Michal Zumr
Krtek a sněhulák
Napsala Hana Doskočilová
Ilustroval Zdeněk Miler
Žánr: pohádky
Nakladatelství: Albatros, Praha 1998
Když napadl sníh, krtek si postavil sněhuláka. Hrál si s ním a sáňkoval. Když bylo jaro, sněhulák začal roztávat. Krtek zavolal psa záchranáře a spolu ho zachránili.
Knihu jsem četl jeden den. Má 35 stran.
V knize vystupuje krtek, sněhulák a pes.
Rok vydání: 1998. Kniha je určena pro čtenáře od šesti let.
Líbí se mi, že je v ní hodně obrázků. Je zajímavá, že tu vystupuje pes záchranář.
Pes je hodný, protože zachránil Sněhuláka. Krtek je hodný, protože zachránil Sněhuláka.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože je dobrodružná.
Dědeček Večerníček
Vydalo Ottovo nakladatelství v Praze roku 1993.
Počet stran: 95
Autor: Jozef Pavlovič
Ilustroval: Ladislav Čapek
Druh literatury: pohádky
Počet kapitol: 20
Knihu bych doporučil svým kamarádům, protože je pěkná.
Knihu jsem četl dva týdny, jsou v ní příběhy o čtyřech ročních obdobích a každé období má pět kapitol.
Jaro: Jarní únava, Dědečkova strašidla, Dědečkova střecha, Jarní onemocnění, Ta nejlepší hvězdička.
Léto: Jak si s dědečkem zašpásovaly houby, Nejdelší letní den, Jak dědeček vyléčil zahrádku, V největším vedru, Dědečkova bohatá úroda.
Podzim: Jak se dědeček vypořádal s vlkem, Jak byl dědeček proti výměnnému obchodu, Podzimní pláč, Jak dědeček rozdělil podzimní práce, Podzimní listy.
Zima: Živý sněhulák, Dědečkův komín, Jak liška chtěla napsat knihu, Jak dědeček Večerníček zabil dvě mouchy jednou ranou, Vánoce.
Dědeček měl spoustu zvířátek, a protože na ně byl hodný, tak mu zvířátka se vším ráda pomáhala. Měl pejska Hafíka, kočičku Polárku, berana Oriona a kozu Lyru.
Líbí se mi první kapitola, jak zvířátka pomohla dědečkovi, když připravoval po zimě zahrádku. Když už byl od rytí záhonku unavený, sedl si a usnul, zatím pejsek s kočičkou poprosili krtka, aby záhon doryl, kohout a slepice ho pak uhrabali a dědeček, když se probudil, záhon zasel, ale zase usnul, a tak ho nezalil. Naštěstí začalo pršet, tak se záhon zalil sám a ze zvířátek i dědečka jarní kapky smyly jarní únavu.
Bob a Bobek
Napsal: Pavel Šrut
Ilustroval: Vladimír Jiránek
Kniha je pro děti od šesti let.
Byla vydána v nakladatelství Albatros v Praze roku 2001. Má 62 stran.
Doporučil bych ji všem klukům.
Bob a Bobek se stali truhláři. Vzali si všechno nářadí, dřevo a hřebíky a pletivo. Vydali si postavit králikárnu.
Kapitoly: Bob a Bobek z klobouku, truhláři, zahradníci, v zoo, natírají v restauraci, na horách, bojují, na pasece.
Knihu bych doporučil Gábinovi, myslím, že by se mu líbila.
Bob i Bobek jsou hodní, protože všem pomáhají. Lupiči Lojza a Franta jsou zlí.
Knihu jsem četl šest dní. Je zajímavá tím, že králíci pomáhají všem. Líbila se mi, navíc jsou v ní pěkné obrázky.
Bob a Bobek postavili ptáčkům hnízdo a sobě králíkárnu. Králíci pomohli v ZOO čistit slona a viděli i tygra. Taky jeli na lodi, kterou pomalovali kytičkami. Kapitán se nejdřív zlobil a chtěl je dát na pekáč, ale dopoadlo to dobře, protože
mu přišla gratulace za nejhezčí parník. Kuchař je pustil na loď a oni mu ujeli.
Povídání o pejskovi a kočičce
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 1984.
Počet stran: 120
Autor: Josef Čapek
Ilustroval: Josef Čapek
Druh literatury: pohádky
Doporučil bych ji mladším spolužákům, třeba Petrovi a Martinovi.
Knihu jsem četl dva týdny.
Kapitoly: Jak myli podlahu, Jak si pejsek roztrhl kaťata, Jak to bylo na Vánoce, Jak psali děvčatům do Nymburka, O pyšné košilce, O klucích z Domažlic, Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort, Jak našli panenku, která tence plakala, Jak hráli divadlo a Na Mikuláše co bylo.
Nejvíc se mi líbila kapitola o tom, jak si pekli dort. Říkali, že když do něj dají sto dobrot, bude stokrát lepší, proto do něho dali myš, rybu, kosti a spoustu dalších dobrot, které mají psi a kočky rádi. Když dort upekli, dali ho vychladnout a šli pryč. Ale našel ho zlý pes a celý ho snědl a pak mu bylo moc špatně. Kočička i pejsek nakonec byli rádi, že ten dort nejedli a není špatně i jim.
Pejsek a kočička jsou hodní. Hráli dětem divadlo, a když našli v trávě panenku, starali se o ni. Velký pes je zlý, protože jim snědl dort.
Kniha je zajímavá tím, co všechno pejsek a kočička dokáží. Je hezká a legrační tím, jak se snaží napodobovat to, co dělají lidé. Doporučil bych ji Petrovi a Martinovi, protože mají rádi zvířátka. Četl jsem ji dva týdny.
Kniha je určena pro čtenáře od osmi let.
Příhody malého Kořínka
Autorka: Ljuba Štípalová
Ilustrace: Zdeňka Krejčová
Vydalo nakladatelství Olympia v Praze roku 2000.
Počet stran: 75
Knihu jsem četl čtyři dny. Doporučil bych ji Lukášovi, myslím, že by ho zaujala.
Hlavní postavou je Kořínek. Je hodný, protože pomáhal všem ostatním. Žalud je zlý, protože kope do všeho, co má v cestě.
Kniha patří mezi pohádky. Je zajímavá tím, jak se z malého kořínku stane krásný keř.
Kniha je pro čtenáře od pěti let.
V lese rostly houby, leželo listí a jehličí za stromů. U jedné houby se zvedl list a pod ním byl kořínek, který tam spal. Houby ho vzaly do svého domu a tam mu připravily postel. Jeden Houbík u něj pořád seděl a potom další namíchal lektvar a Kořínek ho vypil. Všichni ho chtěli vidět. V zimě Kořínek usnul a probudil se na jaře. Kolem mu všichni ukázali, jak to dělají houby, aby rostly. Nikdo nesbíral žampiony a tak Houbík jmenem Pačerka vyrobil ceduli "Žampióny jsou jedlé." Potom z Kořínka vyrostl krásný keř a Houbíci se na něj chodili dívat.
Sluneční hroch Oranžoch
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2004.
Patří mezi pohádky.
Počet stran: 84
Ilustrátor: Karel Řepka
Autor: Miroslav Adamec
Hroch je hodný, protože všem pomáhá. Lovci jsou zlí, protože loví hrochy. Opička je hodná, protože zachránila hrocha před lovci.
Knihu bych doporučil kamarádům Davidovi a Tomášovi, protože mají rádi zvířata. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji dva týdny. Má 40 kapitol:
Jak Oranžoch vyhasl, Jak Oranžoch ztratil přátele, Jak se z řeky stal sirup, Jak se pilot vrtulníku divil, Jak se z Kolibra stal kolibřík, Kdo nakonec knokautoval velkého krokodýla, Jak se Hroška rozhodla najít Oranžocha, Jak se chtělo stát slůně slunečním slonem, Kdo přispěchal Oranžochovi na pomoc jako první, Jak antilopa pomohla najít Oranžochovi obzor a prozradila mu, co se za ním skrývá a další.
Zlí lovci ulovili hrocha Oranžocha a vzali ho do sítě. Pověsili ho pod vrtulníkem. Opičák vzal pistoli a namířil na ně, aby Oranžocha pustili. Oranžoch spadl na zem i se sítí. Lovci to poté zkusili v džípu, ale hroch Oranžoch jim ho rozsedl. Lovci utekli strachy do lesa a džíp tam nechali. Hroch se mohl konečně pořádně vyspat a i opička se vyspala. Druhý den odpoledne had napadl opici, ale ona stačila utéct. Poté had zaútočil na ptáčka, ale toho zase zachránil hroch.
V knize jsou velmi hezké obrázky. Také proto se hezky čte.
Malý mysliveček
Knihu vydalo nakladatelství Lípa ve Vizovicích roku 1997. Má 79 stran.
Autorka: Anna Ziegloserová
Ilustroval: A. L. Salač
Literatura: příběh s dětským hrdinou
kniha je zajímavá tím, že malý mysliveček pořád něco zkoumal. Doporučil bych ji Davidovi, protože rád čte takovéto zajímavé knihy. Je určena pro děti od šesti až sedmi let. Četl jsem ji týden.
Kniha má deset kapitol: Mirek si představuje, Nehoda, Hadí král, Potrestaná rozpustilost, Návštěva, Mirkovo tajemství, Dobrodružství, Tajná výprava, Nebezpečná jízda.
Mirek bydlel v myslivně s maminkou, tatínkem, babičkou a služkou Lenkou. Měl taky pejsky Reka, Boje a Juka i kotě. Kotě vzal domů a pomaloval ho barvami, aby nebylo bílé. Tatínek mu nadával, jenže Mirkovi se namalované kotě líbilo, Nakonec ho šel umýt, ale kočky nemají rády vodu, proto mu uteklo a přitom všechno, i postele, zašpinilo. Mirkovi rodiče vynadali a on utekl. Všichni ho hledali, ale nikde nebyl. Pak Boj vlezl do boudy a vytáhnul ho. Spolu s ním vylezl i Juk a Rek. Všichni byli rádi, že se našel a už se na něj nezlobili.
Kniha se mi líbila, protože kluci dali před barák necky s hadem a pak zaklepali.
Mirek je hodný, protože šel pomoct tatínkovi. Eva je kamarádská, protože pomáhala Mirkovi. Babička je starostlivá, protože se strala o Mirka, když byl nemocný.
Mravenci se nedají
Autor a ilustrátor: Ondřej Sekora
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Žánr: dobrodružná pohádka
Kniha má 84 stran.
Ferda je hodný a šikovný, pavouk je zlý, šnek je velký pomocník.
Kniha je zajímavá tím, co mravenci všechno dovedou. Líbilo se mi, jak proti sobě mravenci válčili a pak černí mravenci utekli před hnědými. Knihu bych doporučil Matoušovi, protože má rád knihy o zvířatech. Je pro čtenáře od šesti let. Četl jsem ji jeden měsíc.
Kniha má 31 kapitol: Ferda se dá do práce, Co bylo vidět oknem, Setkání s nepřáteli, První boj, Co nyní Ferda uviděl, A co Ferda neuviděl, Kdo to v mraveništi vyhrál, O slavném tažení lesem, Velké zavodění začalo, Kdo ještě zůstal v mraveništi a další.
Ferda každé ráno vylezl ze skrýše a myl se rosou, ale jedno ráno bylo všechno jinak. Když vezl Ferda mravenčí vajíčka na procházku, tak na něj volali broučci, že je někdo za vozem a najednou se objevil se před ním cizí mravenec, kterého ještě Ferda nikdy předtím neviděl. Měl divně pokroucená tykadla, a když mluvil, divně kroutil obličejem a měl velikánské zuby. Vůbec se mu nelíbil, a proto si na něj dával pozor. Pořád mu chtěl pomáhat s vajíčky a najednou jedno sebral a upaloval s ním pryč. Jenže Ferda dával na cizího mravence pozor a hop, skočil po něm, vajíčko mu sebral a cizí mravenec utíkal rychle pryč. Ferda za ním ještě křičel. Žížala Ferdovi řekla, že chtěl zase ukrást vajíčko a udělat si pak z mravenečka otroka a zalezla nazpátek do země.
Žofka
Napsal Miloš Macourek.
Ilustroval Adolf Born.
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2000.
Kniha má 106 stran. Patří k literatuře pohádkově – dobrodružné. Je zajímavá tím, že Žofka může lítat. Doporučil bych ji Matoušovi, protože má rád zvířata. Četl jsem ji jeden měsíc. Je určena pro děti od pěti let.
Žofka je hodná, protože pomáhá kamarádům. Paní ředitelka je hodná, protože nebyla na děti zlá.
Kniha má sedm kapitol: Jak Žofka pořádala maškarní ples, Jak Žofka pořádala sportovní den, Jak Žofka uspořádala slavnostní představení, Jak Žofka dosáhla mravní převýchovy, Jak Žofka zachránila pana Levharta, Jak Žofka zavedla ochranné zbarvení, Jak Žofka umožnila panu Mrožovi cestu na sever.
Zoologická zahrada není vlastně zahrada, neroste tam žádná zelenina, ale mládata zvířat. Vypadá spíš jak činžák pro zvířata. Žofka Orangutanová byla rozpustilá, a tak si ji paní ředitelka zavolala k sobě a řekla jí, ať nezlobí. Jenže Žofka ji neposlechla a řekla zvířátkům, že si udělají maškarní ples, protože paní ředitelka taky na nějaký jde. Žofka si půjčila u Pelikánů zobák, u Zubrů rohy, od Mrože knír a od Supů křídla. Tučnák Emil si půjčil pštrosí nohy a křídla od Netopýra, Karolína Myšová si půjčila tulení ocas a žirafí krk, Standa Klokan si půjčil roh od Nosorožce, jen na kamaráda Květoslava Slona nemohli žádnou masku sehnat, tak byli smutní. Ale pak si Žofka vzpomněla, že v ředitelně viděla paruku, co tam zapomněla paní ředitelka. Tak ji dala Slonovi, Bořivoj Panda má půjčenou hřívu od pana Lva. Zažijou spoustu legrace. Když se vrátila paní ředitelka, málem omdlela. Hned věděla, že za to může Žofka, a tak jí vynadala. Museli všechno vrátit zvířátkům, jen paní Pandová vyprala hřívu pro Lva, ale ta se srazila a málem to špatně dopadlo. Ještě že Žofka vyměnila hřívu u paní pokladní a Lev Bořivoje pustil a celá parta byla zase pohromadě.
Kniha se mi líbila, protože Žofka pomáhá všem.
Příhody včelích medvídků
Knihu vydalo nakladatelství Albatros, a.s. v Praze roku 2002.
Počet stran: 83
Autor: Jiří Kahoun
Ilustroval: Ivo Houf
Knihu jsem četl dva měsíce. Je určena pro děti od pěti let. Obsahuje 26 kapitol, například Zpráva, Lítavá, Dlouhá, Počitavá, Zvonivá, Broukavá, Kejchavá, Sluníčková, Zlobivá.
V knize vystupují Brunda a Čmelda. Brunda je zlobivý, protože pořád neposlouchal. čmelda je hodný, protože sbíral med.
Jeden den ráno svítilo sluníčko, a tak řekli čmeláčkové mamince, že půjdou ven. Maminka se jich zeptala, jestli vědí, co čmeláčci nemůžou. Čmelda jí řekl, že nesmí lítat vysoko, že by je tam sezobli ptáci. Brumda zase řekl, že ani ne moc nízko, že by se tam taky něco mohlo stát. Letěli a viděli mravence, a tak je začali počítat - každý z jedné strany. Pak do sebe dva mravenci narazili a hádali se, kdo za to může. Čmeláčci přestali počítat a letěli k nim na zem. Brumda ukazoval na mravence, který to zavinil. Jenže mravenec zakřičel, že ten včeloun nic neviděl a pustil se do Brumdy. Ostatní mravenci se k němu přidali, začali je štípat a kousat. Čmeláčci volali o pomoc, až vylezla z mraveniště mravenčí královna a zakřičela, co se tam děje a proč nepracují. Mravenci to svedli na čmeláky, ale ti se bránili, že za to nemůžou. Jenže mravenci se na ně zase rozběhli. To už Čmelda s Brumdou na nic nečekali a vyletěli ani ne vysoko, ani ne nízko a letěli honem domů za maminkou.
Žánr: pohádka
Knihu bych doporučil Matoušovi, protože má rád včely. Je zajmavá tím, že se medvídci vždycky zachrání. Líbilo se mi, že všichni všem pomáhají.
Na Chlumku
Napsal: Alois Jirásek
Ilustroval: Mikuláš Aleš
Kniha má 37 stan. Vydalo ji nakladatelství Albatros v Praze roku 1983.
Charakteristika postav: Přemysl Otakar II. je správný panovník, protože nechal vystavět města. Starý vladyka je hodný, pomáhal bránit tvrz. Zdislav je statečný, šel bojovat. Braniboři jsou zlí, protože vypalovali vesnice a všechno zničili.
Knihu jsem četl jeden týden. Líbila se mi, protože se v ní píše, jak se dřív bojovalo a žilo.
Chlumek je tvrz, která stála před šestisty lety, opodál byla jen malá vesnička. Tvrz byla na tu dobu hodně pevná. Starý vladyka chodil často s vnukem Janem a pozorovali, jak se ohně kolem nich nevzdalují, ale přibližují. Jan se bál o svého tatínka Zdislava, který byl bojovat ve válce a s sebou si vybral pět statných mužů ze dvora a vsi. Starý vladyka osaměl ve tvrzi s Janem, protože jeho maminka byla už dlouho mrtvá. Starý vladyka uložil rodinný poklad do bezpečné skrýše, bál se o něj víc než o vlastní. Proto byla brána pořád zamčená a most vytažený. Jednou přišli na tvrz ubozí lidé, kterým Braniborci všechno zničili. Starý vladyka nechával pár lidí v tvrzi, ale byla malá, tak jen muže a děti. Ostatní se museli dát na útěk. Nakonec se Němci dostali až k tvrzi. První útok se jim podařilo odrazit, pak začal další útok. Dostali se do přízemí, ale lidi se schovali do velké místnosti a podařilo se jim zachránit. Vrátil se i Zdislav s kořistí, kterou uloupil poraženým Braniborům. Opravili tvrz, ale pak přišel hlad a mor. Ale do roka všechna mela byla odvrácena.
Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. Doporučil bych ji Michalu Makešovi, protože se zajímá o rytíře. Líbilo se mi, že se vždycky zachránili.
Žánr: příběh z naší historie
Tatínkovy pohádky
Napsali: Karel Jaromír Erben, Beneš Metod Kulda, Václav Říha
Ilustroval: Miloslav Disman
Vydalo nakladatelství Knihy nejen pro bohaté Havlíčkův Brod v roce 1997.
Kniha má 63 stan. Je v ní sedm pohádek: Zkrocený Vodník, Rozum a štěstí, Dvě Maričky, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O hloupých čertech a chytrém ševci, Drak dvanáctihlavý, Tři zlaté vlasy děda Vševěda.
Děj pohádky Zkrocený vodník
Jednoho mlynáře chodil pořád do mlýna trápit vodník. Mlynář tam už ani nechtěl spát, tak chodil každý večer jinam, protože se vodníka bál. Jednou tam přišel tovaryš a prosil o nocleh, ale mlynář mu řekl, že ho tam nemůže nechat spát, že tam straší vodník, že on tam taky nenocuje. Ale tovaryš mu říkal, že se nebojí a že by chtěl vědět, kdo to tam straší. Mlynář ho tam teda nechal přenocovat. Ve mlýně na zdi visely housle, a tak je sundal a začal na ně hrát. Ani si nevšiml vodníka. Ten chtěl, ať ho tovaryš naučí taky hrát. Nešlo mu to, protože měl křívé prsty. Tovaryš mu řekl, že mu je narovná. Vyvrtal nebozezem do sloupu díry a vodník do nich strčil prsty. Pak tam tovaryš zatloukl klínky, až to vodníka bolelo. Poté vzal důtky a švihal vodníka po zádech, až mu nakonec vodník slíbil, že už ve mlýně strašit nebude. Když ho tovaryš pustil, křičel na něj, že se mu za sedm let pomstí. Mlynář byl rád, že se vodníka zbavili, a tak tovaryšovi řekl, ať u něho zůstane až do smrti a dal mu dceru za manželku. Po sedmi letech se tam znovu vodník objevil, ale mlynář se nelekl a utíkal pro nebozez a začal zase vrtat díry do klády. Vodník se polekal, že mu chce mlynář zase rovnat křivé prsty, zakřičel, že už tam prsty dávat nebude a utekl. Od té doby o něm už nikdy ve mlýně neslyšeli.
Žánr: pohádky
Knihu jsem četl tři týdny.
Vodník je zlý, protože strašil. Tovaryš je statečný, vyhnal vodníka. Mlynář je hodný, ale bál se.
Na pohádkách se mi líbí, že tam vždycky všechno dobře dopadne. Knihu bych doporučil Honzovi, protože má rád pohádky.
Knížka je pro čtenáře od sedmi let.
Kniha plná pohádek o zvířátkách
Knihu vydalo nakladatelství Fortuna Print v Praze roku 2003.
Má 123 stran.
Autor: Chaudia Bartrová
Ilustrace: Anna Kasonová
Žánr: pohádky se zvířátky ze ZOO
Kniha má 25 pohádek, například Nový bobří hrad, Hosté na statku, Blátivá bitva, Kdo je silnější, Kdo skočí nejdál?, Nalezenec, Pomozte krtkovi!, Nová hračka, Náhradní nos, Zvoneček pro Lízu.
Knihu bych doporučil Gábinovi, protože má rád zvířata. Je určena pro čtenáře od osmi let. Četl jsem ji dva týdny. Je zajímavá tím, jak si zvířátka pomáhají. Líbilo se mi, jak se dokážou dohodnout a pomáhat zvířátka ze statku, lesa a ze ZOO.
Jednoho dne se zalíbil kočičce Míně pestrý motýl. Chtěla ho chytit, ale ten motýl vyletěl na velký strom a kočička Mína vylezla za ním. Pak se ale bála slézt dolů. Potkala zajíčka, který doběhl pro pomoc na farmu. Pak všichni přišli a naskákali na sebe - nejdřiv pes Ring, zajče, kocour, kachna a kohout. Kočka Mína slezla po nich dolů.
Charakteristika postav: Zajče je spravné, prtože doběhlo pro pomoc. Pes je hodný, protože pomohl všem ostatním.
Křeček drží dietu
Autorka: Lucie Danielová
Ilustrovala: Jitka Walterová
Kniha byla vydána v nakladatelství Albatros v Praze roku 2003.
Knihu jsem četl tři týdny.
Počet stran: 135
Je doporučena pro čtenáře od devíti let.
Charakteristika postav: Mandy je hodná, protože si vzala domů křečka. Paní učitelka je správná, protože byla na děti hodná.
Knihu bych doporučil Matoušovi, protože se mu líbí křečci.
Jednoho dne se ve škole Mandě zalíbil křeček, který pořád běhal v kleci v kolotoči. Dostal jméno Jindřich Osmý, protože se narodil jako poslední z osmi sourozenců. Paní učitelka našla ostatním mláďátkům domov, ale Jindřicha si nechali ve škole na učení a jako mazlíčka. To jméno se jí na křečkovi líbilo, protože se k němu hodilo. Líbilo se jí, jak si umí dávat do tvářiček jídlo, až je má úplně nacpané. Vypadal legračně tlustě. Legrační bylo i to, jak musel mrskat těmi krátkými nožičkami na kolotoči. Spolužák Justyn si do školy přinesl natahovacího pavouka, kterého dali bručet pod hadřík na tabuli. Paní učitelka Templeová ho chytila do sklenice a zavřela ho. Ostatní žáci si mysleli, že je mrtvý, ale paní učitelka poznala, že je natahovací. Dětem řekla, že se musí natáhnout a nechala si ho u sebe, že ho Justynovi vrátí až na konci školního roku. Pak taky hlasovali o křečkovi Jindřichovi, kdo se o něho bude starat o prázdninách. Dostala ho na starost Mandy a měla z toho obrovskou radost, že zrovna ona se bude o Jindřicha Osmého starat.
Kniha je zajímavá tím, jak se děti ze školy uměly starat o křečka. Líbila se mi, byla legrační, ale i trochu poučná.
Přiřadil bych ji k literatuře s dětským i zvířecím hrdinou.
Případy kosího detektiva Černopírka
Napsal: Jaromír Červenka
Ilustrovala: Jana Svobodová
Vydalo nakladatelství Axióm Praha v roce 2003.
Kniha má 122 stran. Četl jsem ji jeden měsíc. Je pro čtenáře od sedmi let.
Žánr: pohádková kniha o zvířátkách
Knížku bych doporučil Matoušovi, protože se mu líbí zvířata. Je zajímavá tím, že kos Černopírek pomáhal lidem.
Černopírek má srandovní nápady, a líbí se mi, jak všecko dokáže vyřešit. Je hodný, Mlíčko a Zubka všechno vykecají, kočkour je zlomyslný, ale všichni si dokázali pomoct.
Kniha má patnáct kapitol, například Bum-bác-prásk!, Koncert, Vrána k vráně sedá, Případ pruhovaných peřin, Zapomenuté vejce, Černopírek má problémy, Říše královny Žížaly, Plechopes na klíč, Pozor lev!, Konec dobrý, všechno dobré.
Jeden den si Černopírek přivstal, protože musel udělat plán na celý den. Ale pak zjistil, že Zubka a Mlíčko nedokázali mlčet a všem řekli o tajném výletu. Tak vyhrabal v hnízdě deštník po pradědečkovi a šlo se. Řekl všem zvířátkům, že to, co vidí, je cirkus a jmenuje se Legrando. Divili se, že tam mají domečky na kolách a zvířátka v cirkuse žijí v klecích, to oni z parku neznali. Ale ani Černopírek jim nedokázal říct, proč to tak je. Viděli třeba slona, šimpanze, medvěda, lachtany. Moc se jim to nelíbilo, že musí být slon přivázaný na řetězu, chtěli ho pustit, ale on jim poděkoval, že stejně nemá kam jít. Pak se ozvalo zoufalé volání Zubky a Mlíčka. Černopírek zjistil, že se volání ozývá z klece, kde byl nápis POZOR! ZDE BYDLÍ ZLÝ LEV! Černopírek se bál, že oba skončí své životy tím, že je lev sežere. To bylo poprvé, co si Černopírek nevěděl rady. Pak vzduchem zasvištěla zrzavá koule a před lvem stálo kocouří monstrum. Byl to zlomyslný kočkour z parku. Prskal na lva, ať je pustí a zkouší to na zvířata z pouště. Lev z toho měl zamotanou hlavu, až nakonec ty dva pustil, tak všechno dobře dopadlo. Zvířátka volala slávu kočičákovi a Černopírek trochu žárlil.
Správná trojka s papouškem honí záhadného lupiče
Autor: Joachim Friedrich
Ilustrace: Barbara Korthues
Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v Praze roku 2008.
Kniha má 94 stran a četl jsem ji tři týdny. Má deset kapitol: 1. V níž Samson potká kapříka, 2. V níž máma štěká, 3. V níž Josef zmáčkne tentonenc, 4. V níž máma vidí jen samé malé stopy, 5. V níž Kolísko ví, kde je v ranci tma, 6. V níž Popo něco slyší, 7. V níž šoupeme rytířem, 8. V níž kravaták neví, jestli nemá držet zobák, 9. V níž Kolísko přistane na bleskovce, 10. V níž tlustý bratranec Franci je trochu za hlupáka.
Je to detektivní příběh pro děti.
Charakteristika postav: Bleška, Leo a Samson jsou hodní, ale neposlouchají. Josef je hodný, pomáhá dětem. Paní ředitelka je přísná a Franc je zlý, protože je zloděj.
Knihu bych doporučil Honzovi, protože má rád napínavé příběhy.
Knížka je napínavá, ale líbilo se mi, jak kamarádi dokážou najít zloděje. Je pro čtenáře od devíti let.
Tři kamarádi - Bleška, její papoušek Kolísko, Leo a Samson - si jednou zase chtěli odpolednet hrát ve škole, protože Bleščina maminka je ředitelkou, ale nesmí o tom vědět. Chtěli si hrát v tělocvičně na rytíře, to vždycky postavili staré brnění doprostředka tělocvičny a strefovali se do něj míči. Mají tam brnění, protože mají školu ve starém zámku. Jenže bylo zamčeno, paní ředitelka našla Blešky klíč. Tak si bude zase muset sehnat nový. Prolezli přes vodní příkop, ale Samson spadl do vody a pak jim říkal, že viděl kapříka. Když se usušil, hledali otevřené okno. Našli okno do sklepa rozbité, tak tam vlezli a viděli tam stopy, které je dovedly až k otevřenému trezoru. Tak si řekli, že to byl zloděj, proto to šli říct školníkovi Josefovi. Byl to jejich kamarád, přišla tam i ředitelka, a tak jí to řekli a ona se zlobila, co tam děti dělaly a že tam vůbec lezly, že musí zavolat policii. Jenže zatím Bleška, Samson, Leo a Josef taky pátrali a Vypátrali, že zloděj byl Josefův bratranec Franc, ale našel tam jen dědečkovu závěť. Nakonec tedy všechno dobře dopadlo.
O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi
Autor: Václav Čtvrtek
Ilustroval: František Skála
Vydalo nakladatelství Albatros v Praze 1979.
Charakteristika postav: Hajný Robátko je hodný, protože má rád zvířátka a stará se o les. Jelen Větrník mu pomáhá. Josefka je pracovitá, pomáhala Robátkovi. Kotrč je zlý pán z velkého domu, je malý a tlustý, chtěl zničit les. Bonifác je vodník, byl nejdřív zlý a jmenoval se Barbora, ale pak jim pomáhal. Hrombác je zlý medvěd, kácel stromy.
Kniha je pro začínající čtenáře od sedmi let. Doporučil bych ji těm, co mají rádi zvířátka, například Tomášovi. Je zajímavá tím, jaké příhody zažil hajný Robátko.
Je to dobrodružná knížka pro děti.
Líbilo se mi, jak si Robátko poradil s Kotrčem.
Kniha má 124 stran, četl jsem ji tři týdny. Má třináct kapitol: Jak Robátko odešel z lesa do lesa, Jak medvěd Hrombác kácel a pak zase sázel, Jak pan Kotrč poslal krtky, Jak si Josefka natrhala divnou svatební kytici, Jak pan Kotrč zasedl celou hájovnu, Jak se s Josefkou málem přetrhlo poslední zelené vlákýnko, Jak divoké prase Karbous napravovalo skalku, Jak zachránili maršálka Šuchaje, Jak vodníku Barborovi dali jméno Bonifác, Jak pekli buchty a nevěděli, že jsou svatební, Jak lišce Metýnce udělali hanbu, Jak se pan Kotrč vrátil od třetího moře, Jak se pan Kotrč odkutálel.
Jednou se Robátko rozhodl, že si upeče buchty. Zadělal těsto, pak je dal do trouby péct a Větrníkovi řekl, ať přifoukává pod oheň. Chtěli pak pozvat Josefku. Zatím Josefka doma upekla voňavoučký buchty do zlatova upečený a rozhodla se jich pár donést do hájovny Robátkovi. Ale když šla lesem, cítila kouř a nakonec viděla, jak se z celé hájovny valí hustý černý kouř jako z udírny a vedle hájovny je Větrník a Robátko, který řekl Josefce, že pekl buchty. Pak si dali buchty na mísu a vůně z nich šla celým lesem. Ucítil ji i medvěd Hromburác a rozběhl se do hájovny. Zakřičel, že buchty jsou jeho, ale Josefka a Robátko ho neslyšeli, měli oči jen pro sebe. Nakonec se rozběhl, vrazil do hájovny, až Josefka přistála Robátkovi v náruči. Medvěd si odnesl buchty a Josefka zůstala u Robátka jako hospodyňka a měli se dobře.