemohl sundat. Najednou se tam objevili tři rytíři a pomohli ji Kubovi sundat. Potom je odvedli do hladomorny a chtěli je tam nechat. Vtom Anička vyndala baterku a řekla jim, že je to kouzelná hůlka a ať si lehnou na zem, nebo je nechá zmizet. Zatímco rytíři leželi na zemi, Anička s Kubou utekli. Za sebou slyšeli hlasy, a tak se schovali do skladu a tam objevili tajemnou chodbu. Tou chodbou utekli a na konci spadli do vodního příkopu. Doplavali na břeh, kde se objevil rytíř na černém koni. Zeptal se, co tady dělají. Oni mu řekli, že utíkají před zlými rytíři a hledají kouzelný domeček. Rytíř jim pomohl a k domečku je dovedl. Anička s Kubou našli knihu o Pensylvánii a vrátili se šťastně domů.
Charakteristika postav: Anička s Kubou jsou stateční, protože se nebáli rytířů. Tři rytíři byli zlí, protože uvěznili Aničku s Kubou. Rytíř na černém koni je hodný, protože dovedl Aničku s Kubou k domečku.

Tatínkovy pohádky

Autoři: Karel Jaromír Erben, Beneš Metod Kulda, Václav Říha
Ilustrátor: Miloslav Disman
Nakladatelství: Knihy nejen pro bohaté, Havlíčkův Brod roku 1997
Žánr: pohádky
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji tři týdny. Má 63 stran.
Knihu jsem si vybral, protože jsou v ní hezké obrázky a pohádky. Doporučil bych ji Tomášovi, protože čte rád pohádkové knížky. Líbila se mi, protože v ní vždycky zvítězí dobro nad zlem.
Kniha obsahuje sedm pohádek: Zkrocený vodník, Rozum a štěstí, Dvě Maričky, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O hloupých čertech a chytrém ševci, Drak dvanáctihlavý, Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Tato knížka navazuje na soubory pohádek s názvem Maminčiny, Babiččiny a Dědečkovy pohádky. Tyto pohádky pocházejí od českých a moravských lidových vypravěčů a dominuje v nich vítězství dobra, lásky, spravedlnosti a moudrosti nad zlem a podvodnými, temnými silami.
Vybral jsem si pohádku O hloupých čertech a chytrém ševci. Žil jeden švec a ten měl žebrácký život. Proto se jednou vydal do lesa, aby se oběsil. Potkal tady čerta a ten se ho zeptal, kam jde. Švec byl ale chytrý a řekl, že jde pro lýčí, aby prohnal jejich děti. Čert mu slíbil peníze, aby jim nic neudělal. Čerti se pak shodli, že mu asi dali dost a tak poslali prvního čerta, který s ním měl zápasit. Švec si vzpomněl, že na mýtině v lese žije medvěd, čertovi řekl, že tam má dědečka, tak aby se pral s ním. Medvěd s ním udeřil na zem a čert prohrál. Tak se domluvili a poslali druhého čerta, který s ním měl závodit. Švec řekl, že má třídenního syna a zavedl ho k zajícovi, který s ním měl závodit. Zajíc čerta porazil. Proto čerti vyslali třetího čerta. Ten řekl ševci, že budou soutěžit, kdo má větší sílu a že budou nosit koně. Čert ho neunesl a pustil ho. Švec řekl, že koně ponese mezi nohama. Takto s koněm objel třikrát les a čert zase prohrál. Proto vyslali čtvrtého, posledního čerta, ten řekl ševci, že budou soutěžit v pískání. Každý měl třikrát zapískat, a když zapískal čert, tak padaly větve. Švec mu řekl, že když zapíská on, tak budou padat stromy. A že si má zavázat oči, jestli o ně nechce přijít. Čert si je zavázal a švec si vzal klacek a začal pískat a přitom mlátil čerta do hlavy. Takže čert prohrál, utekl a švec už nikdy o čertech neslyšel.
Charakteristika postav: Švec byl chytrý, protože přelstil čerty. Čerti byli hloupí, protože se nechali od ševce napálit.

Případ pro tebe a Klub tygrů – Pobřeží koster

Autor: Thomas Brezina
Ilustrace: Naomi Fearnová
Vydalo nakladatelství Fragment 2010, Praha.
Knihu jsem si vybral, protože se mi líbí knihy od Thomase Breziny. Doporučil bych ji Veronice, protože má ráda tuto literaturu. Líbila se mi, protože je napínavá a dobře se čte.
Žánr: dobrodružná literatura pro děti
Kniha je pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji dva dny. Má 120 stran.
Kapitoly: Strašidlo ve starém majáku, Pobřeží koster, Mrazivý chlad, Zmizel?, Opravdové strašidlo, Překvapivý objev, Chodba, Pirátský hrob, Jak je to se strýčkem Bertem, Zloději na palubě, Podvodní robot, Kdo je Leo?, Dobrý kamarád, Hrob námořníka, Zachráněni, ale stále ještě v nebezpečí, Hledání pokladu, Však my poklad najdeme, Strom s lebkou a zkříženými hnáty, Kokosová kanonáda.
Klub Tygrů trávil prázdniny u Lukova strýčka Berta. V noci, když spali, vletěli k Bigi do pokoje komáři. Nepříjemné bzučení ji vzbudilo, a tak šla zavřít okno a vtom uviděla blikat světlo na starém majáku. Ráno se ptali strýčka, jestli je ten maják ještě v provozu. Strýček Bert jim řekl, že už alespoň dvě stě let ne. Aha a záhada je na světě. Strýček Bert jim řekl důrazně, že tam nemají chodit. Dětem však jejich zvědavost nedala, a tak se Patrik vydal na průzkum. Po chvíli jim dal znamení, že něco našel a že se vrací zpátky. Když ale dlouho nešel, vydali se Luk a Bigi za ním. Celý maják prošli, ale Patrika nenašli. Narazili však na tajnou chodbu, po které se vydali a narazili na Patrika. Luk vyndal kompas a zjistil, kterým směrem je Bertův dům. Vydali se tím směrem. Najednou narazili na obrovskou lebku a zjistili, že je tam pohřben Černovous. Byl to kapitán pirátů. V tom jim došlo, že je to vlastně pirátský hrob. Rychle se vrátili ke strýčkovi, ale ten se bavil s nějakým starým kamarádem Leem. On se za něho však jenom vydával, a když spatřil děti, vytáhl pistoli a začal jim vyhrožovat, že když ho nezavedou k pokladu, tak je zastřelí. Děti i se strýčkem ho zavedli do tajné chodby a on je tam všechny uvěznil. Jim se však podařilo uniknout, a když našli mapu, vydali se za pokladem. Poklad našli, ale dlouho se z něho neradovali, protože je přepadl ten divný chlápek i se svým kumpánem. Svázali je a poklad jim vyfoukli. Dětem se však podařilo uniknout a vydali se za nimi. Dohonili je v palmovém lese, ale jak na ně? Všimli si, že je všude plno kokosů. Pár jich natrhali a pak je po nich začali házet. Oba dva trefili a muži padli k zemi. Děti využili této situace a oba svázali. Potom je předali policii a všechno dobře dopadlo.
Charakteristika: Bigi, Luk a Patrik jsou to správní a odvážní kamarádi, protože si dokážou vždycky poradit a jeden druhému v nouzi pomoci. Strýček Bert je dobrosrdečný, protože vzal děti k sobě na prázdniny a staral se o ně. Leo je podvodník, protože se vydával za Bertova dávného přítele z dětství.

Hoši od Bobří řeky

Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrace: Marko Čermák
Vydalo: Nakladatelství Blok v Brně ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia v Praze roku 1991.
Knihu jsem si vybral, protože mě upoutaly obrázky a název. Doporučil bych ji Martinovi, protože má rád dobrodružství. Líbila se mi, protože je napínaná a poučná.
Žánr: dobrodružná literatura
Kniha je pro čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji čtrnáct dní. Má 205 stran.
Kapitoly: Pátek 13. března, Podivné seznámení, Rikitan se objevuje podruhé, Za večerních červánků, Celodenní výprava
Chlapci Vilík a Jirka se cestou ze školy poprali s chlapci z Nové čtvrti. Po rvačce oslovil Jirku a Vilíka mladý muž, který jim slíbil, že s ním mohou zažít lepší dobrodružství než rvačky. Přál si, aby mu říkali Rikitan. Když začalo jaro, dal si s nimi schůzku a společně ještě s několika dalšími Jirkovýmí a Vilíkovými kamarády založili bratrstvo. Na výletě do přírody nalezli opuštěnou rokli, kterou pojmenovali Rokle hrobového ticha. V bratrstvu každý chlapec dostal svou přezdívku – Grizzly, Pirát, Šťoura, Tichošlápek a další, Upravili si opuštěnou kůlnu, kde konali pravidelné porady. Rikitan pro ně vymýšlel stále nové zajímavé hry a soutěže. Usnesli se, že bratrstvo by mělo mít jednotné oblečení. Aby si ho mohli pořídit, vydělávali si peníze různými pracemi – roznášením novin, sběrem papíru, různými pochůzkami. Na své oblečení byli velmi hrdi - modrý baret, šedá košile, krátké kalhoty a šedé ponožky. Na jednom výletě jim Rikitan vyprávěl příběh chlapce Roye, syna zálesáka Farella, který žil na břehu Bobří řeky. Roy byl obratný a silný ničeho se nebál. Jednou našel v podkroví srubu ve stěně třináct zrezivělých hřebíků, na něž si dřívější lovci zavěšovali kožišiny. Rozhodl se, že uloví třináct bobrů. Když se mu to podařilo, nebylo mu ještě čtrnáct let, ale od té doby se považoval za dospělého muže. Indián Svištící Šíp ho podrobil indiánské zkoušce mužnosti, kterou procházejí indiánští chlapci. Roy ji splnil na výbornou. Pak jednoho dne odešel do lesa a již se nikdy nevrátil. Jeho otec s přáteli ho hledali, ale marně. Rikitan navrhl chlapcům, aby prožili prázdniny na opuštěném, ale krásném místě u řeky, kterou si pro sebe pojmenují Bobří řeka. Jako Roy ulovil třináct bobrů, budou oni lovit třináct bobříků – plnit různé úkoly. Komu se to podaří nejdříve, bude mít přezdívku Roy. Závodili v běhu a jiných sportech, zde byl nejlepší Mirek, učili se jak pomoci při požáru a jiných nehodách, museli umět dobře plavat. Další bobříky plnili na táboře. Stany a zásoby dovezli na vozících, které si zhotovili ze starých prken. Když dorazili na místo, sami si postavili tábor, vztyčili vlajku, rozdělili si služby, a začal veselý táborový život. Rikitan dbal velmi na pořádek a čistotu, někteří chlapci nebyli z domova zvyklí se sami o sebe postarat. Pro splnění dalšího bobříka museli dokázat, že se nebojí jít v noci sami na temné místo do lesa. Dále museli umět pojmenovat a poznat padesát druhů rostlin a květin. Chlapec, který měl přezdívku Kytičkář pro svůj zájem o botaniku, je vodil po louce i lese a učil je znát rostliny. Roy dokázal mlčet tři dny a tři noci. Chlapci museli též ulovit bobříka mlčení. Ačkoli se to nezdálo, tento bobřík byl jeden z nejtěžších. Mnoho chlapců promluvilo a museli začínat znovu. Dalším úkolem, který chlapci plnili postupně, byl bobřík osamění - měli prožít jeden den sami v lese. Jednoho dne nachází Rikitan ve svém stanu dopis psaný na jeho vlastním zeleném papíře podepsaný Zelená příšera. Rikitan se den předtím chlubil, že se k němu do stanu v noci nikdo nepozorovaně nedostane. Zelená příšera píše, že k němu vnikla a sebrala mu devatenáct zelených dopisních papírů. Od té chvíle začaly dopisy od Zelené příšery přicházet pravidelně. Hoši se navzájem podezřívali, že pisatelem je někdo z nich, protože příšera věděla o všem, co se dělo v táboře. Podezření padlo na Mirka, všechny důkazy svědčily proti němu. Marně se zapřísahal, že je nevinen. Hoši plnili další bobříky – síly, hladovění, dovednosti při zhotovení nějakého výrobku, ušlechtilého jednání. Zelená příšera píše další dopisy a další chlapci se dostávají do podezření. Chlapec, který má přezdívku Stopař, začne jako detektiv pátrat a po delší době se mu podaří shromáždit důkazy, že Zelenou příšerou je sám Rikitan. Vydával se za příšeru proto, aby chlapci museli čelit strachu, všímat si věcí kolem sebe a shromažďovat důkazy.Posledním táborákem se loučí všichni s Bobří řekou a děkují Rikitanovi za to, že se vracejí domů a do školy silnější, pracovitější a slušnější než byli dříve.
Charakteristika postav: Rikitan – mladý usměvavý zodpovědný muž, protože má rád legraci a nebojí se práce. Vilík, Jirka a deset jejich kamarádů – jsou neohební a nešikovní chlapci, ale s pomocí Rikatana se z nich stavou zruční, mrštní, odvážní a pravdomluvní hoši.

Klub záhad - Děsivé tajemství

Autor: Thomas Brezina
Ilustrátor: Nora Nowatzyková
Vydalo nakladatelství Fragment Praha roku 2009.
Knihu jsem si vybral, protože je napínavá a plná dobrodružství. Doporučil bych ji Dominikovi, protože má rád napínavé příběhy. Líbila se mi, protože můžu být součástí děje a řešit záhady pomocí superlupy.
Žánr: dobrodružství a detektivky
Kniha je pro čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji sedm dní.
Kniha má 108 stran.
Kapitoly: Záhadná telefonní budka, Telefonát z říše mrtvých, Kostra, Nepříjemné překvapení, Elsterová ulice číslo 17.
Charakteristika postav: Klub záhad je parta dětí, kteří jsou zvídaví, hodní a pomohli paní Edeltradě najít housle a závěť. Edeltrauda je hodná hospodyně, protože pomohla klubu záhad, aby mohli vyřešit záhadu s houslemi. Dionýs byl hodný a skvělý hudebník, který zemřel. Pan Silburk a pan Infix byli závistiví bratranci, kteří chtěli za každou cenu získat housle pana Dionýse.
Při venčení psa, který se jmenoval Hrabě, narazil Nick na opuštěnou telefonní budku ve staré neobydlené čtvrti. Hned další den dovedl k budce Klub záhad a řekl jim že je záhadná a tajuplná. Když se dohadovali proč, najednou se z ní začala hrnout mlha a v tom Nick zmizel. Náhle zazvonil telefon, který už dlouho nefungoval. Jupiter jeden z členů klubu ho zvedl a ze sluchátka se ozýval podivný hlas a prosil , aby našli jeho housle. Nakonec mlha zmizela a Nick se objevil s úsměvem na tváři. To jsem Vás dostal. Viky mu rozzlobeně odsekla, že to bylo pěkně hloupý. Jupiter řekl, jak tě napadli ty housle. Jaké housle, zeptal se Nick. Do telefonu jsem nahrál vzkaz, abyste našli mou hlavu, že je v záhrobí. A je tu záhada. Další telefonát měli čekat v osm hodin zase u té samé budky. Podivný hlas jim řekl, že bydlí v Elsterově ulici číslo 17. Klub se tam vydal. Doma byla jenom hospodyně Edeltraud. Pustila je dovnitř a oni se jí zeptali, jestli tady nestraší duch. Edeltraud řekla, že před měsícem zemřel pan Dionýs a od té doby na housle hraje jeho duch. Klub záhad přemýšlí, proč ty housle chce, když na ně hraje. Potom se dozvěděli, že na ně měl spadeno nějaký pan Silburg a pan Infix. Zjistili, že pan Infix, je člověk, který pomohl nainstalovat Nickovi tu past a potom změnil text v tom telefonátu a pan Silburg přepsal závěť na dům. Najednou začali hrát housle a paní Eldebraud řekla, že to je její oblíbená píseň. Pan Silburk se vrátil domů a děti se schovali. Za chvíli dorazil i pan Infix, byl to totiž Silburkův bratranec. Klub byl prozrazen a Silburk po nich chtěl ty housle. Děti sice věděli, že podle tonů hudby jsou schované v krbovém komíně , ale nic neprozradili. V tom zazvonil telefon a když ho chtěl pan Silburk zvednout, dostal šok, protože se sluchátko samo zvedlo a praštilo pana Infika, ktrerý vyhrožoval dětem. Ten spadl na zem a klub hned vzal housle, u kterých byla i správná závěť a chtěli utéct. Jenže pan Infix je překvapil a housle jim vzal. Když však otevřel hlavní dveře, aby utekl, stála tam už policie a oba dva pány zatkla. Klub byl překvapen, kdo zavolal policii. Nakonec zjistili, že to byl duch pana Dionýse.

České pověsti pro malé děti 2

Autor – Martina Drijverová
Ilustrace – Dagmar Ježková
Vydavatelství – Sid & Nero, Praha 2004
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl první díl a ten se mi líbil. Doporučil bych ji Tomášovi, protože má rád pověsti. Mně se kniha líbila, protože je hezky ilustrovaná.
Žánr – pověsti
Kniha je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji dva dny. Má 32 stran.
Kniha má deset pověstí: Dívčí válka, Horymír, Synové Svatoplukovi, Svatý Václav, Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka, Tatarská princezna, Král Karel IV., Golem, Staroměstský orloj.
Rabín Löw vlastnil Golema a ten mu vykonával jeho přání. Byly s ním však i problémy, třeba když ho rabího žena poslala pro vodu a ona odešla na trh, tak než se vrátila, Golem lil vodu do ulice a byla z toho potopa. Golemovi se musela dávat každý den práce, jinak se v něm nahromadila síla. Rabínu onemocněla dcera a pro starosti o ni si nevzpomněl na Golema. Ten demoloval ulice a on doma trnul strachy. Najednou přiběhl jeden muž a sdělil rabímu, že je jeho dceři líp, ale Golem stále demoluje ulice. Rabín utíkal ke Golemovi a vyndal mu šém. Golem padl na zem a rabín ho nechal odvést k sobě na půdu a už ho raději neoživil.
Charakteristika postav: Rabín Löw je starostlivý a chytrý muž, bál se o svoji dceru. Golem je pracovitý, plnil zadané úkoly.

Výprava do doby ledové

Autor: Mary Pope Osbornová
Ilustrátor: Jutta Knippingová
Vydavatelství: Fragment Praha v roce 2005
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl již více dílů a je plná dobrodružství. Líbila se mi, protože je napínavá.
Žánr: dobrodružná literatura pro děti
Kniha je pro čtenáře od sedmi let. Četl jsem ji čtyři dny. Má 85 stran.
Kniha má deset kapitol: Věci na M, Lovci s oštěpy, Medvědí jeskyně, Nástěnné malby, Stopy ve sněhu, V pasti, Kouzelníkův dárek, Slavnostní průvod, Pán zvířat, Návrat
V další výpravě se Kuba s Aničkou a magickým domečkem vydali do doby ledové. Ocitli se uprostřed zasněžené krajiny a oni byli jenom v plavkách. Byla jim hrozná zima, ale nemohli se vrátit, dokud nenajdou třetí magickou věc na M. Pustili se přes zasněženou pláň až došli k jeskyni. Byla to jeskyně pravěkých lidí, kromaňovců. Našli tady teplé kožešiny, do kterých se oblékli, aby se zahřáli. Prošli celou jeskyni, kde bylo plno rytých maleb na stěnách.Zaujala je jedna a podle knihy zjistili, že je to pán zvířat, jejich kouzelník s flétnou. Vydali se dál prudkou vánicí a spadli do veliké pasti. Nemohli z ní ven, když už byli zoufalí, objevil se právě ten kouzelník s mamutem, jak ho viděli v jeskyni, a pomohl jim ven. Potom jim kouzelník podal flétnu z mamutí kosti a děti zjistily, že je to ta třetí věc, kterou hledali. Vydali se zpátky k domečku kam je vezl obrovský mamut. Vtom je napadl šavlozubý tygr. Děti zahrály na flétnu, kterou dostali od kouzelníka. Flétna vydala děsivý zvuk, tygr se lekl a utekl. Potom dorazili k domečku, rozloučili se s mamutem a vrátili se domů.
Charakteristika postav: Anička a Kuba jsou odvážní, protože se nebojí podnikat nebezpečná dobrodružství.
Knihu bych doporučil Monice, protože má ráda napínavé knihy.

Klub záhad - Nestvůra z Dračího jezera

Autor: Thomas Brezina
Ilustrátor: Nova Nowatzyková
Vydavatelství: Fragment Praha v roce 2010
Knihu jsem si vybral, protože je napínavá a můžu luštit záhady s Klubem Záhad pomocí superlupy. Doporučil bych ji Martinovi, protože má rád dobrodružství. Líbila se mi, protože je napínavá a můžu být součástí děje.
Žánr: dobrodružství a detektivky
Kniha je pro čtenáře od jedenácti let. Četl jsem ji sedm dní. Má 103 stran. Kniha má sedmnáct kapitol: Černé jezero, Jenom klid, Jupe!, Obluda útočí, Příšerná noc, Noční šplouchání, Útok, Případ pro policii, Něco tady nehraje, Prapodivný člověk, Pověst o dračím zvonu a jiné.
Jupiter s tatínkem si vyjeli k Dračímu jezeru. Jup se šel projít k jezeru, kde byla loďka. Vzal ji a vyplul na jezero. Vtom něco spatřil pod hladinou, lekl se a vrátil se zpátky. Běžel to říct tatínkovi. Táta Jupiterovi nevěřil, Další den přijeli Vicky a Nick.. Vydali se do městečka Karlov. Odtamtud Vicky a Jupiter běželi domů a Nick do starého hradu, o kterém se dozvěděl. Když tam dorazil, uviděl zvon, který měl nápis Dračí zvon. Nick na něj zazvonil a běžel domů. Drak, který je ohrožoval, odletěl a zkameněl.
Charakteristika: Tatínek byl zásadový, nevěřil v nadpřirozenost. Jup, Vicky a Nick jsou šikovní kamarádi, protože dokázali vyřešit další záhadu. Drak byl zlý, protože ohrožoval děti.