Adam Zíta

Harry Potter a Kámen mudrců

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2015 ve společnosti s Albatros media a.s.
Počet stran: 255
Autor: J. K. Rowlingová
Ilustrátor: Jim Kay
Druh literatury: příběh s dětským hrdinou
Harry, Ron a Hermiona se dostali k tříhlavému psovi přes zakázané dveře. Harry si vzal s sebou píšťalku. Ron si všiml, že má pes u nohy dudy. Všichni si mysleli, že zde prošel čaroděj Snape, ale přitom tudy prošel učitel Quirlrell. Harry začal hrát na píšťalku, kterou si vzal, protože mu Hagrid řekl, že když zahraje na píšťalku, Hagridův pes Chloupek usne a oni se budou moci dostat k padacím dveřím a otevřít je. Harry hrál pořád dál na píšťalku a tak se dostali k poklopu, který otevřeli a skočili dovnitř. Hermiona si všimla, že ta rostlina do které skočili, je obmotává a tak vlezla do chodby. Uvědomila si, že ta květina je Ďáblovo osidlo a že se dá zabít světlem a tak vykouzlila plamínek a kytka kluky pustila. Pokračovali do další místnosti. Tam uviděli létající klíče a košťata. Všimli si jednoho klíče s pocuchanými křídly. Vyletěli pro něj na košťatech a chytli ho. Otevřeli tím klíčem dveře a odešli do další místnosti. Byla tam velká šachovnice s figurami. Tři figury opustily svá místa a Harry, Harmiona a Ron se tam postavili. Rona vyhodila královna, která ho prudce uhodila do hlavy a on omdlel. Nakonec Harry udělal králi šach mat a tím vyhráli. Hermiona a Harry odešli do další místnosti, kde míjeli spícího trola. Pak vešli do místnosti s lahvičkami, ve kterých byly lektvary. Hermiona řekla, ať Harry vypije malou lahvičku a že ona vypije velkou.
Charakteristika postav: Harry je hodný, protože chtěl Woldemortovi zabránit, aby získal kámen mudrců. Ron je hodný, protože pomáhal Harrymu. Hermiona je hodná, také pomáhala Harrymu. Královna z šachovnice je zlá, udeřila Rona.
Kniha je zajímavá tím, že má hezké ilustrace a napínavý děj. V textu mě zaujalo, jak chytali klíč.
Knihu jsem si vybral, protože mi ji koupila babička k narozeninám. Doporučil bych ji Terce, protože si myslím, že je velká čtenářka. Je určena pro čtenáře od 9 do 99 let i více. Četl jsem ji celé prázdniny.

Dobrodružství v pralese

Autor: Mary Pone Osborová
Ilustrovala: Jutta Knippingová
Druh literatury: příběh s dětskými hrdiny
Anička a Kuba vylezli po žebříku do domečku a hledali myšku Kaštanku. Ta se schovala do ponožky. Na zemi byla otevřená kniha o pralese. Aničce se do pralesa nechtělo, ale co se dá dělat. Chtěli zachránit Morganu. A tak se vydali na cestu. Domeček se točil a najednou byli v pralese. Anička si vzala Kaštanku do kapsy a šli. Kuba se bál výšek. Sešli dolů a po chvíli slyší dunění. V tu chvíli začala zvířata lézt po stromech nahoru. Kuba v knize zjistil, že jsou to masožraví mravenci, a tak utíkali k Amazonce. Plula tam vydlabaná kláda. Nasedli do ní a pluli, vzpomněli si, že nemají pádla.Ve vodě byli piraně. Kuba navrhl, že chytí liánu. Místo liány se chytl hada. Kuba se lekl a málem spadl do vody. Všimli si, že proti nim plave něco jako kláda. Anička se pro ni natáhla a kláda otevřela pusu. Byl to krokodýl. Najednou se objevila opička, házela po nich něco oranžovožlutého. Anička to něco chytla a hodila to opičce zpátky. Opička se uhnula a odskákala po větvi do pralesa. Najednou začalo pršet. Do kánoe se opřel závan větru. Zahřmělo. Kuba řekl, že musí pryč. Ihned. Drzá opička se vrátila s klackem. Kuba klacek chytil a přitáhl je na břeh. Déšť sílil. Koruny obrovských stromů byly jako velké deštníky. Anička i opička zmizely za stromy. Kuba naštěstí Aničku našel, jak si hraje s jaguárkem a opičkou na stromě. Najednou přišla jaguářice a vyhnala je. Anička s opičkou se ztratily. Najednou Kaštanka vyskočila z kapsy a našla cestu k domečku. Ale neměli tu věc, pro kterou přišli a bez ní nemohli domů. A navíc už byl večer a jak se Kuba dočetl, v noci vylézají zvířata, která pijí krev. A najednou přišla opička s ovocem. Anička poznala, že to oranžovožluté je to, pro co přišli – mango. Našli knihu O Žabí zátoce a domeček se vrátil domů. Anička s Kubou přišli přesně na oběd.
Charakteristika postav: Kuba je opatrný, protože si o skoro každém zvířeti něco přečetl. Anička je neopatrná, protože si hned hrála s jaguárkem. Opička je hravá, házela po nich mango. Zvířata v pralese jsou hodná, dělají, co mají dělat.
Kniha je určena pro čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji Kláře, protože nečte velké knihy. Četl jsem ji týden. Má 86 stran.
V knize se mi líbil celý děj. Vybral jsem si ji, protože jsem si dřív slíbil, že si z ní udělám referát. Je zajímavá tím, že děti cestují pralesem.
Knihu vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2010.
Názvy kapitol: Kde je Kaštanka?, Nástrahy pralesa, Jejda!, Jsou jich miliony!, Zubaté rybky, Opičí trápení, Roztomilé koťátko, Upíři?, Druhá věc, V půli cesty.

Detektiv Klubko a případ zeleného papouška

Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2009.
Ilustroval: Hannes Gerber
Autor: Ursel Schefflerová
Druh literatury: dobrodružství a detektivky
Kniha obsahuje několik detektivních příběhů. Nejvíce se mi líbila první kapitola, která vypráví o zeleném papouškovi. Klubko stíhá na polední chvíli vlak do Paříže. A hledá v kufru šitíčko. V návalu lidí se mu utrhl knoflík. Klubko jede za svým pařížským kolegou, aby s ním řešil případ mezinárodní bandy, která krade diamanty. Tentokrát zmizely drahé kameny z klenotnice jednoho kostela. Po chvíli přijde pán s ptákem, papouškem a přisedne si ke Klubkovi. Tvrdí, že je znalec ptáků, a že jeho papoušek umí sedmi jazyky. A z látkou zakryté klece vyjde: „Dobrý den! Bonjour! Guten tag! Good moning, sir!“ Klubko se diví. Vtom přichází pohraniční kontrola. Oba celníci nakukují do. Poté vlak zpomalí, protože projíždí pohraničním nádražím. Venku na louce se perou vrabci o žížalu. Přiletí kos a žížalu odnese. Klubko jim říká stěhovaví ptáci. Odborník ale říká, že vrabci ne. Klubko řekne znalcovi, že on má také stěhovavého ptáka, když ho stěhuje vlakem. Ten vůbec nechápe, proč mu to detektiv říká. Klubko náhle řekne odborníkovi, že ho zatýká. Pokyne na celníky. Tentokrát papoušek neřekne ani slovo. Klubko má důkazy, že se v tomto vlaku pašují diamanty a že si všiml, že klec s papouškem má velmi silné dno. Majitel ptáka velmi protestuje, ale celníci dno přesto otevřeli a našli několik diamantů.
Názvy kapitol: Zelený papoušek, Játrový salám, Tučňák, Zlodějíčci aut, Monogram, Oslava narozenin, Smějící se hroch, Galerie zvířat, Zlatý zub, Hrnec od okurek, Muž s kanárkem, Pivo s příměsí
Charakteristika postav: Klubko je chytrý, důvtipný a všímavý, protože vyřeší případ. Znalec je zlý, chtěl pašovat ukradené diamanty. Celník je zvědavý, chtěl vědět, co je pod přehozem.
Kniha je zajímavá tím, že má napínavý a překvapivý děj. Zaujalo mě, že Klubko vždy vše vyřeší.
Knihu bych doporučil Michalovi, protože má rád detektivky. Je určena pro čtenáře do devíti let. Četl jsem ji dva dny.
Kniha má 111 stran.

Detektiv Klubko a tajemství žlutého kufru

Vydalo nakladatelství Fragment Havlíčkův Brod roku 2009.
Ilustroval: Hannes Gerber
Autor: Ursel Schefflerová
Druh literatury: dobrodružství a detektivky
Názvy kapitol: Žlutý kufr s klenoty, Sprejer, Lov na tygra, Křeček není alibi, Kleopatřina nádoba na líčidla, Zlodějské strašidlo, Zrádné sluneční brýle, Překvapení po zavírací době, Zatraceně dobrý plán, Sněhové vločky, Očití svědkové
Kniha obsahuje několik detektivních příběhů. Nejvíce se mi líbila první kapitola, která vypráví o žlutém kufru. Pan Tomáš Kvapil volá komplicovi a všechno mu říká jednou a důrazně. Pak panu Kvapilovi zavolá pan Pospíšil, že si chce pojistit kufřík s diamanty. Pan Pospíšil nemůže spát z toho, že má v trezoru nepojištěný kufřík s diamanty. Pan Pospíšil tedy rychle spěchá s kufříkem k panu Kvapilovi. Najednou si pan Kvapil vzpomene, že si nechal v autě papíry. Když vyběhne na ulici, zjistí, že někdo ukradl jeho žlutý jaguar. Pánové jdou tedy volat policii. Ale telefon nefunguje. Jdou proto do nedalekého obchodu. Tam už se dovolali. Když se vrátili zpět do kanceláře, zjistili, že kufřík s drahými kovy je pryč. Když přijede detektiv Klubko, pan Kvapil chrání svoje zaměstnance a říká, že se přes ně nikdo bez dozoru nedostane. Okna jsou zamřížovaná a dveře taky, tudíž není možné, aby se sem někdo dostal. Klubko ihned začne hledat auto a kufřík. Po dlouhém čekání a přemýšlení se věci najdou a Klubko pana Kvapila zatýká i s komplicem za pokus o krádež diamantů. Pan Kvapil odpojil drát u telefonu a pak si nechal ukrást auto, aby komplic mohl ukrást kufr.
Charakteristika postav: Klubko je chytrý a všímavý, vyřeší každý případ. Pan Kvapil je ziskuchtivý, chtěl ukrást diamanty. Komplic je zlý, protože pomáhal panu Kvapilovi.
Kniha má je napínavá a má poutavý děj. Zaujalo mě, že Klubko řeší mnoho loupežných případů. Vybral jsem si ji, protože jsem přečetl předchozí díly.
Knihu bych doporučil Pavlovi, protože by se mu mohla líbit. Má 106 stran. Je určena pro čtenáře od 7 do 9 let. Četl jsem ji tři dny.

Svorní Gambusíni

Vydalo nakladatelství Olympia, a.s. v Praze roku 1999.
Ilustroval: Bohumír Čermák a jiní
Autor: Jaroslav Foglar
Druh literatury: dobrodružství pro děti a mládež
Názvy příběhů: Svorní Gambusíni, Medvědí družina, Pim a Red, Za poklady starých Inků, Kulišáci, K pramenům neznámé řeky, Váhy života a smrti, Příběh ze tmy, Lov na netvora, Boj na Čertovce, Nyam nejlepší z dobrých, Nikdy nevzdávej, Chata v jezerní kotlině, Záhada hlavolamu, Modrá rokle
Kniha obsahuje několik dobrodružných příběhů. Nejvíce se mi líbil první příběh, který vypráví o čtenářském klubu, jménem Svorní Gambusíni. Je to vlastně parta čtyř kluků jménem Štika, Permoníček, Venda a Medvídě. Jednou když si kluci hráli o volné hodině s míčem kopanou, tak se jim míč zatoulal k neznámé partě kluků, kteří jim míč už nevrátili. Ti s míčem utíkali pryč a kluci už je nedohonili. Vrátili se tedy do školy na hodinu tělocviku. Při cvičení se dohodli, že se o přestávce sejdou u fotbalové branky v rohu. Když se sešli, uviděli za křovím nějaké dva kluky, jak se domlouvají, že příštího dne půjdou na Červený plácek a že nějaký Šikejz bude mít nový míč. Svorní Gambusíni se dohodli, že půjdou zítra omrknout ten Červený plácek také. A že ještě dnes napíšou přihlášku do časopisu správný kluk. Medvídě řekl, že už jim chybí jen klubovna. Druhý den se sešli a hledali Červený plácek. Najednou našli nějaký dvorek, kde si více kluků kopalo s míčem. Poznali svůj míč. Řekli klukům, aby jim míč dali. Protože jim kluci míč nechtěli dát, Svorní Gambusíni se s nimi poprali, ale prohráli. Kluci Svorné Gambusíny uvěznili u jednoho kluka na dvorku. Dostali k podpisu papír, kde bylo napsáno, že oni Gambusínům žádný míč neukradli. Svorní Gambusíni si všimli mřížky do sklepa, kterou by se mohli dostat ven. Vlezli tam tedy a šli chodbou až přišli ke dveřím. Ty byly zamčené. Permoníčka napadlo, že by je mohli vyháknout a dostat se pryč. Když dveře vyhákli, dostali se na dvorek, kde byla stará chata. Kluci pomysleli, že by to mohla být pěkná klubovna a začali si chatu zvenčí prohlížet. Náhle se tam objevil nějaký pán. Byl to domovník. Zeptal se Gambusínů, jak se tam dostali. Tak mu to kluci, řekli a také mu řekli, že by tam chtěli mít svou klubovnu. Domovník jim nakonec klubovnu povolil na měsíc na zkoušku. Svorní Gambusíni si klubovnu opravili a vybavili. Pak ale zjistili, že domovník je strýc Šikejze. Domovník jim nabídl, že by mohli vzít do party Šikejze. To se Gambusínům nelíbilo. Jednou dokonce Domovníka se Šikejzem potkali. Gambusíni, řekli po pravdě, že Šikejze do klubu nechtějí a tak je domovník vyhnal. O vánocích se rozhodli, že si udělají vánoce u Vendy doma, protože teď klubovnu nemají. O stromeček si poprosili pana hajného. Ten za menší práci dostali. Pak si stromeček ozdobili. Měli i dárky. Největší dárek přinesl Štika. Byl to jejich ztracený míč. Pak Štika vyprávěl, jak míč dostal zpátky. Jednou viděl Štika Šikejze a kluky, jak si jdou kopat. Štika se schoval nedaleko za bránou, když hráč kopl a míč letěl daleko mimo bránu, Štika ho chytil a utíkal, jako pryč jako o život.
Charakteristika postav: Šikejz a parta kluků jsou zlí, protože vzali Gambusínům míč. Štika je odvážný, protože dokázal dostat míč zpět. Venda je hodný, nechal Vánoce oslavovat v jeho pokojíčku. Permoníček je chytrý, napadlo ho, jak vyháknout dveře. Medvídě je bojácný, bál se, že se ze sklepa nedostanou.
V knize mě zaujalo, že Svorní Gambusíni nakonec dostali míč nazpět. Knihu jsem si vybral, protože je hezky zpracovaná jako komiks a má pěkné ilustrace. Má napínavý a poutavý děj.
Knihu bych doporučil Michalovi, mohla by se mu líbit. Četl jsem ji čtrnáct dní. Má 279 stran. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Rychlé šípy

Vydalo nakladatelství Olympia, a.s. Praha roku 1998.
Ilustrovali: Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák, Marko Čermák
Autor: Jaroslav Foglar
Druh literatury: dobrodružství pro děti a mládež
Názvy příběhů: Černí jezdci řádí, Černí jezdci se mstí, V doupěti Černých jezdců, Černí jezdci neumějí prohrávat, Černí jezdci dychtí po vlajce, Rychlé šípy mají dobrá srdce a další.
Mirek šel okolo místa, které se nazývá Ohrada. A uslyšel, že parta kluků, kteří si říkali Černí jezdci, odsuzují Jarku Metelku za to, že pomlouval Černé jezdce, k dvaceti ranám tenisovým míčem. A řekli mu také, ať odprosí. První kluci začali po Jarkovi házet míče a vtom se ukázal Mirek a začal křičet, že jdou strážníci. Černí jezdci se dali na útěk. Tak se Mirek skamarádil s Jarkou. Druhý den přišel Jarka k Mirkovi a řekl mu, že Černí jezdci prohlédli jeho lež. Oba šli teda pryč z domu, protože věděli, že je budou Černí jezdci hledat. Když Černí jezdci zahlédli Jarku a Mirka v ulicích, začali je honit. Černí jezdci se rozdělili a kluky obklíčili, kromě jednoho průchodu, kde byl Jindra Hojer. V průchodu byla také velká bedna, kam se kluci mohli ukrýt. Jindra Hojer řekl Černým jezdcům, že kluci běželi dál průchodem. A tak se k Jarkovi Metelkovi a Mirkovi přidal ještě Jindra Hojer. Jindra Hojer zjistil, kdy a kde mají Černí jezdci schůzku. Kluci se rozhodli, že se tam půjdou podívat. Když přicházeli, uviděli hlídku Černých jezdců, a tak ji odlákali hlukem. Schovali se na vrchu rokle. Najednou se pod kluky začala bořit písečná zem a skutáleli se až dolů do rokle. To se Černým jezdcům samozřejmě nelíbilo, takže kluci dostali pěknou nakládačku. Když se kluci zotavili, uspořádali závody v běhu. Do závodu se přihlásili i Černí jezdci. Vůdce Černých jezdců běžel dobře, ale když běžel Mirek, jeden z Černých jezdců mu hodil pod nohy poleno. Mirek upadl. Když potom Černí jezdci odcházeli, kluci jim také házeli pod nohy polena. Výhrou bylo ušití vlajky a protože Černí jezdci jednali nesportovně, výhru dostali kluci. Schovali se do jednoho průjezdu, který ale neměl východ. Když je Černí jezdci doběhli, neměli už kluci kam utéct. Najednou začal z okna domu Červenáček po Černých jezdcích stříkat z hadice vodu a Rychlonožka mezitím klukům otevřel dveře do domu. Černí jezdci tedy utekli a Červenáček a Rychlonožka se ke klukům přidali. Na dvorku tohoto domu ukázali Črvenáček a Rychlonožka klukům malou chatičku. Kluci se rozhodli, že to bude jejich klubovna. Jarka si vydělával tím, že prodával známky. Rychlonožka zase půjčoval kolo a Červenáček vydával časopis. Kluci vydělali nějaké peníze, které ale místo do klubovny dali uprchlíkům. Kluci si také začali říkat Rychlé šípy. Bylo to na počest Mirkova závodu a vlajky, na které byly šípy.
Charakteristika postav: Rychlé šípy jsou hodní kluci, protože dali uprchlíkům peníze. Černí jezdci byli zlí, protože zkazili Mirkův běh.
Kniha se mi líbila, doporučil bych ji Michalovi, protože si myslím, že by se mu mohla líbit. V knize mě zaujalo, že Rychlé šípy vždy utečou Černým jezdcům. V textu mě zaujalo, že je to komiks.
Knihu jsem si vybral, protože jsem již jednu takovou knihu četl. Líbila se mi, protože rád čtu komiksy. Četl jsem ji čtrnáct dní. Má 321 stran. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Stopa legionáře

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2014.
Ilustroval: Michal Kocián
Napsal: Zdeněk Ležák
Druh literatury: historická kniha pro děti a mládež
V roce 1914 František Ferdinand d'Este byl v Sarajevu s manželkou. Po projevu arcivévoda s manželkou sedli do auta a jeli do nemocnice navštívit oběti pumového útoku. Během cesty na ně začali útočit atentátníci. Nejprve hodili bombu po autě arcivévody. Ta se odrazila a vybuchla pod jiným autem a zranila dvacet lidí. V tu chvíli přiskočil k autu Gavrilo Princip a vystřelil na Ferdinanda d'Este dvě smrtící střely z pistole. Přesně za měsíc se rukovalo do války. Němci se války nemohli dočkat, ale Češi do války nechtěli. Ti žili na mnoha místech Rakouska-Uherska a mnozí z nich se ocitli i na území nepřátelského státu. Žít v Rusku bylo pro Čechy výhodnější, ale pak přišla válka. Češi v Rusku měli myšlenku, že Čechy v Rakousku-Uhersku převedou do Ruska a bude jim velet ruský car. Na svátek svatého Václava v Kyjevě na náměstí složili Češi přísahu a tato skupina byla pojmenována Česká družina. O vznik České družiny se zasloužil Nikolaj Alexandrovič Chodorovič, protože chtěl Čechy využít jako zvědy a špehy a jejich znalost jazyka byla ohromnou výhodou. Česká družina se převlékla do ruských uniforem a šla do terénu. Pokud byli chyceni, byli okamžitě popraveni. Česká družina se stala základem Československých legií v Rusku a postupně se doplňovala. Na konec jich bylo přes šedesát tisíc. Češi často přecházeli na druhou stranu fronty a kdo nechtěl jít do útoku, byl sám zastřelen svým velitelem. Někteří vojáci také upadali do zajetí. Ruští vojáci seskupovali tyto zajatce a odváděli je na nejbližší vlakové stanice. Čeští zajatci dostávali na cestě nějaké peníze na jídlo. Peníze ale většinou končili v kapsách strážců. Když došli na nádraží, čekali na vlak i několik dní. Dostávali se do zajateckých táborů v teplejších oblastech, ale kdo měl smůlu jel s Němci do zajateckých táborů na Sibiř. Krátce po vyhlášení války Rakouska-Uherska Srbsku se před Rakousko-Uherskou ambasádou v Paříži sešel dav Čechů, kteří na podporu Srbska demonstrativně spálili Rakousko-Uherskou státní vlajku. Francie se ocitla ve válečném stavu, když jí vyhlásilo válku Německo. Pár dní na to přiletěla hozená rukavice i z Vídně. Ve Vídni vznikla skupina českých vojáků, která si říkala rota Nazdar. Bylo jich 300. Byla pojmenována na počest Sokolů a jejich pozdravu. Výcvik ve městě Bayonne trval dva měsíce a už v polovině října odjížděla rota Nazdar na frontu. Od obyvatel dostala vyšívanou bojovou korouhev s českým lvem. Rota Nazdar strávila nedaleko Remeše celou zimu 1914-1915. Poté byla přesunuta k městu Arras, kde v tvrdých bojích ztratila i vojáka, který nesl vojenskou zástavu. V této bitvě rota ztratila z 250 vojáků, kteří šli do útoku, 42 a 90 jich bylo zraněno. Z roty nezbyla ani polovina mužstva. Podobně na tom byl celý prapor, který po byl bitvě u Arassu rozpuštěn a rota Nazdar přestala existovat. Zbývající vojáci byli zařazeni do různých jednotek francouzské armády, kde sloužili až do léta 1918. Tehdy vznikla Československá legie ve Francii, do níž byli zařazeni přeživší vojáci roty Nazdar.
Charakteristika postav: Celou knihou provází legionář Fanda a jeho klisna Kyra. Fanda je československý legionář a myslím, že je hodný, protože odpovídá na otázky Kyry. Kyra je zvídavá klisna, protože jí zajímají různé věci.
V knize mě zaujalo, že je to výpravná kniha o historických událostech. V textu mě zaujalo, že je to komiks.
Knihu jsem si vybral, protože mě zaujala její upoutávka v televizi. Líbila se mi, protože rád čtu komiksy.
Knihu bych doporučil Lukášovi, mohla by ho zajímat. Četl jsem ji deset dní. Má 100 stran. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Lovci mamutů

Vydalo nakladatelství Státní nakladatelství dětské knihy Praha roku 1956.
Ilustroval: Zdeněk Burian
Napsal: Eduard Štorch
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kapitoly: Díl I - Na břehu Dyje: Morava je krásná země, Mladí lovci, Útok zubrů, V táboře lovecké tlupy, Věstonická Venuše, Mamuti, Ztracená kořist, Díl II - V jeskyni: Do nových lovišť, Lumíci, Boj s medvědem, Ohnivý kámen, V zimě, Lev, V jícnu Macochy, Díl III – Na křižovatce pravěkého lidstva: Před moravskou bránou, V zajetí, Útěk, Za tlupou, Návrat, Velký boj, Díl IV – Ve středních Čechách: Uloupená dívka, Na zlatém potoce, Vyhaslé ohniště, Na výpravě, Statečný hoch, Nový oheň, DÍL V – Na bílé skále: Hoch a mamut, Na mamuta, Za ohněm, Výměnný obchod, Vyzvědači, Cizí lovci, Hlad, Vynález ohně
Nejvíce se mi líbila kapitola Mamuti. Tato kapitola vypráví o přípravě na lov mamutů. V noci se v táboře nic neztratilo. Hlídači byli ostražití. Nicméně škodolibý Nohahnát přece na něco přišel. Prosmýčil celé ležení a pak u ohniště křičel, že se ztratil Njan. Njan nepřišel ani třetího dne. Njan byl asi týden pryč a nikdo o něm nevěděl. Až najednou se Njan objevil zase v ležení. Znavený, zkrvácený, sotva se držel na nohou. Za řemen táhl mladou ženu se svázanýma rukama. Byla to jeho žena. Tlupa byla zvědavá, co se Njanovi stalo. Njan se nadechl a z posledních sil začal vyprávět. Nejdříve šel k jiné tlupě, kde uloupil pro sebe ženu. Při zpáteční cestě uviděl stádo mamutů blížící se směrem k ležení. Na vykopání děr už nebyl čas a tak si lovci alespoň vyráběli nějaké zbraně. Ženy připravovaly tábořiště na velký lov. Njanova žena přinášela jídlo a pití, aby byl její muž silný. Děti si hrály, dováděly a rozveselovaly uhádané lovce. Hlídky byly nervózní a ostražitější než kdy jindy. Hlídači u ohně často pokukovali do dáli, jestli tam neuvidí hrby nebo hlavy mamutů. Všichni se morálně i fyzicky připravovali na těžký boj s mamuty.
Charakteristika postav: Kopčem je vynalézavý, protože vynalezl stálý zdroj ohně. Veverčák je hodný, protože mu pomáhá.
V knize mě zaujalo, že je to výpravná kniha o pravěku. V textu mě zaujalo, že je Kopčem tak učenlivý.
Knihu jsem si vybral, protože je o pravěku. Líbila se mi, protože je o podobně starých dětech. Doporučil bych ji Terce, protože by ji mohl upoutat děj. Četl jsem ji čtrnáct dní. Má 311 stran. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Vynálezce Alva

Vydala Česká televize, Praha 2016.
Ilustroval: Luděk Bárta
Napsala: Klára Smolíková
Druh literatury: dobrodružná kniha pro děti a mládež
Kniha má kapitoly a komiks: Včas ve škole, Fotovýprava, Na farmě, Pštrosi na pastvě, Na horách, Sněhulák, Na výletě, Kotě, Na koupališti, Hrad z písku
Nejvíce se mi líbila kapitola Na koupališti. Byl horký letní den a vynálezce Alva se sešel s kamarády a šli společně na koupaliště. Na koupališti bylo plno a tak se narvali mezi ostatní lidi na pláži. Alva vytáhl z obrovského batohu slunečník. Seběhla se skupina zvědavců. Alva povídá: Slunečník může fungovat jako normální slunečník, ale i jako větrák. Jinak se naklání tam, kde je vždy slunce. Alva chtěl ukázat všem, jak funguje větrák. Ale slunečník měl moc velké otáčky a odletěl do vody a skončil na dně přehrady. Alva vytáhl z batohu další věc, malou lahev – Alvův univerzální ochlazovač. Lahev připomínala zmenšený hasící přístroj. Namířil hubici na limonádu, kterou držel v ruce. V tu chvíli limonáda byla ledová a zmrzla a Alva zmrzl také. Trvalo asi deset minut, než rozmrzli. Potom ukázal svůj poslední vynález. Byla to ponorka jménem Alvanautilus, která měla lodní šroub i kolečka a mohla jezdit po dně. Alva a kamarádi nasedli do ponorky a vydali se pod hladinu přehrady. Chvíli trvalo, než se jim povedlo dostat úplně na dno. Po chvíli jízdy před sebou uviděli vesnici. Za domem ve vesnici se mihl nějaký ocas. Alva měl robotickou ruku, kterou se chtěl pokusit vytáhnout džbán. Vtom k nim připlul veliký sumec. Filip a kamarádi se strašně báli. Potom sumec odplaval a tak silně máchnul svým ocasem, že ponorku zničil a odhodil. Dole v ponorce jsou gumové otvory po nohy, kterými se dá chodit po dně. Po chvíli chodu si Denisa všimla létajícího deštníku. Filip na Alvu zakřičel, že v blátě je deštník. Alva ho vzal ramenem a vytáhl ho z bahna a v tu chvíli se rozjeli rychlostí ven z vody. Navečer se pak ještě šli chvíli koupat.
Charakteristika postav: Alva je chytrý a hodný, vynalezl deštník, slunečník, lahev s chladícím prostředkem a ponorku. Denisa je všímavá, protože si všimla, že je v blátě deštník. Filip je strašpytel, protože se bál sumce.
V knize mě zaujalo, že je po každém příběhu komiks. V textu mě zaujalo, že Alva vyrábí stroje jenom ze šrotu.
Knihu jsem si vybral, protože mě mi ji dala babička. Líbila se mi, protože v některých kapitolách nedosáhli cíle a má poutavý děj. Doporučil bych ji Kláře, protože by se jí mohla líbit. Četl jsem ji tři dny. Má 91 stran. Je určena pro čtenáře od osmi let.

Kniha džunglí

Vydala společnost DOBROVSKÝ s.r.o. v edici Omega, v Praze 2015.
Obálku ilustroval: Jiří Miňovský
Napsal: Rudyard Kipling
Druh literatury: dobrodružná kniha pro děti a mládež
Kniha má kapitoly: Mauglího bratři, Kajova Honba, Tygr! Tygr, Bílý lachtan, Riki-tiki-tavi, Tumé, miláček slonů
Nejvíce se mi líbila kapitola Tumé, miláček slonů. Kala Nag sloužil 47 let indické vládě, všemi způsoby, jak jen jí může slon sloužit. A jelikož mu bylo 20 let, když ho chytili, byl nyní bezmála sedmdesátník. Pamatoval se, jak měl širokou koženou podušku na čele a strkal dělo v hlubokém bahně. To bylo před afgánskou válkou a tehdy nebyl ještě v plné síle. Jeho matka mu říkávala, ještě než mu vypadaly malé mléčné tesáky, že sloni, kteří se bojí, vždycky přijdou k úrazu. A Kala Nag poznal brzy, jak dobrá byla tato rada. Když viděl poprvé vybouchnout granát, couvl s výkřikem do pyramidy ručnic a bajonety ho „polechtaly“ na všech nejcitlivějších místech. Než mu bylo 25 let, odnaučil se lekat něčeho a stal se nejoblíbenějším a nejpečlivěji chráněným slonem indické vlády. Na pochodu do Hořejší Indie naložili na něho stany a byl vytažen jeřábem na loď a plavil se několik dní po vodě. V neznámém kraji daleko od Indie nosil hmoždíře. Viděl tam i mrtvého císaře, poté se vrátil parníkem zase zpět. Vojáci říkali, že by měl dostat vojenskou medaili. O deset let později viděl umírat své druhy na místě zvaném Ali Musžid. Později byl poslán tisíc mil jižněji do moulmeinských dřeváren, aby tahal dříví. Málem tam zabil neposlušného slona, který se zdráhal konat svou práci. Později byl používán k lovení divokých slonů v horách. Kly měl silnější než divoký slon. A to se mu vyplatilo, když ho poslali do kupy slonů. Kala Nag si podle rozkazu vybral toho nejsilnějšího slona a začal do něho bouchat svými kly, dokud neztichl, zatímco zbylí lovci na hřbetech jiných slonů svazovali mladší slony, které budou vykonávat zbylou práci. Jednou když v horách honili divoké slony, přepadl Kala Naga tygr, kterého ovšem rozdrtil svými mohutnými kly na padrť. Malý Tumé zavelel a Kala Nag poslouchal. Pak šli spát. V noci se Malý Tumé probudil. Viděl, jak Kala Nag jde do džungle. Malý Tumé k němu přiběhl a Kala Nag zastavil. Vzal ho na sebe a šli. Došli na mýtinu. Byly tam stovky slonů, kteří si začali zvětšovat místo. Potom běhali dokola. O dvě hodiny později se sloni rozešli. Malí Tumé byl úplně zničenný. Kala Nag si to namířil do tábora Shiba Persena. Tam sestoupil Malý Tumé z Kala Naga a začal vyprávět. Ship Persen se hned vydal na mýtinu a zase zpět. Tam Machua Appa pokřtil Malého Tuméa na Tuméa, Miláčka slonů.
Charakteristika postav: Malý Tumé je hodný, protože pomáhá Velkému Tuméovi. Machua Appa je hodný, protože pokřtil malého Tuméa na Tuméa, miláčka slonů. Sahib Petersen je hodný, protože dal Malému Tuméovi čaj a přikryl ho.
V knize mě zaujalo, že je tam více kapitol. V textu mě zaujalo, že se Velký Tumé neprobudil.
Knihu jsem si vybral, protože jsem viděl o Mauglím pohádku. Líbila se mi, protože je o džungli.
Knihu bych doporučil Michalovi, protože rád čte dlouhé knihy. Četl jsem ji jeden měsíc. Má 205 stran. Je určena pro čtenáře od devíti let.

Detektiv Klubko a Záhada červené ponožky

Vydalo nakladatelství Fragment s.r.o. v Havlíčkově Brodě roku 2008.
Počet stran: 110
Autor: Ursel Schefflerová
Ilustrátor: Hannes Gerber
Druh literatury: dobrodružství a detektivky pro děti a mládež
Jednoho dne běžel detektiv Klubko do francouzského hotelu Atlantik, aby stihl oslavu významného francouzského dne. Vyběhl po schodech a vstoupil do dveří hotelu. Přišel pozdě, ale přesto ve správnou chvíli, protože hosté právě usedali ke stolu. Sedl si vedle francouzské komtesy. Kapela začala hrát francouzskou národní píseň, protože byl 14. červenec tedy francouzský národní svátek. Klubko si mumlal, že se těší na moučník. Komtesa se ho začala vyptávat, na co se těší. Klubko jí začal vysvětlovat, že se těší na moučník. Ale než jí to stihl všechno říci, začali podávat předkrm. Ale ani po předkrmu nemohl Klubko komtese vysvětlit, jak moc se na moučník těší. Konzul začal pronášet slavnostní řeč. Potom ohlašují slavnostní polévku. Tu nalévá sám šéfkuchař. Ale náhle nastane v sále ticho. Když se začala nalévat polévka, prvnímu státnímu tajemníkovi sklouzne z naběračky ohnivě červená ponožka. Klubko chvíli neví, zda se má věnovat komtese, nebo zda má řešit případ. Nakonec se rozhodne pro případ. Dojde se podívat do kuchyně. Když vyjde z kuchyně, hned ví, kdo za to může.
Charakteristika postav: Detektiv Klubko je hodný, protože vyřešil případ. Šéfkuchař je šikovný, protože uvařil polévku. Kuchtík je zlobivý, protože dal do polévky ponožku.
Kniha je zajímavá tím, že má hezké ilustrace a napínavý děj. V textu mě zaujalo, že řešení případu se dá najít na obrázku.
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl jiné díly. Doporučil bych ji Kláře, protože by se jí mohla líbit. Je určena pro čtenáře od devíti let. Četl jsem ji dva dny.
Názvy kapitol: Záhada červené ponožky, Falešná dvojčata, Muž s kotvou, Detektivovi se rozsvítí, Tajná policie zaspala, Půlka klavíru, Záhada nabeského oka, Když miminko zaplakalo..., O jedno víc na lázeňském koncertě, Muž v modré kombinéze, Suchopýr kvete, Pilulky na inteligenci, Přichumelený.

Strach nad Bobří řekou

Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 1990.
Počet stran: 194
Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrátor: Marko Čermák
Druh literatury: dobrodružný příběh pro děti a mládež
Názvy kapitol: Neklid ve Staré čtvrti, Kdo bude Nepřítelem, Jakou máte paměť?, Znovu na památné místo, Noví bobříci a dalších 74 kapitol
Nejvíce se mi líbily kapitoly Stopařova úděsná výzva, Cesta do brány smrti, Hodina hrůzy a Někdo je viděl! Jednoho dne šli ze schůzky Vilík, Jirka a Stopař společně kousek cesty domů. Stopař se zeptal Jirky a Vilíka, jestli si všimli nálepky na klubovní věži. Rozhovor nakonec zakončili tím, že odpřísáhli, že nikomu ani maminkám ani klukům nic neřeknou. Jednoho večera, jak jim Stopař nakázal, šli se dvěmi igelitovými taškami k věži. Tam potkali Stopaře. Ten se k nim hned přiblížil a řekl jim plán. Vilík bude čekat na rohu ulice a když někdo půjde, začne si pískat písničku „Hola hoši hou“. Jirka Stopařovi nejdříve pomůže odlepit vyhlášku, podle které nikdo nesmí do věže a pokud tam někdo vejde, čeká ho trest smrti. Jirka si po té nasbírá několik kaminků a bude dělat, že si je hází do vody. Ale to vše, co má dělat Jirka a Vilík budou dělat, až když někdo půjde. A až se teprve ozve signál podruhé, bude Stopař moci pokračovat v hledání kroniky a stanů. Vše pak proběhlo, jak mělo. Stopař pomocí vařící vody v termosce a Jirky, který mu bude svítit baterkou zastíněnou černým papírem s malinkým otvorem uvnitř, odlepil nálepku. Pak vlezl dovnitř. Stopař vyšel po schodech nahoru k patru do věžní klubovny. Z druhé poloviny termosky vylil vodu na pečeť. Po chvíli se odlepila a mohl jít dovnitř hledat. Zatím se signály neozývají. Celý se potí. V rychosti bere do tašek stany a kroniku a jde zpět. Přilepuje pečeť tak, jak byla. Jirka už mu otevírá. Stopař vyšel ven celý zpocený. Jirka v rychlosti přilepuje na dveře vyhlášku. Kluci si tašky rozdali a odešli zpět domů, kde budou schovávat své stany a kroniku. Jednoho dne začal na Jirku dorážet jeden z přístavních povalečů, co že to v pondělí pozdě večer nesli v taškách a že prý je viděl z okna. Situace byla ještě horší než si mysleli. Jirka chvíli přemýšlel nad odpovědí a pak řekl, že dostali od jedné staré paní nějaké hadry. Situace byla strašná.
Charakteristika postav: Stopař, Vilík a Jirka jsou odvážní, protože kdyby je chytli, tak je zastřelí. Přístavní povaleč je všímavý a zároveň zlý, protože si kluků všiml.
Kniha je zajímavá tím, že ji píše sám ten, kdo příběh prožil. V textu mě zaujalo, že si jich přístavní povaleč všiml. V knize mě zaujalo, že tam jsou hezké ilustrace.
Knihu jsem si vybral, protože je o opravdových lidech. Doporučil bych ji Matějovi, protože má rád dobrodružství. Je určena pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji dva měsíce.

Hoši od Bobří řeky

Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 1991.
Počet stran: 194
Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrátor: Marko Čermák
Druh literatury: dobrodružný příběh pro děti a mládež
Názvy kapitol: Pátek dne 13. března, Podivné seznámení, Rikitan se objevuje podruhé a dalších 67 kapitol
Nejvíce se mi líbila kapitola: Pátek dne 13. března. Až do čtvrtka 12. března si žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem. Bručeli na školu a odmlouvali doma maminkám. Všechno, co dělali, je nebavilo. Až tehdy do čtvrtka do večera. A v pátek dne 13. března to začalo. To dopoledne pro ně bylo úplně normální. Ale po škole to začalo. Jirka jako vždy nesl obětavě v podpaží míč na tělesnou výchovu. Najednou Vilík vzrušeně vykřikl: "Drž míč, drž míč, Novočtvrťáci!". Více nestačil říci. Několik chlapců se přihnalo odněkud zezadu a vyrazilo Jirkovi míč. Podle odznaků poznali, že jsou to Novočtrvťáci. Náhle Jiřík něco vykřikl na Novočtvrťáka, který nesl míč. Ten se zastavil a otočil se a křikl: "Řekni to ještě jednou". Novočtvrťák pustil míč. Vilík ihned chňapl po míči. Kolem Jirky a Novočtvrťáka se udělal kruh. Kolik bitek větších i menších proti sobě svedly tyto dva malé nárůdky. Najednou se kluci začali prát. Boj trval dlouho. Jednou zasypal Novočtvrťák ranami Jirku a pak zase naopak. Nakonec bitku vyhrál Jirka kvůli své svižnosti a průžnosti. Když Jirka vyhrál, Novočtvrťáci odešli a Vilík dodal "Ten bude na Novou čtvrť dlouho vzpomínat." Jirka byl unaven rychlostí boje. Takové bylo ono podivné odpoledne.
Charakteristika postav: Jirka je svižný, protože přepral Novočtvrťáka. Novočtvťák je zlý, protože vyrazil Jirkovi míč.
Kniha je zajímavá tím, že to celé začalo rvačkou. V textu mě zaujalo, že Novočtvťák pustil míč a nehodil ho jinému z jeho bandy. V knize mě zaujalo, že se Nočtvrťák zastavil.
Knihu jsem si vybral, protože jsem už jeden díl četl. Knihu bych doporučil Tereze, protože je velká čtenářka. Je určena pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji dva týdny.

Stopa Legionáře 2

Vydalo nakladatelství Argo v roce 2015 v Praze.
Počet stran: 125
Autor: Zdeněk Ležák
Ilustroval: Michal Kocián
Druh literatury: historická kniha pro děti a mládež
Kapitoly: Hrdina první velikosti/Josef Mašín, Stoletý voják a umělec/Antoním Mikuláš Číla, Národní hrdina z východu/František Moravec a další
Nejvíce se mi líbila kapitola V odkazu sokola. Vypráví Janu Čapkovi. Byl to skvělý sokol. Do armády byl povolán jako třicetiletý muž, připravený zemřít. Ale ne za Rakousko-Uhersko. Byl poslán na novou frontu s Itálií. Jednou roku 1915 přeběhl frontu do italského zajetí. Počátkem ledna 1917 v nově zformovaném českém zajateckém táboře nedaleko Neapole se Jan Čapek zasloužil o zformování nové české jednotky v italské armádě. Zajistil výcvik vojáků a kvůli jeho velitelským schopnostem mohl přejít do velitelství jako desátník. Ale z jednoho jediného prostého důvodu tak neudělal. Ten důvod byl, že se stále snažil o jedno, jít do boje s Rakouskem-Uherskem. V roce 1918 se doslal do bojů u řeky Piavy. Kvůli tomu, že Rakušané chystali velkou ofenzívu, byl ihned převezen vlakem k řece Piavě a tam šel do prvních linií. 17. června 1918 začala dělostřelecká příprava a poté útok ze strany Itálie. Když došli k nízké zdi, všiml si, že z jednoho kulometného hnízda vlaje bílá vlajka. Vyšel důvěřivě zpoza zídky a byl okamžitě zastřelen. Zemřel v den svých narozenin.
Charakteristika postav: Rakušáci jsou podlí a lživí, protože zavěsili u kulometného hnízda bílou vlajku. Italové jsou hodní, protože dovolili zformování české jednotky v italské armádě. Českoslovenští legionáři v čele s Janem Čapkem jsou odvážní, protože chtěli jít do boje.
V knize mě zaujalo, že se tam popisují různí legionáři. V textu mě zaujalo, že je na konci každého příběhu opravdová fotografie. Knihu jsem si vybral, protože jsem četl už první díl.
Kniha se mi líbila, protože obsahuje popis osobnosti a pak její příběh v komiksu. Doporučil bych ji Pavle, protože má ráda historii. Četl jsem ji tři dny. Je určena pro čtenáře od deseti let.

Deník Malého Poseroutky- Výprava za teplem

Vydalo nakladatelství CooBoo v Praze roku 2017.
Počet stran: 217
Autor a ilustrátor: Jeff Kinney
Druh literatury: příběh pro děti a mládež
Kapitoly: názvy jednotlivých dní
Greg Heflley nemá rád, když někdo vypravuje o výletech, které se podařily a on na nich nemohl být. Ale rád poslouchá o výletech nepovedených. Greg jeden takový nepovedený výlet zažil před pár měsíci. Stalo se, že Gregovi rodiče se před vánoci hádali, že nestihnou připravit stromeček, ozdoby a další věci. Ale jednoho dne se to změnilo, když v televizi dávali reklamu na dovolenou v Isla de Corales, což je místo, kde máma s tátou strávili líbánky. Druhý den rodiče oznámili, že jednou na vánoce na Isla de Corales. Greg se ale zeptal, jak tam dopraví dárky. Máma s tátou odpověděli, že ten výlet je dárek. Gregovi to připadalo jako hrozný nápad. Greg si myslel, že mu Rodrick a Manny pomohou to rodičům rozmluvit, ale mýlil se. Rodrick a Manny tam také chtěli, a proto se šli hned připravit. Když přišli k obědu, byli ustrojeni v letním a máma tleskala. Nastal den odjezdu. Přestože bylo venku asi minus pět, Rodrick se opravdu oblékl jako do tropů. Když se vydali na cestu na letiště, zpočátku to vypadalo dobře. Za chvíli ale zjistili, že jsou ulice ucpané a když dorazili na letiště, nebylo místo na zaparkování a tak museli jít dlouho pěšky. A cesta letadlem byla ještě horší. Když doletěli, tak se několik dní nic nedělo. Po několika dnech vypluli na lodi si zašnorchlovat a Rodricka zapomněli ve vodě. Pak se Rodrick ještě spálil na slunci a pak už ten hrozný den skončil. Další den byl ještě horší. Manny si šel k moři pro nějaké mořské živočichy a přinesl v kyblíčku nějaký kus igelitu. Když se objevil řiditel zábavy, on a Greg si něco uvědomili. Byla to medúza, ale ne jen tak nějaká. Byla to čtyřhranka. Ředitel zábavy se rozběhl k nejbližší plavčici, která okamžitě začala pískat. Pak začali všichni prchat z vody. Od té doby je tam nikdo neměl rád a šlo to od desíti k pěti. Greg byl nakonec rád, že jsou zpátky doma.
Charakteristika postav: Greg je zbabělý, protože nechtěl při šnorchlování do vody. Rodrick je chudák, že se spálil na slunci. Máma s tátou jsou bázliví, protože se báli, že nestihnou připravit vánoce.
V knize mě zaujalo, že je napsaná jako opravdový deník. V textu mě zaujalo, že se výlet nepovedl.
Knihu jsem si vybral, protože jsem ji dostal k vánocům. Kniha se mi líbila, protože bratr četl již několik jiných dílů.
Knihu bych doporučil Matějovi, protože je kniha jednoduše napsaná a má pěkné ilustrace. Knihu jsem četl šestnáct dní. Je určena pro všechny malé i velké poseroutky od deseti let.

Dobrodružství doktora Haiga

Vydalo nakladatelství Olympia roku 1967.
Počet stran: 220
Autor: Vladimír Henzl
Ilustrátor: Zdeněk Burian
Druh literatury: dobrodružný příběh pro děti a mládež
Názvy kapitol: Rozhodnutí, Seznámení, V Londýně, Alice, První dobrodružství, Ztroskotanci, Stíny, Dangbote, Din-Nun, Přítel, Výstřely v noci, Zlaté vejce, Pohřební průvod, Pastýř jaků, Dva slepí, Chlapec a pes, Listy z deníku, Dopis mrtvého Švýcara, Sněžný muž, Zpráva Johna Ashleye, Tajemství Din-Nuna, Návrat, Poslední dobrodružství
Pan doktor Haig dříve pracoval v nemocnici, ale pak ho vyhodili. Pan doktor Haig dostal pozvání od svého bláznivého strýce, aby přijel do jeho sídla. Rozhodl se tedy, že přijede. Málem by to nestihl, blížil se ke strýcově domu velmi pomalu. Pan Haig čekal, že se u dveří objeví jeho strýc, ale objevil se jeho sluha. Ten mu otevřel dveře. Najednou uslyšel výstřel. Doktor šel ke dveřím, kde slyšel výstřel. Otevřel je. Na stole uviděl strýcovy pušky. Poté k němu přišel strýc a řekl: „Vyber si.“ Haig si vybral jednu z nejstarších pušek. Byla ze 16. století. Strýc řekl: „Dobrá volba.“ A pak ještě řekl, Haigovi, aby vystřelil. Pan doktor Haig trefil jednoho ze železných holubů. Strýc se ho zeptal, jestli by se nechtěl vydat na výpravu za sněžným mužem. Doktor Haig se zeptal strýce, kolik by mu dal na to peněz. Strýc mu odpověděl, že pět tisíc. To Haiga velmi překvapilo. Pak ho sluha odvedl do jeho pokoje. Strýc mu ještě řekl, že ho seznámí s jeho společníkem na cestě a pak mu dá také ještě další informace. Doktor Haig se rozhodl, že pojede.
Charakteristika postav: Všichni členové výpravy za sněžným mužem jsou odvážní, že se na cestu vydali. Nosiči jsou pověrčiví, protože věří, že když se podívají na sněžného muže, tak do roka zemřou. Sněžný muž je silný, protože dokázal ze sebe shodit muže.
Kniha je zajímavá tím, že má velice napínavý děj. V textu mě zaujalo, že se odehrává kolem roku 1963.
Knihu jsem si vybral, protože je stará. Doporučil bych ji Matějovi, protože rád čte napínavé příběhy.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. Četl jsem ji čtrnáct dní.

Kronika města Kocourkova

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1971.
Počet stran: 129
Autor: Ondřej Sekora
Ilustrátor: Jan Žbánek
Druh literatury: příběhy pro děti a mládež
Názvy kapitol: Kde je Kocourkov a jak se tam jede?, O největší chloubě města Kocourkova, Jak Kocourkovští zvali pana knížete, O otevření nejpamátnější radnice na světě, Jak si v Kocourkově opatřovali pro radnici světlo, O hrdinských činech kocourkovské gardy, Kocourkovští hasiči, Jak v Kocourkově stavěli kašnu, Jak si Kosourkovští kopali studnu a další
Nejvíce se mi líbila kapitola Jak se panu starostovi pozvání docela jinak povedlo. Když pan starosta zjistil, že poselstvo nedoneslo knížeti vzkaz, nehuboval, naopak říkal, že to věděl. V poselstvu chyběla aspoň jedna chytrá hlava. A tak vyrazil sám s pány radními doručit vzkaz. Ale asi v půli cesty si uvědomil, že žádný vzkaz ani pozvání nemají. Brzy byli u bran knížecího zámku. Pan starosta se uklidnil a vysvětlil ostatním, jak pozdraví a vzkaz vyřídí. Rozdělíme na dvě poloviny. Ta první řekne I s vaší ženou a ta druhá I s vašimi dětmi. Když přišli k hradu, přivítali je elegáni. Ti je dovedli do zámku. Když je vedli po schodech dolů do knížecího obydlí, tak si ani jeden z nich nevšiml cedule nad dveřmi: Pozor práh. Pan starosta o něj zakopl a upadl a na něj se svalili všichni radní. A starosta řekl: „Aby vás čert vzal.“ Radní si mysleli, že je to znamení. Tak první polovina radních se vzchopila a řekla: I s vaší ženou a i druhá polovina radních se vzchopila a řekla: I s vašimi dětmi. Pan kníže se urazil a vyhnal kocourkovské radní i se starostou ven. Na otevření radnice kníže nakonec nepřišel a pan starosta se musel i s radními dlouho a dlouho omlouvat.
Charakteristika postav: Pan starosta je chytrý, protože vymyslel pozvání. Pání radní jsou hloupí, protože nepoznali znamení. Pan kníže je urážlivý, protože se urazil a starostu s radními vyhnal.
Kniha je zajímavá tím, že je starší. V textu mě zaujalo, že Kocourkovští všechno popletou a zkazí.
Knihu jsem si vybral, protože vtipná. Doporučil bych ji Matějovi, protože by se mu určitě líbil vtipný děj.
Kniha je určena pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji jeden týden.

Pošta v Zoo

Vydalo nakladatelství Euromedia Group v Praze roku 2007.
Počet stran: 120
Autor: Ondřej Sekora
Ilustrátor: Ondřej Sekora
Druh literatury: příběhy pro děti a mládež
Kniha má kapitoly kapitol, hlavní kapitoly jsou: Něco se dovíme, Moje první kořist, Panečku to není jen tak, Už přišla první odpověď, Kamaráde čeká tě nová pouť a další.
Kniha vypráví o tom, jak zvířátka ze zoo píší svým rodinám a naopak. Nejvíce se mi líbily dvě kapitoly. Poté, co jsme si přečetli dopis od velryby, zamrzl nám úsměv na tváři. Bylo nám jasné, co se bratrem velryby stalo. Chytili ho lovci velryb. Takže tento den již není mezi živými. Nakonec jsme se rozhodli, že napíšeme dopis, jako by to bylo od bratra. Daří se mi tu velice dobře, večer je klid, houkají tu sovy. Ale ráno se to rozveselí. Dostanu jídlo, jídlo ve vozíčcích a dostanu ho tolik, že mi vystačí na celičký den. Jo a vody tu mám taky dost. Ráno totiž přijdou děti a dospělí. A všichni si namě nasednou a vozím je. Sice někdy někdo spade do vody. Ale jsou tu zřízenci, kteří je loví. Jednou měl jeden zřízenec tyč, aby mohl vytáhnout nějaké děti. Jenže ty ho přetáhli, tyč praskla a on spadl do vody. Doufám, že se ti v moři líbí, protože tady je to opravdu úžasné.
Charakteristika postav: Holub je podnikavý, protože se nebojí letět s dopisem hodně daleko. Velryba je starostlivá, bojí se o bratra. Vypravěč je vynalézavý a starostlivý, protože ho napadlo odepsat velrybě.
Kniha je zajímavá tím, že je o zvířatech. V textu mě zaujalo, že vypravěč mluví se zvířaty.
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl už jinou od stejného spisovatele. Doporučil bych ji Pavle, protože by se jí mohla líbit. Je určena pro děti od šesti let. Četl jsem ji pět dní.

Dobrodružství v Zemi nikoho

Vydalo nakladatelství SNTL – Nakladatelství technické literatury, n. p., v Praze roku 1990.
Počet stran: 208
Autor: Jaroslav Foglar
Ilustrátor: Bohumil Konečný
Druh literatury: příběhy pro děti a mládež
Názvy kapitol: Zachycený rozhovor, Proč chce Vincek píšťalku?, Světlo letí znovu tmou, Cesta strachu, Vinckovo proroctví a další.
Vláďa zachytí rozhovor a poté znovu, ale s Vinckem. Jednoho dne půjdou na místo, kde rozhovor slyšeli a zjistí, kdo jsou ti, co mluví. Pak je sledují až do Země nikoho. Nakonec se skamarádí a začnou se tam všichni scházet. Ale připletou se jim do cesty nejen členové Ontaria, ale i členové ze Zelené vesty. Poté při první výpravě s kluky z Ontária najdou nečekaně jeskyni plnou trilobitů. Ale nad jeskyní mají tábor Zelené vesty a zrovna se utábořily. Když zjistí, že tam jsou kluci, začnou na ně shazovat kameny, pak praskne země a jeden člen Ontária s Pepínem spadnou dolů. Jeden člen Zelených vest ochotně přijde na pomoc, protože další člen Ontária je tak vyděšený, že uteče strachy. Nakonec musel tedy pomoci i Vláďa a s velkou námahou naštěstí všechny zdárně vytáhli. Poté objev jeskyně oznámili kluci zaměstnancům muzea a ti už si trilobity vykopali sami. Muzeum jim nabídlo odměnu, ale Vláďův táta jim doporučil, aby si místo peněžní odměny nechali napsat k názvu trilobita svá jména.
Charakteristika postav: Vincek je chtivý, chce najít jeskyni Obřích trilobitů. Ontário se opičí, protože chce být jako Rychlé šípy. Zelené vesty jsou zlé, ale mají v sobě i něco dobrého.
Kniha je zajímavá tím, že je o neznámém kraji. V textu mě zaujalo, že je Ontário proměnlivé.
Knihu jsem si vybral, protože jsem četl už jinou od stejného spisovatele. Doporučil bych ji Matějovi, protože by se mu mohla líbit. Je určena všem, kdo mají rádi zajímavou, poučnou a napínavou četbu. Četl jsem ji patnáct dní.

Rozcestí

Knihu vydalo nakladatelství Euromedia group Praze roku 2013.
Autor: Dick Francis
Ilustrátor: Robin Brichta
Počet stran: 263
Druh literatury: dobrodružný příběh
Kniha má kapitoly očíslované od jedné do patnácti.
Kniha vypráví o Lee Morrisovi, který pracuje jako architekt a hledá si sám práci. Pracuje tak, že modernizuje staré domy, které poté prodá za vyšší cenu, než jakou musel dát do stavby. U jedné stodoly ovšem přestane a začne v ní bydlet. Pak jen trochu ze zvědavosti se rozhodl, že pojede na dostihové závodiště Stratton Park, protože vlastní několik akcií. Odjede se svými pěti dětmi. Náhle je zatažen do otevřené bitvy mezi rodinnými příslušníky Strattonových. Dokonce jednou málem se svým synem zahyne, když bouchne tribuna. Celý Stratton Park zachrání tím, že přivolá svého už kamaráda, a ten přinese stan veliký jako budova. Dokonce donese i tribunu. Jednoho dne těsně před závodem někdo podpálí tribunu. Ale hned ji vymění a vše bude v pořádku. Ovšem Lee Morirs se dozví až moc a pak bude málem zastřelen. A ještě v tu hodinu v ten den jeden ze Strattonů málem upálí jeho děti i se stanem. Všechny děti až na jedno se zachrání samy. Poslední zachrání Lee Morris společně se svým synem. Stratton uhoří i se stanem a všichni ostatní přežijí. Lee Morris se poté vrátí domů a už dál nebude řešit Stratten Park.
Charekteristika postav: Lee Morris je odvážný, nebál se Strattona. Jeho děti jsou pozorné, viděly vodovodní kohoutek. Conrad a ostatní jsou zmatení, protože pomalu nevědí, co se děje.
Kniha je zajímavá tím, že je o detektivním případu. V textu mě zaujalo, že nakonec za všechno můžou Strattonovi.
Vybral jsem si ji, protože je to detektivka. Doporučil bych ji panu učiteli, protože by ho jistě zaujala. Je určena všem, kdo mají rádi napínavý příběh. Četl jsem jí dvacet dní.